Nemesis

Měsíční svit ozařoval její bělostnou kůži. Byla až nepřirozeně bledá. Ležela na zádech a její oči byly zavřené. Jedna její dlouhá štíhlá ruka ležela svisle podél těla. Druhou svíral ve své dlani vytáhlý mladík, sedící vedle dívčina lože. Pevně jí držel za ruku, jeho oči byly rovněž zavřené, ale po tvářích se mu kutálely obrovské slzy.
Dívka, ležíc na posteli, byla opravdu nádherná, dlouhé ebenové vlasy jí spadaly až k pasu, čelo měla vysoké a ústa plná, do ruda zbarvená. Byla tak krásná a přesto,...před necelou hodinou vydechla naposledy. Chlapec sedící vedle ní se stal příčinou ke skončení jejího života.

...

Byl první dubnový den a Nemesis se procházela se svým malým psíkem po parku. Argos kolem ní pobíhal a šťastně vrtěl ocáskem. Nemesis si užívala nádherného dne a myslela na svou životního lásku – na Memfise. Memfis byl vytáhlý mladík s kaštanovou kšticí na hlavě a veselýma očima. Jeho pokožka byla lehce snědá, v čemž byl pravým opakem Nemesis. Její bělostná kůže se dala srovnávat s barvou sněhu. Nemesis si vybavila Memfisovo včerejší vyznání a zahřálo ji u srdce. S láskou se podívala na stříbrný prstýnek s blyštivým kamínkem, který zdobil její prsteníček na levé ruce. „Ach jak ho miluju“, pomyslela se a vybavily se jí jeho vroucí polibky. Nemesis byla tak šťastná, že se rozkošnicky roztančila na chodníku v parku a Argos kolem ní skákal jako pominutý. Na cestě domů se ještě potřebovala stavit v obchodě pro něco na zub.

...

Chlapec otevřel oči a dívčinu dlaň, kterou svíral ve své, položil podél jejího těla. Vztáhl ruku a pohladil dívku po lesklých vlasech. Jeho oči se stále zalévaly slzami. Naklonil se nad tělo a přitiskl své rty na její. Byly studené jako led. Přesto se chlapec nedal odradit a líbal její ústa.

...

Nemesis šla vesele s taškou plnou dobrot domů a vedle ní poskakoval Argos. Najednou uslyšela povědomý hlas. „...no, samozřejmě, že si ta nejkrásnější dívka na světě.“ Nemesis se otočila za hlasem a ztuhla. Po druhé straně cesty šel její milovaný Memfis a koketoval s jakousi plavovlasou dívkou. Nemesis jako ve snu pozorovala jejich škádlení. Její Memfis držel tu dívku kolem pasu a ta se laškovně smála. Když jí vtiskl polibek do vlasů, Nemesis se zalily oči slzami. Rychle doběhla domů a zamkla se. Vytáhla dopisní papír a napsala dopis. Ten položila na stůl a zamířila do koupelny. Vytáhla všechny léky, které domy našla a naráz je spolykala. Poté se převlékla do svých oblíbených šatů a ulehla na postel.

...

Chlapcův pohled se zarazil u stolu. Vstal od dívčina těla a přešel přes pokoj. Vzal do ruky dopis adresovaný jemu a třesoucíma se rukama ho otevřel.
„Milovaný Memfisi,
byl si jediným mužem v mém životě, kterého jsem milovala celou svou duší. Darovala jsem ti své srdce a totéž očekávala od tebe. Ale dnes...dnes jsem tě viděla s jakousi plavovlasou dívčinou. Přeji vám mnoho šťestí, když jsi nechtěl být šťastný se mnou, doufám, že s ní budeš.
Navždy sbohem Tvá milující Nemesis

Chlapec se rozplakal ještě více. Padl na kolena a bušil svou hlavou o stěnu. Pak se nešťastně podíval na dívčí mrtvé tělo – na tělo Nemesis a srdcervoucím hlasem řekl : „Ta plavovláska byla má sestra.“