Láska na druhý pohled

,,Brácha, kdes zase byl? Doufám, že si neočumoval venku Moniku. Zapoměň na ni, ta holka je až moc hezká, než aby si tě všimla." Vím, že Kryštof se mi snaží pomoct, ale já se do ní prostě zamiloval. Z učení spíš zmítání o Monice mě vytrhne zvonek. To bude asi Alíc, už by tu měla být. Alice je moje a Kryštofova nejlepší kámoška z učňáku, protože my s bráchou zrovna žádní géniové nejsme. ,,Ahoj Alíc," pozdravím ji a lípnu pusu na tvář. Pozvu ji dál. Dodělám rychle úkol, převleču se, abychom mohli vyrazit s Alíc do kina. Má dneska narozeniny, tak jsem ji pozval na Casanovu. Před kinem ale spatřím Moniku. Stojí tam v letních šatičkách s nějakým vazounem. Zmocní se mě úzkost a vztek, ale Alici taky, protože celý film nevydržím mluvit o ničem jiném. ,,Lukine, ty seš vážně hroznej. Mám dneska narozeniny a ty to zkazíš blbýma kecama o Monice. Uvědom si konečně, že tě nechce," s brekem vybíhá ven z kina. ,,Alíc, počkej přece..." ,,Jdi do háje!" ozve se z ní. Stojím tam a koukám, jak utíká pryč. Sbalím se a co nejrychleji mažu domů. ,,Brácha, nemáš být v kině?" ,,Nech mě bejt," zavrčím na něj. Nechá mě vychladnout. Večer se mu svěřím. ,,Brácha, ty seš takovej vůl, já ti to říkal, ale ty si mě neposlouchal a navíc si zazdíš holku, která tě miluje." ,,Co prosím? Ne počkat to snad nemyslíš vážně - Alice," vyhrknu jméno holky, kterou mám ze všech holek nejradši, která je prostě nejlepší, ale jen jako kámoška. Brácha přikývne. ,,Blbost," prohlásím, než jdu spát...
Ráno se loudáme s Kryštofem do školy. S Alicí se srazím v šatnách. Zachytím její pohled o chvíli dřív, než uhne. Poznám ji to v očích. Její pohled byl tak nesmělý, krátký, ale zamilovaný. Dneska máme ve škole nějakou soutěž kadeřnických talentů. Alíc mě požádala, jestli se nechám ostříhat už dřív. Samozřjmě jsem souhlasil. Alice mě stříhala jako jindy, jen nevím proč mě každý její letmý dotek doslova elektrizoval a já chtěl, aby se mě dotkla ještě jednou. Mé úvahy přerušil Šimon, který vyhlašoval vítěze. Alíc vyhrála první místo a postup do okresní soutěže. Nevím proč, ale nevidím jen Alíc, vidím holku, kterou jsem přehlížel dlouhou dobu, její hnědá očka, sametově hebké ruce, které mě vždy hladily a ústa utěšovala. Mám pocit, že se mi zatočil celý svět. Popadnu ji, nedbám jejích protestů a políbím ji. Chvíli do mě buší jako pominutá, ale pak mě obejme a líbá. ,,Teda brácha, ty ses vytáh," podotkne bráška. Připadám si tak nádherně a vím, že s touhle holkou chci být a s žádnou jinou.