Oddaná láska

Touží s ní mít spoustu dětí, ač před časem si nebyl jist, protože se bál své city projevit naplno a vázat se na jedinou osobu, protože kdyby mu ublížila nedokázal by už nikdy nikomu uvěřit. Bohužel v tuto chvíli nebyla s ním a tak vzal do ruky telefon a napsal jí zprávu na dobré ráno, byla s přáteli na horách.

Odešel do práce a každou volnou chviličku přemýšlel jakým způsobem ji požádat o ruku a říct jí, že je pro něj ta jediná na světě a že touží po dítěti. Blížil se svátek svatého Valentýna, a i když jej nikdy neslavil tentokrát jej chtěl využít jako vhodnou příležitost. Představoval si velkou kytici rudých růží. Po celém pokoji spousty svíček, romantickou hudbu, večeři a dobré víno. Na stole spousty malých bílých a červených srdíček. Prostě nádherný večer, který pro něj měl mnoho znamenat. Počítal každou minutu, kdy si byli vzdáleni a těšil se na její návrat. Jednoho dne však ucítil ve své duši zmatek, smutek něco jej píchlo u srdíčka. Rychle vzal telefon a napsal své lásce jestli jej mám stále ještě ráda. Odpověď alespoň v tuto chvíli byla uspokojivá. Těšil se na den návratu a když přišel byl šťasten, už dnes ji uvidí a bude jí mít u sebe doma. Zavolala mu z Brna aby ji vyzvednul, ale co to? Hlas v telefonu zněl studeně jako polární vítr a najednou dostal strach opět onen pocit, který jej už jednou zasáhl, ale teď to již věděl, něco bylo jinak než být mělo. Přijeli domů a cítil jako by mezi nimi vyrostla nějaká zeď. Věděl to a druhý den mu to také potvrdila v den, kdy ji psal onu zprávu a měl strach, byla s jiným mužem. Neskonale to bolelo, jako kdyby mu někdo vyrval srdíčko a ještě do něj píchal jehlou. Mísilo se v něm tisíce pocitů, ale jeden nad nimi převažoval byla to láska. Odpustil jí, ale tušil, že to nebude tak jednoduché. Ona také věděla, že k tomu druhému muži něco cítí, ale nedokázala to definovat. Přišel Valentýn a on věděl, že v takovéto situaci nemá smysl vůbec uvažovat o svatbě, přesto připravil nádherný večer a bylo jim spolu náramně krásně. Poplakali si spolu a on věděl, že to byla nejnádhernější chvíle v jeho životě. Nezbývalo než čekat a věřit, že její láska k němu je stále velká, že má pouze zmatek a nemůže si vyjasnit co se stalo a proč se tak stalo. Snažil se ovládat, ale každým dnem plakal většinou se to snažil skrýt, ale občas to nešlo. Nechtěl na ni tlačit ať se rozhodne co nejdříve dával jí čas, ale věděl, že to tak nemůže být dlouho, jelikož on miloval celým svým srdcem. Znamenalo to pro něj obrovské utrpení. Neustále jej přepadaly pocity úzkosti, zvýšený tlukot srdíčka a na rudě krvavé oči od proplakaných nocí byly neklamnou známkou, že se to musí vyřešit v co nejkratším časovém úseku. Nejistota byla asi vůbec to nejhorší, daleko lépe by se dal pochopit odchod než ona samotná nejistota. V ty dny byl jako tělo bez duše proplouval po ulicích v práci, vše kolem něj ztrácelo význam. Několikrát si sám říkal, že odejde, ale neměl to srdce a zní to zajisté absurdně, ale on neměl to srdce odejít, aby ji neublížil. Znal to jaké je to tápat ve svých citech a chtěl jí pomoci, ale nemohl, svůj boj musela především vybojovat sama.Stále bojuje a poslední variantou zůstalo navštívit onoho muže a vyjasnit si sním vzájemné city. Bolí to, je to nejhorší co jsem kdy zažil, ale miluji a věřím….