Můj anděl strážný 2

Ten pocit, když vím, že vedle mě spí, je naprosto nepopsatelně skvělý. Když vedle mě leží, je mi tak krásně, vím, že je blízko a já se cítím v naprostém bezpečí. Cítím jeho tělo v těsné blízkosti vedle toho svého, nemohu usnout, touha je příliš velká. Když mě obejme, usíná se mi tak nádherně a nechci, aby to skončilo.
Musím přemýšlet. Mé myšlenky si nedají pokoj, nenechají mě ani chvíli být a přesto mi to v tyto chvíle nevadí. Říkám si: Proč jen nemůže být můj? Odpověď je tak jednoduchá a přitom pro mě tak složitá a nepochopitelná. On, můj nádherný strážný anděl, ke mně nic necítí. Nepociťuje ke mně lásku.
Někdy se ptám sama sebe: Proč? Mohla bych mu dát přeci vše, mohla bych mu dát sebe, svou lásku. Ale on jí zřejmě pohrdá. Neopětuje ji. Štvu ho, mrzí ho to. Nenávidím sama sebe! Nebo snad jeho? Ne. Samozřejmě, že nenávidím sebe. Jeho tak beznadějně miluji. Nemohla bych ho nenávidět, neubližuje mi záměrně. Nechce mi ubližovat. Vím to. Proč mě nechce? Co nemám já, ale má to nějaká jiná? Ano, samozřejmě. Ona, ta jeho úžasná kamarádka, je přeci krásná. Ale já? Ani pořádně nevím, jestli se mu skutečně líbím, či jestli to říká jen ze slušnosti, aby mě neurazil.
Ale rozhodně nejsem jeho typ. Nejsem ta vysoká, hubená kráska, kterou on by si představoval. Proč o tom všem přemýšlím zrovna, když vedle mě leží on? Tíží mě snad svědomí? Ano! Tolik hádek, tolik dohadování pro nic. Jen kvůli hloupostem. Nikdy si to neodpustím. Nemrzí mě to kvůli sobě, ale kvůli němu. Ubližuju mu. Nechci to dělat, nedělám to záměrně, ale srdce si prostě nevybírá. Proč si to moje vybralo jeho? Proč má všechny ty vlastnosti, jaké měl můj vysněný ideální kluk? Bolí to o to víc, když vím, že nemám šanci u kluka, kterého jsem si v podstatě vysnila. Kterou slečnu by nezasáhlo, že nemá šanci u svého prince na bílém koni, v mém případě u svého anděla strážného?
Někdy se v něm nevyznám. Nechce se se mnou přestat vídat, nechce se mnou přestat mluvit. Někdy to vypadá jako by žárlil. Ale proč? Možná si to jen namlouvám, možná je to on, kdo neví, co chce. Za každou cenu, bych pro něj udělala vše, co bych mu na očích viděla, jen aby on byl šťastný. Pak se probudí, otočí se na mě a mé přemýšlení končí, protože vidím jeho krásný úsměv. A začíná to nejkrásnější ráno, trávené opět vedle něj. A i když nemohu být s ním, nemohu si přát nic víc než to, aby to zůstalo tak, jak to mezi námi je.