Pyramida

Všimla jsem si tě v buse. Seděl jsi a četl knihu. Po pár měsících nás seznámila moje kamarádka. Povídali jsme si. Skládala jsem patro po patru. Někdy si jednu kartu shodil, vzápětí si svým činem zas další tři postavil. Posílal jsi nádherné smsky. Přibylo dalších pár karet. Co mě má čekat na vrcholu? Až poskládám všechny karty? Láska? Vztah?

Skvěli jsme si rozuměli. Ve všem. Prostě ideál. Přišel i první polibek. V tu chvíli jsem se vznášela metr nad zemí. Slibovala jsem si od toho moc. Netušila jsem, kdo jsi. Nevěděla, co v sobě ukrýváš. Nazývala jsem tě můj anděle bez křídel. Zaškatulkovala tě. Neprávem. Dával jsi mi důvod, proč se smát, proč hledat na všem jen pozitiva. Snila jsem o nás. My dva jako pár. V hloubi duše vím, jak to skončí, ale snít je přec tak nádherné a hlavně snazší. Skákat z obláčku na obláček se mi líbí víc než chodit po tvrdé zemi.

Dál jsem si stavěla vzdušný zámek nás dvou a pak tě uviděla. Držel jsi cigaretu a přihýbal se k pivu. Sám jsi měl dost. Moje pyramida? Vytrhl si kartu úplně zespod a ona se zhroutila. Prostě domeček z karet. Žádala jsem vysvětlení. Jak to s námi bude? Smska střídala smsku. Napovídal si mi, že jsem něco víc a já se vzchopila. Zase pomalu s tvými slovy stavěla. Po hodinovém rozhovoru jsem dospěla na vrchol. Co mě čekalo? Jsme přátelé.

Vzdala jsem to bez boje. Možná jednou budu litovat, ale teď nemám sílu. Zevnitř jsem se propadla do nejhlubší propasti. Zase se vydrápu, vím to. Musím, aby mě tam zas někdo mohl skopnout. Tak to je. Vrcholy a pády. Otřepu se a budu mít znova radost, ze života, stejná jako dřív jen o něco chytřejší…