Hořká láska - neopětovaná

Co to semnou sakra je? Podívám se z okna a vidím jen studené ráno sobotního dne. Pohltí mě chlad a stud. Proč mi je tak na nic? Stisknu si na prsa můj polštářek do tvaru srdíčka a zalezu zpátky do postele. Spím… co to slyším, ne to zas někdo zapomněl vypnout zvonek? Bože, to není nikdo doma? Promnu si oči a jdu otevřít, nikdo tam není. To zase sousedovi kluci určitě nevěděli „roupama“ co dělat.
Ovšem náladu mi to nezvedne. Je mi do breku. Co to za se na mě leze? Nechci na to myslet, ale nutí mě to čím dál víc. Nemohu na to nepřestat myslet. Neřekli jsme si, že po rozchodu zůstaneme kamarádi, jelikož jsme nikdy nedoufali v to, že se opravdu rozjedeme. Milovali jsme se tak silně, že jsme byli schopni čehokoliv. Obětovala bych pro tebe všechno co mám. Je to až vražedný pohled do minulosti….ano do minulosti, protože to všechno bylo. Říkali jsem si že se nikdy nerozejdeme, že spolu zestárneme a budeme se vodit ruku v ruce až dokonce života!!! Tak kde mám tvou ruku, která mě vždy hladila po vláskách a kde jsou tvé rty, které mě líbaly tak jemně, že se mi podlamovaly kolena a někdy zase tak silně, že se mi zatočila hlava. Kladu si stále mnoho otázek…myslíš na mě, miluješ mě…bude pravda to co jsme si slibovali??? Nechci říci good bye my lover…. Ty jsi má lover…chci aby si zůstal na vždy. Vím, že ty jsi pro mě vše. Bez tebe nedokáži žít!
Tak proč jsem tam sama a proč necítím vedle sebe teplo tvého těla? Jen tu ležím nehybně jako bez duše a vzpomínám. Přeci každý má své chyby, děláš je někdy i ty! Potřebuji tě víc, než si dokážeš představit. To ty….to ty jsi vše co jsem měla a v co jsem doufala. Tak proboha odpusť mi! Slyšíš?????
Zase upadám do hlubokého spánku, zdá se mi něco krásného, úžasného, zdá se mi o nás. Nechci se probouzet, sním. Ach jak to vražedný sen je, ležíme u tebe v pokoji a vyměňujeme si polibky tak jako dřív. Tulíme se k sobě a jsme tu jeden pro druhého. Jsme jen svoji. Tulíš se ke mně a šeptáš mi do ucha ty nejkrásnější slovíčka jaké znám. V duchu zašeptám Miluji tě… nééééé co to je? Probouzím se, kde jsi? Kam si zmizel, pokouším se zavřít opět oči a dál snít. Nejde to. Tak sakra proč? Proč to nejde? Vezměte nůž a uspěte mne na vždy…já chci o něm navždy snít.

Prosííím