My mistakes were made for you - 4 -

V sedm třicet jsem byla poslušně nastoupená v hale. Oblečená do vkusných pozdrových šatů černé barvy s vlasy vyčesanými do drdolu. Spíš než na večírek bych raději šla na pořádný koncert a vykřičela se a vyřádila do sytosti. Takhle jsem musela nasadit lehký úsměv a tvářit se celý večer kultivovaně a vstřícně. Hned u vchodu do sálu jsem jednomu číšníkovi vzala skleničku se šampaňským a než jsem se stihla otočit, máma byla pryč. Jsem já to ale špatné garde. Takové které se asi v blízkých hodinách opije a bude o ostudu postaráno. Obrátila jsem do sebe šampaňské a vydala se hledat ´tu paní co se mnou přišla´.
Vzala jsem si další skleničku a nenápadně korzovala mezi kravaťáky. Občas jsem pozdravila někoho se známou tváří a pomalu upíjela další skleničku ukořistěného šampaňského. Pomalu začínala hrát hudba a několik párů se vydalo tančit. Máma nikde nebyla, tak jsem se trochu znuděně opřela v koutku o mramorový sloup a hodlala zapustit kořeny. Jenže sotva jsem si udělala pohodlí, dotkla se mého ramene něčí ruka. Otočila jsem se na někoho, kdo si dovolil mě rušit. Fešák zhruba o tři roky starší než já s modrýma očima a světle hnědým rozcuchem. Nechápavě jsem se mu zadívala do očí a on jen kývl k tanečnímu parketu.
Bez jediného slova mě vyvedl a zatančili jsme si na pár písní. Za celou dobu jsme nepromluvili ani slovo, jen jsme si upřeně hleděli do očí. Neměla jsem náladu s někým zdvořile konverzovat a on zřejmě taky ne. Až když kapela ohlásila pauzu, jsme se zastavili.
"Piješ...?" Měl příjemný hlas a byl to krasavec, to jsem nemohla popřít.
"Červené."
Na baru objednal láhev červeného a sobě nějakou whiskey.
"Dominik."
"Samantha." Podala jsem mu ruku a on mě políbil na hřbet ruky, přičemž se mi dlouze podíval do očí. Dámy a pánové...mezi námi bylo jasno. A mě to bylo jedno.
Ani jsem se nenadála a s tou láhvi z baru jsem seděla v jeho autě a sledovala ubíhající noc. Moc jsme nemluvili. To brnění mezi námi mluvilo za vše. Do jeho bytu jsme vpadli už skoro polonazí. Polévali jsme se vínem a vzájmně to ze sebe slízávali. Bylo zhasnuto a tak jsem ho vždycky našla jen podle zrychleného dechu. Váleli jsme se po zemi a já cítila srdce až někde v krku. Ani jsem nemyslela na to, že to asi konečně přijde a nebude to pohádkové a něžné, protože se mi zrovna zakousl do ramene. Bylo mi to jedno.
Bylo mi to jedno jen do doby než jsem se ocitla jen v kalhotkách a Dominikova ruka už se do nich dobývala.
"Počkej!" Odstrčila jsem ho. Jen zabručel a posadil se na paty naproti mě. Viděla jsem v šeru jen jeho číhající siluetu a blýskající oči. Rozdýchala jsem to a složila hlavu do dlaní.
"Já nemůžu." Nahmatala jsem své oblečení a začala se do něj nemotorně soukat.
"Jak nemůžeš?" Chytil mě za zápěstí, ale vyškubla jsem se mu.
"Prostě to nejde." Po čtyřech jsem se vydala k nejbližší zdi, protože jsem absolutně nevěděla kde jsem a nechtěla jsem se o něco přerazit.
"Jsi snad panna nebo co?" Odfrknul posměšně. Žaludek se mi obrátil a cítila jsem že mi rudnou tváře. Mé mlčení si vyložíl správně a tak se rozesmál. "No to je gól...kolik ti je? Šestnáct?"
Rychle jsem nahmatala vypínač abych našla jeho obličej a pořádnou fackou mu mohla vymazat ten posměch. Sotva však pokoj naplnilo světlo, udělalo se mi ještě hůř. Jestli jsem si říkala že horší to být nemůže...tak jsem se pletla. Stála jsem v malém nuzném nahrávacím studiu. V tu chvilku mi to bylo jasné.
Dominik sedící jen v kalhotách na zemi si mezitím zapálil a nevěřícně zakroutil hlavou.
"Takže nic nebude...tak nechceš aspoň to cedečko?" Prohlédl si mě posměšně a vyfoukl kouř.
"Běž do prdele." Práskla jsem za sebou dveřmi a až venku o dva bloky dál jsem si zavolala s brekem taxíka. Měla jsem vztek na sebe, na toho idiota, na mámu, že mě tam nechala a někam se vypařila. Na otce, že měl zase práci a já kvůli něj musela dělat matce garde. A nejvíc jsem měla vztek z toho, že měl tehdy Rob pravdu. Nejde to s každým. A že už tehdy jsem k němu cítila víc, než k jen tak nějaké známosti na jednu noc.
Domů jsem došla naprosto zničané a hned v hale jsem narazila na mámu. Asi se taky zrovna vracela z večírku, protože si rozepínala páskové boty. Seděla tam na stoličce s rozmazanou rtěnkou a přísahala bych, že když jsme odcházely, měla silonky, které teď postrádala. Dívala se na mě jako dítě přistižené u nějaké špatnosti. Nemusela jsem moc zapojovat mozek, aby mi došlo co se stalo.
"Neříkej to tátovi." špitla a zmizela. Zůstala jsem tam stát jako praštěná pytlem a bylo mi zle. Celý ten dnešní večer nestál za nic. Nejraději bych ho jednoduše vymazala.