Jiskry moře 2. díl.

,, Ano.. vlastně na tom nezáleží.“ řekla jsem koktavě.
,, Jak se jmenuješ?“ sjel mi pohledem od hlavy až k patě, až mi z toho přejel mráz po páteři.
,, Lenka.“ Polohlasně jsem pověděla a dívala se na něho.
,, Tomáš.“ Podal mi ruku na seznámení. Stiskla sem jí lehce a byla jsem z něho zmatená. Stále mi v hlavě vrtalo, proč se ke mně takhle přiblížil a co vlastně po mě bude chtít.¨
,, Ty už odcházíš, Leni ?“ s úsměvem mi položil otázku a já stáhla ruku před sebe, kde jsem obě ruce propojila a podívala se rozpačitě k zemi, co mu mám odpovědět. Přeci jen se líbal s nějakou blondýnou a šahal jí bůh ví kam. Ale ty jeho rozzářený oči, co na mě upírají pohled a čekají kladnou odpověď.
,, Ne. Jdu do hotelu pro mobil, nechala jsem ho tam.“ Zvolila jsem pravdivou odpověď. Koneckonců , co mi může udělat, když stojíme na ulici ve večerním provozu aut a lidí, kteří nás obcházejí, takže k sobě popojdeme,abychom neměli mezi s sebou velkou mezeru, ale tahle mezera je zase příliš malá, takže nakonec couvnu krokem dozadu.
,, Můžu jít s tebou?“ Podíval se mi tázavě a zvědavě do očí, až jsem polkla strach. Opětovala jsem jeho pohled s odtažitým úsměvem a nevěděla co mu teď na to říct. Líbí se mi, to ano. Vypadá sympaticky a svým způsobem i slušně, ale může to být klidně úchyl a grázl. A o to nestojím, opravdu mi tohle nahání strach, myslím si ,že mi to jde vyčíst i z očí.
,, Já tam dojdu sama.“ Otočila jsem se rychle a odběhla od něho svižně, aby mě už nezastavoval. Stále o tom rozhovoru dokola přemýšlím, až srazím nějakého muže ve středním věku z kterého táhne alkohol. Jeho pleť je poštípaná, oči má zapadlé a skleněné. Roztrhané a ošoupané hadry na sobě, zaskočeně zamrkám.
,, Promiňte.“ Stačím na něho jen říct, abych pokračovala, ale on mě chytí silně za ruku a otočí si mě k sobě.
,, Mmm..“ Prohlédne se mě a potom mi rukou šahá na pozadí, zkouším se mu vykroutit, ale přitáhne si mě , abych mu neutekla. V tom mu někdo ze zadu vezme za rameno a odtáhne od mne na silnici, kde hlasitě zatroubí auto a prudce zastaví, aby ho nepřejelo.
,, Dělej!“ Tomáš mi zatáhne za paži, a než se podívám ,jestli se stala havárie, už se nacházíme udýchaný před hotelem.
Opřu se rukama o své kolena a předkloním se zadýchaně dopředu. Zkouším si zkrotit svůj dech na pravidelný, i když těžko. Tohle byla opravdu meta jak o život. Pak se narovnám, a zabublám smíchy, Tomáš také. Rozesměje nám to oba, jako malý děti.
,, Tohle nebylo moc fér.“ Prozradím mu a nakonec vyjdu do hotelu i sním. Dostal mě, nevím čím a jak. Ale opravdu jedeme spolu výtahem nahoru a ještě trochu se tomu smějeme, dokud nedorazíme před můj pokoj. Ani ho nechci pustit dál, jelikož je tam bordel. Holčičí šminky všude po stole, oblečení přeházený přes sebe na židlích.
,, Počkáš tady?“ zeptám se, když strčím klíček do zámku a pootevřu dveře.
,, Klidně.“ Odstoupí od dveří jako by už měl na odchod a na tváři se mu usadil letmý úsměv.
Nechala jsem pootevřené dveře a začala jsem v tom neuvěřitelném chlívku hledat svůj mobil. Čím víc mi to trvalo, tím víc jsem byla nervoznější. Běhala jsem po pokoji jako zblázněná a všude hledala. Pak jsem se podívala do všech zásuvek ve skříňce. Nakonec jsem opřela ruce o skříňku a vydechla zhluboka, podívala se na svůj odraz v zrcadle. Nebyla jsem tam sama, stál za mnou a blížil se ke mně. Když dorazil těsně za mými zády, přiložil mi hřejivé ruce na paže a stiskl, abych se o něho mohla opřít.
,, Děje se něco?“ Optal se mi do ucha, mohla bych jeho hlas poslouchat pořád.
,, Ne.“ Upřeně jsem se na něho dívala jako on na mě. Stále se usmíval na tváři, naopak já neměla rty nazvednuté a oči jsem měla vyplašené, čekala jsem, že mi přirazí na zeď a znásilní mě. Nebo že mi uhodí, až padnu do bezvědomí. Čekala jsem toho spoustu, hledala a vybavovala jsem si akční filmy, kde bych mohla vyhledat nejbližší záchranu či obranu proti němu.
,, Netváříš se zrovna mile.“ Úsměv mu rozšířil do koutků a vycenil rovné bílé zuby jako filmová hvězda.
Najednou v tom zazvoní melodie mého mobilu pod několika věcmi, oblečení a šminkami. Tohle je moje záchrana, pomyslela jsem si v duchu a pospíšila jsem si k tomu balíku věcmi, a všechno hodila vedle na další hromadu. Musel mi pobaveně sledovat, já měla nahnáno ,že zaútočí. Neznám ho, já jsem s neznámým a přesto nádherným klukem sama v pokoji, říkala jsem si dokola nevěřícně. Nakonec jsem ucítila mobil v ruce a ihned se narovnala, zvedla jsem to bez váhaní, kdo by to mohl být. Chci se cítit v bezpečí.
,, No kde jsi?“ Inči naštvaný hlas mi vracel zpět do reality, proč jsem šla do pokoje.
,, Já ho nemohla najít, ehm.. a píšu mámě a ještě mi zastavil nějaký idiot.“ Vysvětlím jí omluvně, čemž se kouknu na toho kluka, který upadne úsměv při slovu „ idiot. „ Zazubím se jen. A dál vyslechnu Inku, než to obě zavěsíme s tím, že už jdu zpět.
,, Já jsem idiot?!“ Lehce zvýší na mě ton a přistoupí ke mně.
Zmocní se mi děsivý, ale lakavý pocit. Pohled do jeho očí mám poněkud neklidný. Stojíme veprostřed pokoje, mě se zdá dlouho chvíli, nikdo kolem nás, jen tma co nás pohltí. Melodické zvuky z okna, k nám se donáší, skoro bych si připadala jako ve filmu, ale ve filmu by tu holku musel políbit. Jen mě obešel, nepatrně si otřel rukáv o moji paži a nechal mi tam stát, než ale mi zmizel z očí, ještě jsme se na sebe podívali. Pak už jsem tam stála sama. Pocit se převrátil na něco, čemu jsem ani nemohla chápat. Přešla jsem k oknu a zadívala se na výhled na moře, na třpytivou hladinu, kde se odrážel měsíc a znázorňoval se jej.