Cesta za láskou

Tráva mě lechtá na bosá chodidla... křičím směrem k domu "Mami, jdu se projít." Bohužel sama... Mám spoustu času na přemýšlení o koloběhu života... "Auuu" to snad není možný, jedinej bodlák široko daleko a musí skončit zabodnutý v mé noze. No nic, chviličku posedím a posléze půjdu dál... nebo se spíš natáhnu, paprsky sluníčka příjemně hřejí na prokřehlé tělo.

Padá na mě únava a stres posledních dnů. Třeba se mi bude zdát krásnej sen o plánované dovolené... "Mio, spíš?" teď bych mohla přitakat... nebo můžu snít a představovat si, kdo na mě mluví... "Ne, ale oči neotevřu." Ať si to dotyčný přebere po svém... "Nemusíš, stejně by jsi mě neviděla." smysl pro humor zaručeně nemá... "Kdo jsi?" bude to můj známej, kamarád, sen, osud, hobit, elf, čaroděj, démon!? Zase pracuje moje bujná představivost...

"Nepoznáš koho představuji, protože odmítáš přijmout pravdu." Pokud mě chce někdo zmást a přeje si abych se zamyslela nad svou životní situací, povedlo se... Jediný existující pocit, který si už nikdy nechci připustit k tělu... je nebezpečný, svádějící, drahý, časově náročný, vzrušující, adrenalinový, vášnivý, nelogický, svazující, bolestivý, duchaplný a nádherný... ale oprávněné obavy z již poznaného mě neustále straší, ve dne, v noci. "Myslím si, že vím, kdo jsi... ale co ode mě potřebuješ?" vcelku zbytečná otázka...tuším ba dokonce i vím, že tomuhle poslání se nevyhnu... "Mio, jsi poslední chybějící článek v osudu jednoho veledůležitého člověka, bez Tebe nedokáže splnit svůj životní úkol!" přišli si pro mě, já to věděla... nic mi nepomůže...

Nikdo mě přece nedokáže přinutit násilím... jenže touha je silnější, než jakýkoliv pud- i ten sebezáchovní! Utíkám sama před sebou, zaháním své myšlenky a večer se modlím, aby se mi o něm nezdálo... zbytečně, láska si mě už našla a bude se držet donekonečna nebo spíše do doby než odsouhlasím svůj odchod za milujícím srdcem... Je to zbabělý trapič, vybírající si své oběti všude... nelítostně, jde ruku v ruce s nezvratným osudem... Občas, ale šlápnou vedle... jejich dokonalost se zkazila zrovna v mém případě... Nepovedlo se jim- romantický seznámení, pravidelný schůzky, nepraktický dárky, vyznávání lásky... přáli si, abych se okamžitě zamilovala, přehlédla všechny jeho chyby a splnila svůj osudový úkol...

Ale možná se pletu já a vše proběhlo podle plánu, protože teď konečně vím co chci a absolutně věřím své intuici... "Jsi rozumnější než bych předpokládal. Příště si ulehčíš spoustu věcí, když rovnou poslechneš svoji duši!" Vracím se zpátky domů... plná energie, nadějí a optimismu na sbalení kufrů a několikahodinovou cestou za svou nehynoucí láskou!