Druhá šance

„No čau, co je s tebou?” řekla jsem do mobilu. Z druhé strany mi odpověděl kamarádčin hlas: „No já jsem na očkování, ale po třetí vyučovací hodině bych měla přijít.” No aspoň, že tak. „A co tady mám asi jako dělat? Lenku prostě nepřehlídneš.” Ona mě hned začala uklidňovat: „Pokusím se přesvědčit sestřičku, aby mě pustila dřív, ale nic neslibuju.”
Jo Lenka. Byla hodně namyšlená a při chůzi se děsně kroutila. A nakonec to nejhorší chodila s Martinem. Martin byl ten nejbáječnější kluk pod sluncem. Při pochodu na záchod jsem potkala ty dva, hádejte co dělali. Líbali se. No fuj, jak mohl líbat takovou nanynku, která střídala kluky jak spodní prádlo. Už ani na ten záchod jsem radši nešla.
Začalo to se mnou jít z kopce. Všichni na mě pokřikovali různé nadávky, a proto jsem začala vypadat čím dál hůř. Poznala jsem jednu znatelnou změnu. A sice, že moje sebevědomí klesalo čím dál tím hloub.
Když jsem sama seděla ve třídě na lavici, přiřítil se ke mně David a tentokrát mi vrazil kružítko do zad a polil mi záda lihem takže to štípalo jako čert. To na mě bylo moc. Podívala jsem se na Terku. Ta probodávala Davida takovým pohledem, až jsem si myslela, že ho chce snad uškrtit. Do očí se mi draly slzy. Už to nešlo zadržet, tak jsem utekla na záchod. Zavřela se tam a brečela. Pět minut na to někdo vešel a zabušil na dveře. Byla to učitelka: „Brigito, otevři nebo ti budu muset napsat do třídnice neomluvené hodiny.“ Povolila jsem zámek. Když učitelka otevřela dveře a spatřila mě, vykřikla: „Ježiši Marja, kdo ti to udělal?“ Ohlédla se po Terce, která stála jen pár kroků od ní.
„To byl David Sukláček.” Přpustila Terka zhnuseně. „No to si s ním vyřídím. Pojď se mnou, Brigito. Hezky si to se Sukláčkem probereme.” Smutně jsem se šourala chodbou, zatímco Terka s učitelkou po mně vrhaly úzkostné pohledy. Když jsme se doplazili do třídy, hluk, který jsem slyšela pomalu na kilometr daleko, byl tentam. Posadila jsem se do lavice a najednou jsem chtěla být neviditelná. Vy byste si nepřipadali trapně, kdybyste vypadali jako v pokročilým dezolátním stavu a ještě, když učitelka referovala o vašem zraněním před celou třídou? Všichni tedy koukali na mě a moje záda nebo na učitelku. Nakonec tedy dostal David jenom poznámku a já si utrhla ostudu do konce života. S touhle reputací o mně nebude chtít nikdo slyšet do konce života. Lidi byli a budou posedlí krásou. Musela jsem se tedy v hodně věcech změnit, jinak jsem totiž neměla žádnou šanci prosadit se. No a teď jsem se rozhodla změnit. Třeba mě přestanou šikanovat.
Umyla jsem se nejvoňavějším sprchovým gelem a šamponem. Oholila jsem si nohy. Vlasy vyfénovala přes kulatý kartáč, obličej co nejvíc odmastila, a pak ještě použila krém proti akné. Popraskané rty potřela balzámem, vysušené ruce zvláčnila výživným krémem a upravila nehty. Musela jsem si přiznat, že takhle dobře jsem nikdy nevypadala. Na druhý den jsem si připravila svoje nejlepší oblečení, které jsem provoněla jednou kapkou voňavky a dozdobila různými glitry a růžičkami. Nakonec, aby byla proměna dokonalá, jsem vytáhla boty, které jsem nosila jen v létě u babi, protože jsem si je nechtěla ničit ve škole a ty nablýskala.
Když jsem se druhý den probudila, bylo něco po šesté ráno. Oblékla jsem se tedy a namalovala. Ještě jsem si upravila nehty na nohou a nalakovala týmž lakem. Ty nejviditelnejší uhry jsem zakryla korektorem a vlasy nastříkala ,,čímsi”, aby se hezky leskly.
Jakmile mě všichni ve třídě zpozorovali, rozhostilo se až nepříjemné ticho. Terka na mě koukala s ohromeným výrazem. Když jsem došla až k ní, objala mě. Terka ostatní okřikla, a tak se na mě přestali a začali si všímat svého. I učitelka Švormová mi pochválila můj vzhled. Všichni na mě přestali koukat, jako na nakaženou nějakou virovou nemocí a vystřídali to přívětivými pohledy. Dneska byl můj nejšťastnější den. Konečně mě totiž začali lidi brát a všímat si mě. Jediný, kdo nezměnil svůj přístup ke mně, byla Lenka.
O třetí přestávce za mnou přišel Martin. Začal mi vyznávat lásku. V tu chvíli jsem pochopila, že mu záleží jenom a jenom na vzhledu. Hezky jsem ho odbyla před celou třídou. Věděla jsem, že když o sebe takhle budu pečovat každý den, o kluky nemám nouze. Musím si jen opatrně vybírat, abych nenarazila na někoho podobného, jako byl Martin.
Ve škole mě přestali šikanovat. David se mi konečně přiznal, že mne měl rád, ale nevěděl, jak mi to má dát najevo a jak má upoutat moji pozornost. Od té doby s ním chodím. Každý si přece zaslouží dostat druhou šanci. A přiznám se vám. Jsem s ním velmi šťastná…