Promiň, stalo se..

Řekl jsi: "Promiň, stalo se..."
Odpovídám... Tolik frází na výběr. Co zkusit říct: Ne, to přece vůbec nevadí, že jsem k tobě začínala cítit víc... Nesejde na mých hloupých - naivních představách. Snad předtím jsem doufala, že když se tak sbližujeme... že když se bavíme o tom, že bychom mohli zkusit být spolu...
Ne, máš pravdu, vždyť mně do toho nic není - je to tvůj život, tvoje city, tvá volba...
Neohlížej se na mě, ani na fakt, že po vyslovení té věty, už nikdy nebude nic tak jako dřív... Vlastně už nebude nic.. A jak mně někde hluboko uvnitř zatrne při té představě, co všechno mohlo být, kolik krásného toho mohlo být, kdybys ty...
Vím, že neuvidíš tu pohaslou naději v mých očích, neuslyšíš změnu tónu mého hlasu a ani si nevšimneš, že mé srdce je...
V uších mi zní melodie jedné písničky: Není to láska, není to zlo, jenom se nám to nepovedlo...
Jak výstižné!
Ale nic z toho... už vlastně není tvoje starost, a já ti nebudu nic vyčítat. Už se s tím nějak vyrovnám, ostatně já na výběr nemám. Musím!
Půjdeme dál - každý svou vlastní cestou a já za sebou sfouknu další svíci...
Odpovídám: "Nevadí, stalo se."