Láska není pohádka

Byl to příběh velké lásky. Lásky se smutným koncem.
Dali se dohromady v červnu minulého roku. Dlouho se milovali, ale svědomí, nebo co vlastně, mu nedovolilo opustit dívku, se kterou tenkrát byl. Měl ji rád. Nebyla příliš krásná, ale byla milá a hodná. Z té doby se o nich moc neví. Zkrátka jen to, že se měli moc rádi.
Ale pak přišla ONA. Dívka s milým obličejíčkem, žádná kráska, ale ani ošklivka, prostě jen přirozeně a jemně hezká hnědooká brunetka. Vlastně měla tenkrát borůvkové vlasy. A jemu se tolik líbily…
Sen o převeliké lásce, jakoby se náhle té první rozplynul. Přišla o něho, a vlastně ani netušila proč. Netušila, že jí ho jiná přebrala.
Příběh těchto tří mladých lidí se zdá velmi jednoduchý, a přesto je tak zamotaný a složitý. Plný lásky a nenávisti, něhy a pohrdání, krásných slov a ošklivých nadávek. Těžko by někdo řekl, že je tohle všechno vůbec možné.

Bylo 29.června roku 2003, deset hodin dopoledne. Aneta zrovna vycházela z budovy gymnázia s bílým papírem v ruce, který znamenal jediné:škola je pryč a následují dva překrásné měsíce volna a svobody. Co na tom, že na tom slavném cáru papíru byly tři trojky. Teď jí to bylo docela jedno.
V tu chvíli se jí rozehrál telefon s něžnou melodií, což znamenalo jediné:Jakub.
Rozklepaly se jí ruce a sevřel se jí žaludek. Na to, co jí řekl, čekala více než měsíc. ,,S Terezou je konec. Miluje jen mne. Bože…“
Ještě téhož dne jí položil tu nejkrásnější otázku na světě. A ona souhlasila. 29.červen se stal jen jejich překrásným datem.
Škoda, že si neuvědomovala, jak moc je naivní…

O měsíc později slavili první měsíční výročí. Dostala 29 přenádherných červených růží. Uvědomovala si, že ho opravdu miluje. A že by bez něho nedokázala žít. Nervy, obavy a zoufalost, co ji pronásledovaly, když byl Jakub ještě s Terezou, ty byly dávno pryč. Věděla, že ji miluje a všechny plány myslí smrtelně vážně. Věděla, že vždy bude žít jen pro něho.

Po třech měsících, kdy se střídaly hádky a něžné chvíle, přišla první opravdová krize. Co na tom, že spolu strávili překrásný den v hlavním městě, obešli mnoho pěkných památek, a každou chvíli se líbali.
Večer se s ní rozešel. Prý, že už nemůže dál. Že ho ty hádky ničí. Pch.
Jenže si uvědomil, že na to, aby bez ní dokázal žít, jednoduše nemá. Že ji miluje jako ještě nikdy nikoho nemiloval. Že ji strašně chce… že chce, aby ONA byla jeho první. Nechce ji ztratit…
Všechno se vyřešilo. Anetka a Kuba , ten nerozlučný pár, byl opět šťastný. Co na tom, že to nebylo na dlouho…

Týden po jejich pětiměsíčním výročí, k němuž jí dal nádherný zlatý náramek, ji podvedl. Jeho bývalá se nikam neztratila, naopak, vrátila se do hry. A dokonce dostala hlavní roli.
Ale proč to víc rozmazávat. Jednou sliboval jedné, podruhé zas druhé. Nejdříve nevěděl, proč to dělá. Anetu miloval, tím si byl jist. Pokaždé se před ní rozplakal a ona mu odpustila. Jenže po čase, jakoby se ta láska někam vytratila. Bylo mu jedno, že Anetce, a vlastně i Tereze, ubližoval. Snad ho to těšilo??!
Přišel leden a s ním i definitivní rozchod. A do hodiny už chodil s T.

Všechno to trvalo přesně do půlky dubna. Střídavě byl s jednou, pak s druhou, obě to věděly, ale nedokázaly se mu postavit. Obě ho šíleně milovaly.
Pak ale, když se Anetce zdálo, že je vše O.K., dostala krátkou textovku, ze které bylo vše jasné. Je konec, konec, konec…
Bůh ví, proč v tu chvíli ani neplakala.

Dlouho, moc dlouho s ním nemluvila, ani ho nikde nepotkala. Pak se dozvěděla, že ne ona, ale Tereza byla jeho první. A to nějak nedokázala skousnout…

Dnes je již listopad, skoro prosinec, to znamená přes 8 měsíců od doby, kdy ji opustil. Kdy ji tak strašně bezdůvodně opustil…
Ví, že Terezka tím, že s ní Jakub zůstal, vůbec nic nevyhrála. Také uběhlo pět měsíců a podvedl ji. Ale trochu jinak… vyspal se s dívkou s blonďatou hřívou, kterou jednoduše sbalil v baru. A ne jednou…
Tereza teď trpí, je na dně a neví, co dělat. Rozešla se s ním, ale kolikrát už to udělala? Jistě se k němu zase vrátí, jako vždy. Přestože ví, že jí bude už jen ubližovat.
Ne, není hloupá, jak by si někdo mohl myslet. Je pouze zamilovaná.

Aneta by to také udělala. Jak dnes, tak třeba za deset let.