Co je to láska?

Anděl dostal úkol od Boha. Měl se zeptat pozemských lidí, co je pro ně láska… Anděl se zpočátku zdráhal s výběrem lidí, ale nakonec doletěl k jedné dívce, která se každý den modlila k Bohu, a tak jí chtěl za odměnu dopřát setkání s andělem.

Zaťukal v noci na její okno, a když ho úplně prokřehlého pustila dovnitř, usadil se opatrně na okraj její postele. S pohledem do jejích překvapených očí se zeptal: „Co je láska?“
Dívka udiveně zamrkala: „Co je láska? A to se ptáš mě, člověka? Tisíce lidí si pokládá každý den tu samou otázku s očima upřenýma k nebi. Hledají odpověď ve hvězdách nebo jako já, u Boha. Jak ti tedy můžu odpovědět na otázku, na kterou se sama den co den ptám?“ řekla dívka a po tváři ji skanula slza. „Proč pláčeš? Zkus mi tedy říct, co je láska pro tebe osobně, s čím si ji spojuješ.“ Dívka se smutně usmála: „Pro mě je láska utrpení, bolest… Je jako tisíce šípů probodávající moje srdce, proud vody, který mě unáší a já se nemůžu bránit, vítr, který mi vhání písek do očí a zaslepuje mě… Je jako jemný smyčec, který rozechvívá strunu a najednou nemilosrdně přitlačí, až struna praskne, slunce skryté za neproniknutelnými mraky. Je jako jablko vysoko na stromě, sladké a nedosažitelné. To je pro mě láska a proto pláču a každý den se modlím k Bohu.“ Anděl se na chvíli zamyslel, jakoby se chtěl ještě na něco zeptat, ale pak se rychle zvedl a bez rozloučení vyletěl oknem pryč. Dívka pozorovala jeho bílá křídla zářící do tmy, dokud jí nezmizel z očí…

Anděl zuřivě prohledával svět, hledal bytost, která by mu o lásce řekla úplný opak než ta dívka. Láska je přece něco krásného a ne utrpení. Alespoň pro ně v nebi to tak bylo. Nakonec se zcela vyčerpaný a zoufalý posadil na lavičku v parku. Nechtěl se smířit s nepořízenou. Rozhodl se, že se tedy zeptá ještě alespoň jednoho člověka, prvního, který půjde kolem. Po chvíli parkem běžel mladík, očividně někam spěchal. To anděla neodradilo a odhodlaně mu zastoupil cestu: „Počkej chvíli, chci se na něco zeptat. Co je láska?“ Mladík překvapením ustrnul, anděla nepotkával každý den. „Co je láska? Na to neznám odpověď, ale povím ti, co láska znamená pro mě osobně. Hledat lásku je jako hledat kapku v oceánu, vločku v závěji, je to nemožné. Když chce, najde si tě sama. Mě si našla. Každé ráno se probudím s úsměvem na rtech, protože vím, že ji prožívám. Myslím na svoji dívku celý den a v noci se mi o ní zdá, s ní se cítím jako král a ona je pro mě tou jedinečnou a jedinou královnou. Když ji držím v objetí, jsme mezi tisíci lidmi a přesto sami, stojíme v lijáku a přesto nad námi září slunce. Každá chvíle s ní je pro mě dar a každá bez ní utrpení. Rozloučím se s ní a v příští vteřině se mi stýská. Nebýt s ní je jako být závislý a nemoct si vzít dávku. Vážím si jí a věřím jí jako nikomu na světě, daroval jsem jí celé svoje srdce. V noci pozoruji její zavřená víčka a poslouchám její dech, jakoby to mělo být naposled, co jsem s ní. Každou chvíli s ní vychutnávám, jako by byla poslední. Vnímám její vůni, její zvonivý smích, do očí si snažím vepsat tisíce detailů jejího těla a stejně pořád nacházím nové. Můžu ji znát celý život a stejně pro mě zůstane tajemnou. Je jako hádanka, kterou budu řešit pořád dokola a stále mě to bude bavit. Můžu jí obětovat život a pořád je to málo. Nevím, jak jí dokázat, že ji miluji nepředstavitelným způsobem, může věřit jen mým slovům. A já doufám, že věří. Chci s ní strávit život, mít děti, starat se o ni a milovat ji jako svoji ženu. Teď běžím do divadla, čeká tam na mě. Až jí budu vyprávět, že jsem v parku potkal anděla, určitě se budu smát tím svým nádherným smíchem a já zas budu vědět, že je to ONA. A že mě potkala životní láska.“ „Věří, neboj se,“ řekl jen anděl a rozletěl se s šťastným úsměvem domů.

„Tak jak jsi pořídil, splnil jsi můj úkol?“ zeptal se Bůh. Anděl mu odvyprávěl oba příběhy. Bůh se zamyslel a řekl: „Tak lidé vidí v lásce i utrpení? Láska jim přináší ty nejkrásnější pocity a zároveň dokáže tolik ranit. Nebo to je v lidech, kteří milují nebo jsou milováni? Udělali z ní lidé synonymum pro ráj i peklo? Kdo ví… Co je to láska? Asi to navždy zůstane nevyřešená otázka.“