Něco modrého 3

„Můžu?“
Leknutím sebou trhnu. Nademnou stojí a kření se celkem sympaticky vypadající kluk. Je dost vysoký a modrooký. Hnědé vlasy má nakrátko a na tváři tak třídenní strniště. Ten z obchodu. Jenomže teď na sobě nemá triko a jeany, ale oblek.
„Ty?“ mrknu abych se odrthla od jeho modrého pohledu. Je přímo hypnotizující.

--------------------------------------------------------

„Já. Hádám, že moje jméno si nepamatuješ. Aleš.“ natáhne ke mně ruku.
„Měla bych si tě pamatovat?“ odložím skleničku, zvednu se a stisknu mu ruku.
„No to rozhodně! Ty si nepamatuješ jak jsme si spolu užívali?“mrkne na mě a zasměje se.
A safra. Vzpomenu si na svůj život tak před rokem. Neustálé party, přespávání kde se dá, sex na jednu noc… Kolotoč. Jo, s pár klukama jsem se sešla vícekrát. Kamarádi s výhodama, jak jsem to s radostí přezdívala. Nevědomky se oklepu. Ještě, že už mě tohle přešlo. Že by byl Aleš jedním z „kamarádů“?
„Emo, jsi tu ještě?“ zaluská mi před očima.
„Ne. Teda ano.“ zamotám se. „Jak dobře se známe?“
„Dost dobře řekl bych. Až si vzpomeneš, budu u baru.“ a vklidu si odkráčí.
Znovu si sednu a zamyšleně si hraju se skleničkou. Nevypadal na to, že bych s ním spala. To bych si ho pamatovala. Teda aspoň myslím. Na kamaráda ještě ze střední taky nevypadal, nový vysokoškolský známý to taky nebude. Ať pátrám v paměti jak chci, nic mě nenapadá. Přesto nad tím nemůžu přestat přemýšlet. Snažím se uklidnit a znovu začnu sledovat okolní dění. Ségra telefonuje, Aleš stojí u baru, nevsta tancuje s ženichem, kousek za parketem dal tak šestiletý klučina pusu asi stejně staré holčičce a ta mu vrazila facku…
„No jasně!“ plácnu se do čela. Seberu psaníčko a zamířím si to na bar.
„Dáš mi opsat matiku?“ stoupnu si před Aleše.
„A ty mi poradíš s tím diktátem?“ společně se zasmějeme a obejmeme. „Už jsem čekal, že si na mě nevzpomeneš.“
„Měla jsem co dělat.“ přiznám se. „Vždyť je to 12 let zpátky! Kdo si má pamatovat spolusedícího ze druhé třídy?“
„Spolusedícího? Vždyť jsme v podstatě byli manželé!“ rozčiluje se hraně.
„Ta jedna pusa se nedá počítat. Navíc byla násilím a potom jsem ti dala pěstí.“ rozesměju se při vzpomínce.
„To bylo z lásky.“ oponuje.
„Takže kdybych ti teď dala pěstí vlastně ti vyznám lásku?“ informuji se.
„V podstatě jo.“ přikývne.
„A kdybych ti dala pusu, tak tě nesnáším?“
„To zas ne. Kdybys mi dala pusu, tak je to taky důkaz lásky.“ přesvědčuje mě.
„Vlastně není možnost tě nemilovat.“ shrnu to.
„Správně si to pochopila.“ zakření se.
„Vyčůrané.“ pokývu hlavou.
„Vůbec.“ brání se.
Netvař se tak na mě, že jsi úplně zlá…
„Promiň.“ omluvím se Alešovi a zvednu telefon.
„Ahoj Emo, kde jsi? Myslel jsem, že dneska se podíváme na pár filmů.“ ozve se Měsíc.
„Ajajaj.“
„Neeeee, tohle mi nedělej.“ zakvílí.
„Musela jsem vypomoct Kláře a ještě musím napsat tu práci. Necháme to na jindy jo?“ utěšuju ho.
„ Ale jenom, že seš to ty! A vyšetříš si na mě celý víkend!“ vymáhá.
„Slibuju. Měj se.“ rozloučím se a zavěsím.
„Musíš jít?“ ozve se mi za zády.
S úsměvem se otočím. „Už ano. Povinnosti čekají.“
„Škoda. A dáš mi alespoň číslo? Ať na sebe nenarazíme zas za 12 let.“ vytáhne mobil z kapsy kalhot.
Bez zaváhání mu ho nadiktuji. Kamarádi kluky jsem měla vždycky radši než kamarádky holky. „Ráda jsem tě viděla.“ dám mu pusu na tvář a otočím se k odchodu.
„Já tebe taky, kamarádko.“ slyším ještě za sebou.
Dojdu na zastávku, kde počkám na trolejbus číslo 5 a během dvaceti minut už doma ležím ve vaně. To byl zase jednou náročný víkend. A zítra zase do školy. Přednášku mám sice až od devíti, ale než se tam dopravím. Ještě musím napsat tu práci. Proč je podmínkou ve většině seminářů nějaká seminární práce? A proč musím mít úvod už teď? Navíc, jak se mám soustředit na systém školství v čr, když mi myšlenky ulétávají všemi směry. Klára, svatba, Měsíc, můj život před rokem, Aleš… Je fajn najít staré známé. Kdybych teď někoho chtěla, byl by ideální. Jen jako kamarád je pro mě v téhle situaci lepší. Žádná obehraná romantika, žádné vyčítání, žádné uhánění, žádný telefon přilepený k ruce…
V tu chvíli mi pípne příchozí sms. Natáhnu se z vany pro telefon, který mám na pračce.
NAŠE ZNOVUNALEZENÍ BY SE MĚLO OSLAVIT. KDY A KDE, MILÁ KAMARÁDKO? KAMARÁD ALEŠ