My mistakes were made for you - 6 -

Táta si pracovnu zamykal, ale už od dětství jsem věděla, že máma ma v krabičce se šperky schovaný jeden náhradní. Nevím proč ho tam měla. Po jejim návratu z plesu bych asi čekala cokoliv. Rodiče byli v Londýně, takže jsem neměla strach že by mě snad načapali. Zavřela jsem se v tátově luxusně zařízené pracovně a pustila se do hromady cedeček. Vysypala jsem je opatrně na zem a sedla si na měkký koberec do tureckého sedu. Některé kapely měly opravdu velmi vtipné názvy. Prošla jsem kapely od Bloody skeleton až po Yellow pony. Ale Underline mezi nimi nebyli. Vytáhla jsem další krabici a pustila se do práce. Přehrabováním se v kapelách jsem strávila skoro celý zbytek dne.
V devět večer jsem se naprosto zničená doploužila do pokoje. Mé hledání bylo naprosto bezvýsledné. Další zmařená naděje a zítra zase škola. Rozvalila jsem se na posteli a přitáhla si k sobě notebook. Na Facebooku jsem měla zprávu od Farsona:
"Mám materiál z dnešní hodiny na které jsi nebyla. Kdybys měla zájem, ozvi se ]:-P "
Měla jsem co dělat abych s notebookem nehodila o stěnu. S pevně stisknutými rty jsem zprávu vymazala a zkontrolovala email. Sotva jsem ho otevřela, naskočila mi husí kůže. Měla jsem jeden nepřečtený od odesilatele Sonny.org@email.uk. Předmět: UNDERLINE
Celá rozechvělá jsem ho rozklikla a rychle přejela očima pár řádků.
-Hi Sam!
Poslední den ses mě ptala na Underline, jestli o nich nevím kam jeli. Všiml jsem si jak jste se k sobě s Robem měli ;-) A je mi jasné, jak to dopadlo. Zblbnutí ze sebe navzájem jste si nevyměnili kotakt a on pak odjel...Děcka hloupé :D
Tak jsem se ti na ně poptal, protože jsou to čuňáci a nejsou schopný si dát do pořádku oficiálky. Mám pár kontaktů a prej zrovna jedou nějaký malý turné po pár klubech. To je bohužel všechno co vím. Tak snad budeš mít štěstí a narazíš na něj. Držím ti palce!
Bye, Sonny-

Vlastně mi to moc nepomohlo, ale bylo to od Sonnyho velmi milé. Odepsala jsem mu, že ani slovy nedokážu vyjádřit jak moc jsem mu vděčná za pomoc. Hned po tom, co se vrátím ze školy zkusím tu turné vygooglit. Hned zítra, až se vyspím. Usnula jsem ve své velké posteli sama, tak jako každou noc. Přitulená k medvědovi, kterého jsem dostala od Margie když jsem v pěti oplakávala rodiče, kteří byli v Londýně a ani nevěděli, že mám neštovice. Opuštěná...


"...a tak...globální problémy...rozvoj společnosti....bla bla bla...."
Umřu tady. Pod tlustou vrstvou pavučin a prachu. Rozhlédla jsem se po třídě a všichni studenti vypadali stejně zaujati výkladem jako já. Samozřejmě kromě prvních řad. Ti zapáleně ťukali do svých notebooků až jsem měla strach o jejich klávesy.
Přednáška byla u konce a vlná studentů mě vynesla až na malé nádvoříčko uprostřed shluku budov. Sedla jsem si na jednu z laviček a vytáhla z tašky zmuchlaný rozvrh, abych se přesvědčila o tom, že mám hodinovou pauzu. Strčila jsem si tedy do uší sluchátka, vytáhla termosku s kafem a sandwich. Bylo příjemně teplo, ale ne vedro. Tak jak to občas v září bývá. Užívala jsem si klídečku a ničím nerušený hlas Johna Butlera. Jenže to bych nesměla být na univerzitě, aby si ke mě někdo nepřisednul. Byla to docela sympatická holka která rychle odsunula moji tašku stranou a naléhavě se ke mě přitočila.
"Ty jsi Morganová? Sam?"
Vytáhla jsem sluchátko a přikývla. Určitě ji poslal některý z profesorů, že odpadá přednáška.
"Dávej si bacha na Farsona jo?" Zamumlala tiše jako špion.
"C-Co?" Někdy mám po přednáškách zkrácené vedení....nebo unavené obvody.
"No já jen tě chci varovat. Má teď na tebe docela zálusk."
"Ale prosimtě..." Protočila jsem oči vsloup. Vůbec jsem se s tou holkou nechtěla bavit o věcech jako je Farson, sex a a už vůbec ne, tyhle dvě věci v jedné větě.
"Všude se chvástá že je sběratel."
"Asi ti nerozumím." Rozuměla jsem ji, ale to co mi z toho vyšlo mi přišlo tak...neuvěřitelné, až se mi chtělo smát. Tohle by přece někoho normálního nenapadlo. Jasně Farson nebyl normální, ale že by až tak?
"Vsadil se s klukama z bratrstva a dostal seznam." Asi ji to taky bylo proti srsti, protože se tvářila jako kdyby měla sníst kobylinec. "Byly tam takový ty věci jako asiatka, černoška, bla bla bla a tak dále."
"Děláš si prdel?" Moje teorie byla pravdivá. Černovláska mě zarazila.
"Ten idiot dokonce opil a nabalil moji kamarádku Lauru...možná ji znáš."
"Není ona náhodou...."
"Lesbička? Jo...Byla na seznamu, tak už je jako škrtnutá položka."
"To není možný." Zavrtěla jsem hlavou a bylo mi zle. "Jak to vůbec všechno víš?"
"Má to na Myspace. Vlastně se divím že o tom ještě nevíš ty."
Najednou ztichla, protože kolem nás procházel jeden z Farsonova rádoby-gangu.
"Každopádně na seznamů zbývaj už jen dvě položky. Mormonka a Panna. A slyšela jsem že Rodgersová už je dost zpracovaná." Vstala, oprášila si sukni a soucitně se na mě usmála.
"Dávej na sebe bacha. Jo a vaší skupině odpadá politologie." Mrkla na mě a zmizela v jedné z budov.
Až nepříjemný pocit na ruce mě probral z šoku. Nedojedený sandwich jsem drtila v pěsti a teď jsem měla celé prsty od kečupu. Mrštila jsem se svačinou do koše, protože mě přešla chuť a olizujíc si prsty se otočila k východu z areálu. Když mi odpadla přednáška, mohla jsem jít domů a potřebovala jsem se projít a vydýchat ten příval informací.
Byla jsem tak strašně rozčarovaná, že jsem si dokonce zapoměla zapnout iPod, bez kterého jsem jinak neudělala ani pár kroků. Neustále mi v hlavě hučela slova té holky. Bratrstvo, Seznam, Mormonka, Panna...
Jak tohle někoho může napadnout? Chovají se jako zvrhlé děti. Jediné co mi zbývalo, bylo vyhýbat se Farsonovi dokud si nenajde jinou oběť. Už teď mi bylo té holky líto, ale jedno bylo jisté. Se mnou spát rozhodně nebude.
Byla jsem do vztekání se tak ponořená, že jsem špatně odbočila a ocitla se ve slepé uličce za malou samoobsluhou.
V duchu jsem si vynadala do pitomce a dala se na odchod, ale v mé jediné únikové cestě mi bránila postava opírající se o roh.
"Nazdárek Morganová." Věnoval mi zákeřný úsměv a moje strachem poznamenaná tvář ho nejspíš velmi pobavila.
"Ahoj Marku." Zkusila jsem si ještě zachránit krk.
Byla jsem tady jako lapená v pasti a on si to užíval a pomaličku ukrajoval vzdálenost mezi námi. Předemnou byl chtivý Farson. Na levé straně popelnice, na pravé straně žebřík, který z mě neznámého důvodu měl první příčku až metr a půl nad zemí a za mnou jen cihlová zeď na kterou nějaký chudák nasprejoval že Mary je děvka. Mé vyhlídky nebyly růžové. Byla jsem v pasti, jako zvíře nahnané do kouta.
"Chtěl jsem ti to udělat hezký, se svíčkama...Možná tě i vzít na večeři, ale...to víš." poklepal si významě na hodinky. "Tlačí mě čas."
"Stejně bych nešla." Prskla jsem nabroušeně. Málem jsem se plácla přes pusu. Jsem idiot. Mohla jsem ho zkusit ještě ukecat. Třeba bude mít aspoň trochu rozumu.
"Já to tušil....Takže?!" Byl už ode mě sotva metr daleko....vlastně spíš moc blízko. Udělala jsem krok dozadu a natáhla ruce před sebe jako jedinou obranu.
"Marku neblázni...tohle přece není nutný." Zkoušela jsem to po dobrém a opatrně couvala. Farson se stále jen usmíval a kráčel pořád ke mě.
"Je to nutný zlato. Tobě to otevře brány do světa...hmm..." pohladil mě po tváři a vjel rukou do vlasů. "...do světa rozkoše. A mě to pomůže stoupnout na žebříčku popularity...Ne že bych to potřeboval."
"Jestli něco zkusíš, tak....půjdu na policii." Odstrčila jsem jeho ruku, ale on mě jen prudce přirazil ke zdi, až jsem se praštila do hlavy a ruce mi držel přimáčknuté ke zdi.
"Asi zapomínáš, kdo je můj otec, zlato." Prudce přitiskl rty na mé a dravě mě líbal.
Bylo mi zle už jen z toho a to mě mělo čekat něco ještě horšího.
Žádná něžnost. Jen nechutné a zvrhlé znásilnění.
Tiskla jsem rty k sobě, aby nedostal to co chtěl a zoufale jsem sebou škubala, jen co mi to tlak jeho těla dovoloval. Hlavou mi běžela scénka, když jsem se málem vyspala s Dominikem v tom nahrávacím studiu. Kdybych to tehdy udělala. Tak by se mi to možná líbilo, pro Farsona už bych nebyla tak zajímavá...Už bych nebyla tuctová holka - panna, ale jen tuctová holka. Nebyla bych už vhodný kandidát ze seznamu a tahle scéna tady by se nemusela odehrávat.
Jak už to bývá, jedno malé rozhodnutí dokáže naprosto změnit život.
Najednou jsem ucítila, že Mark povolil sevření mého zápěstí. Byl to instinkt který vedl můj loket násilníkovi do žeber. Zaskučel a odtáhl se. Brala jsem to jako šanci utéct, ale sotva jsem se pohnula, Farson udělal to co jsem nečekala. Chtěl mě znásilnit, takže praštit mě byla jen maličkost. Zablesklo se mi před očima a rána mě odhodila zpět na stěnu, po které jsem se svezla k zemi.
"Nedělej si to horší!" Zavrčel na mě a bojoval se zapínáním svých kalhot.
Po tváři se mi kutálely slzy, i když jsem se jim bránila. Nechtěla jsem před ním brečet a ještě se ponižovat. Ve spodním rtu mi tepalo a cítila jsem jak se mi krev spouští po bradě a odkapavá na školní košili. Chytil mě pod krkem, vytáhl na nohy a jednim trhnutím mi košili roztrhnul. Do odpadků pod mýma nohama dopadlo několik knoflíčků a já ucítila na hrudníku pálení.
Už jsem toho měla dost. Nadechla jsem se a chystala se zakřičet z plna hrdla o pomoc, ale Mark mi zacpal pusu rukou. Na jazyku a v rance na rtu mě zaštípala slaná chuť jeho kůže, ze které se mi zvedl žaludek.
"Prosím." Zaupěla jsem z posledních sil, když mi vjel rukou mezi nohy. Nahmatal kalhotky, odhrnul je na stranu a vzrušeně zasupěl.
Cítit jeho prsty ve svém klíně byl příšerný pocit. Zabolelo to a to mě vyburcovalo k poslednímu odporu. Sebrala jsem veškerou sílu, která mi ještě zbyla a vykopla kolenem. Vůbec jsem nepočítala s tím že by mi to vyšlo. Koleno dopadlo přesně tam kam mělo a to do Markova rozkroku. Na okamžik ztuhnul a mě v tu chvilku připadalo, že mě jeho sevření rozdrtí. Jenže pak se jeho tvář stáhla do bolestného šklebu, stisk povolil a on padl přede mě na kolena. Bolestně zasupěl, ale to už jsem na nic nečekala, odrazila jsem se rukama od zdi a dala se do běhu. Farson se po mě ohnal, chytil mě za nohu. Vysmekla jsem se mu a jeho nehty jen sjely po mém holem lýtku a nechaly na kůži čtyři rudé šrámy. V tu chvilku mi to bylo jedno. Chtěla jsem být jen co nejdál od něj a té špinavé uličky. Vyřitila jsem se na ulici před obchodem a dala se do běhu. Nevnímala jsem nic, jen to, že jestli zastavím, tak určitě zešílím. Jen jedno ohlédnutí stačilo, abych si všimla, že se vzpamatoval moc rychle a běží za mnou. Zoufale jsem zaskučela a snažila se běžet ještě rychleji, jenže jsem se nedívala pod nohy a tak se stalo to, že jsem vrazila do člověka který stál před obchodem. Musel to být muž, protože náraz s ním skoro nepohnul. Jen já jsem se od něj odrazila a padala pozpátku na zadek. Ale pár rukou mě chytil za paže a zabránil mému střetu s chodníkem. Jediné co jsem v šílené agonii strachu zaregistrovala byl pár černých očí a hluboký sametový hlas...
"Sam?!" Vyhrkl mé jméno, překvapený, že mě vidí. Natáhl ruce před sebe, držíc mě stále za paže, aby si mě mohl lépe prohlédnout. Jeho tvář vystřídala několik výrazů. Radost, že mě vidí, šok, když zhodnotil můj vzhled a pak nepopsatelný vztek, který ale rychle skryl za bezvýraznou masku. Třásla jsem se před ním jak strachem tak i zimou a snažila se zakrýt to, že na sobě mám jen podprsenku a roztrhanou košili. Sukně naštěstí zůstala na svém místě. Svlékl si černou koženou bundu a přehodil mi ji přes ramena.
Jak se k nám blížila Farsonova běžící, nadávky supící postava, skryl mě Rob za sebe a odkašlal si.
"Nazdárek." Usmál se na Marka. Neviděla jsem ho, ale z jeho hlasu jsem poznala že se usmál zvlášť ledově.
"Čau!" Odsekl Farson a vyklonil se na stranu aby mě mohl probodnout pohledem. Rob mu ale zase zastoupil cestu. Byl tu i Mike, který mě chytil opatrně kolem ramen.
"Ty budeš Samin kamarád žejo?" Napřáhl k němu Rob ruku. Zbláznil se snad?
"Co ti do toho kurva je?" Vyštěkl Mark a znova se snažil ke mě dostat.
"Je mi do toho kurva hodně chlapečku!" Zavrčel Rob. Jeho přátelský tón byl fuč. Chytil oponenta pod krkem a jedním trhnutím zmizeli v té uličce, kde jsem málem byla znásilněna. Dál už byly slyšet jen rány a nadávky.
"Jsi v poho?" Zeptal se mě Mike a opatrně mi třel chvějící se ramena přes Robovu bundu.
Jen jsem přikývla a otírala si z tváře stále nové a nové slzy. Jako kdybych chtěla maskovat to že vůbec brečím.
Stáli jsme tam asi pět vteřin, nebo pět minut? Možná pět let. Rozhodně mi to přišlo jako věčnost. Než zpoza rohu vyšel Rob a papírovým kapesníkem si otíral z kloubů pravé ruky krev.
"Co to bylo za..." Chtěl se zeptat Mike, ale Rob ho jen mávnutím ruky zarazil. Přišel až ke mě a pevně mě sevřel v objetí. Zabořila jsem mu tvář do záhybů trička a konečně se pořádně rozvzlykala. Nevěděla jsem jestli brečím z toho, jak hrozně moc jsem se cítila ponížená, nebo radostí z toho, že ho vidím. Asi všechno najednou. Strhla se ve mě taková emocionální bouře, až se mi z toho zatočila hlava a já omdlela. Kdyby mě nedržel, svezla bych se přímo na chodník, ale on tam byl. Pevně mě svíral a nenechal mě padnout.