My mistakes were made for you - 2 -

Ráno jsem se probrala jako vyhozená z kolotoče s odpornou pachutí několika alkoholových nápojů a nesčetném množství cigaret v puse. Hlava mě třeštila a měla jsem strach že budu zvracet. Pomalu jsem se posadila a složila hlavu do dlaní. Ve spacáku jsem byla zachumlaná až moc precizně na to, abych se do něj dostala sama. Marně jsem tápala ve vzpomínkách na včerejší noc. Jediné co jsem v mé bolavé mysli našla byly pulsující tóny Hadouken a Robovy oči vpíjejících se pohledem do mých. Černé jako noc a hladové jako vlčí. Jako kdyby se mi do kůže vpálily jeho doteky. Cítila jsem ho na svých pažích a tvářích. A z toho všeho jsem byla rozechvělá, až jsem málem nemohla popadnout dech. Rozhlédla jsem se po tělocvičně a zjistila, že až na pár chrápajících zoufalců jsem tady skoro sama. Proto jsem se opatrně odpotácela do umývárny, kde jsem si vyčistila zuby a schladila si tepající spánky studenou vodou. Narazila jsem si sluneční brýle a vyploužila se před tělocvičnu, kde jsem se usadila do stínu na malé schůdky před vchodem. Podvědomně jsem klidnila rozbouřený žaludek, ale to vše tak nějak přehlušil pocit lítosti. Měla jsem strach, že Roba už nikdy neuvidím. Co když včera večer odjel domů? A já to tak zkazila.
Kolem procházely skupinky lidí i jednotlivci a hodně z nich vypadalo jako já. Nejspíš jsem nebyla jediná, kdo to přehnal s alkoholem.
Najednou mým zorným polem prošel Rob. Na sobě měl zase černé úzké džíny a černé triko s obrázkem kapely Cradle of filth. Na můj vkus trochu brutální, ale jemu to prostě sedělo. Kolem krku měl přehozený ručník a na obličeji se mu ještě perlilo několik kapek vody. Prošel kolem, pak se zarazil a pár kroků couvnul zpět ke mě.
"Dobré ránko." Naklonil se až ke mě a usmál se tak že zdvihl jen jeden koutek úst. Zatraceně svůdné!
"Dobré." Zakňourala jsem a zastínila si oči před sluncem, které vylezlo zpoza mraků.
"Kafe? Sice z konvičky do zapalování, ale bodne." Nabídl mi ruku. Přijala jsem jeho dlaň. Má se v té jeho téměř ztratila. Ne že by měl dlaň jako medvěd, ale měl dlouhé prsty a já měla od přírody drobné ruce.
"Ráda." To chvění někde hluboko nemělo s nevolností co dělat. Bylo to jeho přitažlivostí.
Kráčeli jsme raním kempem a kličkovali mezi stany.
"Víš...já...včera já nevím..." koktala jsem nervozně. Bylo mi trapně, kdoví, co jsem včera vyváděla. Máma mi vždy po návratu z nějakého zátahu vtloukala do hlavy, že na mladou dámu se nehodí tolik pít. Že je to ošklivé, až přímo odpudivé. A já pila dál, protože když mi to vyčítala, tak se jistým způsobem starala co semnou je, což se dělo málokdy.
"Jo, trochu jsme to asi přehnali..." zasmál se lehce jako kdyby se nechumelilo. Sakra, ale co jsme přehnali?!
"Nevypadáš, že by ti bylo zle, tak jako mě."
Z jednoho ze stanů vykoukla Timova střapatá hlava a s očima zamlženýma zmatkem se rozhlížel kolem. za ním vykoukly dvě holky a navzájem na sebe třeštily oči. Jo ta noc asi byla fakt šílená. Raději jsem se jim vyhla. Chtěla jsem být s Robem a dostat z něj, co se včera dělo. Jestli se něco stalo, tak jsem o tom chtěla být informovaná.
"No já měl jedno pivo. Moc nepiju."
Došli jsme až k té jejich dodávce a já se svalila do jejího stínu. Rob zmizel uvnitř a za chvíli se vrátil se dvěma malými plastovými hrníčky plnými kávy.
"Prosimtě řekni, co jsem včera vyváděla, mám trochu okno." Zakňourala jsem zoufale.
"No, parádně jsme si zapařili na Hadouken a pak se procházeli a povídali si. Narazili jsme pak na skupinku nějakých lidí a ty jsi s nimi začala popíjet něco neidentifikovatelného a vykřikovala u toho, že tohle by tvého tatínka zabilo."
"Ježiš!" Zhrozila jsem se a složila hlavu do dlaní.
"No pak jsem tě odvedl do tělocvičny a uložil tě. Usnula jsi celkem rychle." Z dodávky se ozvalo zachrápání.
V dálce začala kukat kukačka.
Já seděla a červenala se a bylo mi trapně.
Chrápání v dodávce se změnilo v dávení.
"Ani jsi mi neřekla jméno." Utrhnul stéblo trávy a začal si ho namotávat na prst.
"Jsem Sam..jako Samantha." Styděla jsem se mu kouknout do očí.
"Z toho včerejška si nic nedělej...Sam"
Z dodávky se s mručením vykotili zbylí členové kapely, tedy kudrnatý obrýlený Mike a svalnatější zamračený Troy. Mike zamžoural přes brýle na nás dva sedící v poválené trávě a neušel mu Robův úsměv.
"Se nesměj vole Bobe." Zahučel zmučeně a svalil se do trávy.
"Neříkej mi Bobe, jasný?!" Odsekl trochu ostřejším hlasem Rob a nasadil si sluneční brýle. Troy se mezitím vytratil nejspíš k pánským provizorním umývárnám. Podle jeho pohledu jsem pochopila, že asi není moc nadšený z mé přítomnosti.
"Plánuješ jít večer na Casablancase? Je to zpěvák The Strokes, fakt dobrý."
A tehdy jsem se zamilovala. Do jeho očí, do jeho stylu, dlohých prstů, různorodých tetování, kterými měl ozdobené paže. Do jeho hlasu a jeho černých vlasů, Do jeho stylu a života. Musela jsem být ale opatrná. Přeci jen mé zkušenosti...Poslouchat jak si kluci vyprávějí o holkách mezi sebou. To byla nevýhoda pánského kolektivu ve třídě. Byly jsme jen dvě holky a dvaadvacet kluků s nechutnými poznámkami a narážkami. Ale Rob takový určitě není, jenže už byl ve mě zakořeněný blok a strach. Nedokázala jsem s ním flirtovat a balit ho.
Zatímco jsem na něj zírala jako na zjevení, Mike usnul v trávě a Rob mi koukal do očí. Zastyděla jsem se a uhnula.
"Řekni mi odkud jsi?" Naklonil hlavu na stranu a jemně mi přejel prstem po paži. Najednou mi to přišlo až moc, hrr...cítila jsem že, to musím zarazit a tak jsem se kousek odtáhla.
"No tak...různě. Chvíli tam a chvíli tam....znáš to." Zahihňala jsem se rozpačitě. A přitom mi bylo smutno.
Celý svůj život jsem žila v sídle v Southamptonu. Zlatá klec, říkala tomu Mel. Táta byl významný hudební producent...vlastně jeden z nejvýznamnějších v Británii. Máma která byla zase úspěšná právnička nebyla moc mateřský typ. Ne, že by mě neměla ráda, spíš nechtěla přijít o svou rozjetou karieru a tak mi s otcem platili chůvy. Celé dětství jsem trávila na naši velké zahradě a když mě naši přihlásili do školy, nevěděla jsem si rady, jak odrážet jedovaté a sprosté výpady spolužáků. Ve škole jsem byla nejistá, ale když byl školní rok u konce a já si zabalila starý spacák, místo nového, který mi máma koupila (a nemusela by se za něj stydět ani Himalajská expedice) natáhla na sebe orvané džíny místo školní uniformy a vypadla si užít trochu svobody na festival.
Jak jsem teď mohla říct Robovi že jsem Samantha Morgan a...ano jsem dcera Dougha Morgana, toho vlastníka M.W.Music. Bála jsem se toho, že se bude snažit "dostat mi do přízně" jen aby se jejich cédéčko dostalo do ruky mému otci. Udělal by to? On přeci nebyl takový, ale už se mi to párkrát stalo. Vzpomněla jsem si smutně na pár kluků, kteří mě poznali v klubu a zvali mě hned na večeři a do kina.
Tohle jsem nechtěla. A tak jsem se na něj jen uculila.
"Teď tak nějak bydlím v okolí Southamptonu." Dopila jsem svoje kafe a doufala že tím ten výslech končí. Jenže jsem si docela naběhla. Mike se totiž probral a obdivně písknul.
"Southampton...to je docela zazobaný město ne?" Rob zmučeně nakrčil obočí, jakoby přesně čekal otázku, která následovala. "Tam bydlela babi od té...Ježiš jak se jmenovala...ta co si s ní chodil..."
"Stella...Jo bydlela tam její babi." Zahučel. "A už drž hubu jo?"
Mike se zatvářil ublíženě a bouchnul Roba pěstí do ramene.
"Snad sem nic neřek...se hned nečil." Otočil se k nám zády a spal dál.
Rob mi najednou připadal trochu smutnější, zklamaný, zrazený...co já vím? Znala jsem ho chvíli, nedokázala jsem číst detaily, ale jedno jsem tam viděla, něco bylo špatně. Než jsem se ale stihla zeptat, proletěl kolem mě Tim, Sonny a Mel.
"Jdem se koupaaat!" Ječeli všichni a za nimi se řítila skupinka dalších lidí. Popadla jsem Roba za ruku a běžela za nimi. V tom návalu radostné euforie mi až po několika sekundách došlo, že svírám jeho ruku a celá kůže mi mravenčí. Narazili jsme si na nos sluneční brýle a doběhli až na kraj malého rybníka, kde už se ozýval jekot a cákání vody. Rozběhla jsem se a skočila do vody pořádnou bombu. Tak jak jsem byla. v džínách a tilku. Ledová voda kolem mě zavýřila a já se s prskáním vynořila. Kocovina byla jak mávnutím proutku pryč.
"Pojď!" Mávla jsem na postavu opírající se o kmen ve stínu. Jen s úsměvem zavrtěl hlavou. "No taaaak." Pleskla jsem dlaněmi o hladinu a smála se jak malá.
"Nee, bojím se vody."
"Ale prd!"
"Fakt!"
"Kecáš!"
"Ne. Prostě mám strach." Couvnul ještě víc od vody a svalil se do trávy.
"Takovej velkej kluk." Brodila jsem se až ke kraji a vylezla na břeh. Tráva mi pod mokrýma botama klouzala, ale nakonec jsem se dostala až k dlouhánovi v trávě. Koukal na mě, jak tam nad ním tak stojím a zastínil si oči před sluncem které probleskovalo mezi listím břízy pod kterou ležel.
"Co-?" Vyhrknul nechápavě, než jsem se na něj vrhla a celá mokrá a studená se na něj nalepila. "Aaaa neeee....studíš." Hekal a sténal. Hihňala jsem se a svalila se vedle něj do trávy. "Vlastně je to docela příjemné." Chytil mě za zápěstí a přitiskl si mé dlaně na rozpálenou zpocenou tvář.
Pak mi jednim pohybem sundal sluneční brýle a usmál se.
"Máš krásné oči."
"No jo, zarudlé z vody a zamlžené kocovinou..."
"Mlč už." Zabořil ruku do mých vlasů a přitáhl si mě blíž. Srdce mi rozdivočele poskakovalo v hrudníku, když očima těkal od mých očí ke rtům a zase zpět. Byla jsem to já, kdo smazal poslední milimetry mezi námi a přitiskla rty na jeho. Druhou rukou mě objal kolem pasu a přitiskl mě ještě víc na sebe. Najednou jsem mu seděla na stehnech a naše nevinné otírání rtů by dopadlo všelijak, kdyby Sonny najednou nezařval:
"Končím bando. Jdu na Casablancase!" a celý mokrý si to rázoval od vody.
"Hmpfff sakra..." Zaklel Rob zklamaně a pomohl mi na nohy.