Špindíra mezi teenagry

Tato ,,povídka“ není nic jiného, než přepsaný videoklip jedné písničky, který mně učaroval ještě v době, když ESO uváděla Tereza Pergnerová. Je to klasický americký příběh a mmě se tenkrát hodně líbil. Od té doby jsem tu písničku slyšel jen párkrát a díky internetu jsem si ji mohl znovu poslechnout. A jaké bylo příjemné zjištění, že se mi nelíbil jen ten videoklip, ale i text :)

Vstával jsem jako vždy ve čtvrt na osm. Škola byla od osmi a já měl tak spoustu času, abych se do ní dostal. Na kole. Jasně, většina ze třídy už měla auto, ale já, ačkoliv jsem měl už řidičák, jsem auto neměl. Posnídal jsem cornflakes s mlékem, mamka mi zabalila svačinu do hnědého pytlíku a vypravila mě pusou na tvář.

Přijel jsem do školy ve třičtvrtě na osm, zastavil jsem u chodníku a slezl z kola. Jenže v zápětí mi do něj vrazilo nějaké auto. Poznal jsem ho. Patřilo Jemu. A On chodil s Ní.
Vystoupila z auta, usmívala se. Pohodila vlasy. Byla nádherná. Jmenuje se Noel a já ji miluju už od té doby, co jsem jí prvně spatřil. Byla krásná, vysoká, hubená, špinavě blonďatá. A pořád se usmívala. Jenže chodila s tím blbcem. A neměla ani ponětí, kdo jsem já. Ani si mě nevšimli, když procházeli kolem mě. Ale na tom jsem byl zvyklý. Já jsem jen klasický školní looser, s velikým nosem a vyhublou postavou, hroznými vlasy. Špindíra mezi teenagry.

Ten den jsem šel po chodbě. Jako vždy si na mě ukazovalo pár spolužáků a smálo se mi, všichni věděli, že jsem do ní blázen. A náhle se objevila přede mnou. Držela v náruči několik učebnic a byla neuvěřitelně krásná. Šla proti mně a usmívala se. NA MĚ! Přísahám, že se usmívala na mě. Raději jsem se otočil, jestli za mnou nestojí ten její…, ale nestál. Tak jsem pohlédl znovu na ní, jenže vzápětí mě někdo strčil na zem. Přistál jsem na podlaze a jen sledoval, jak kolem mě prochází On a chytá ji kolem ramen.

Večer jsem doma poslouchal Iron Maiden a představoval jsem si, jak je posloucháme spolu. Já a Noel. Byl to sen, utopie. Jenže když je člověk zamilovanej, tak vždycky sní.

Kamarád, taky jeden z těch, kterým říká zbytek školy looser, mi častokrát říkal, že Noel není holka pro mě, že si neuvědomuje, o co přichází. A že je to klasická fiflena, když chodí s kapitánem fotbalového mužstva, zvlášť když je to takovej …

Další den jsem jedl sám u stolu, když jsem je zahlédl. JÍ, JEHO a nějaký jejich kamarády. ON pohodil hlavou směrem ke mně, tak jsem si naivně myslel, že mě zdraví, jenže to byl spíše výsměch. Vzápětí po mě jeden z jeho kámošů hodil papírovou kouli a málem mi tak vylil pití. Rychle jsem se podíval, jestli se mi pití opravdu nerozlilo a když jsem pohlédl zpátky k nim, Noel byla pryč.

Život nestál za moc. Stál jsem před zrcadlem, jenom ve spodním prádle a porovnával se s Ním. Nemám ani gram svalu, jsem skoro jenom kost a kůže. Oblečení mám po starším bráchovi a kolo je v opravně. Auto mít dlouho nebudu a jediný, co by se jí na mně mohlo líbit, jsou moje studentské výsledky. Jenže to jí asi nezajímá. On má ráda Jeho. A Jemu jsem se rovnat nemohl.

Seděli jsme u stolu, já a moji dva kamarádi. Sami. Cítil jsem se jako blbec. Je maturitní večírek a já jsem na něm sám. Bez partnerky.
Ale náhle jsem jí spatřil. Měla na sobě dlouhé červené večerní šaty. A šla směrem ke mně. To musí být přelud. Rozhlédl jsem se okolo sebe, jestli tu neuvidím toho jejího, ale nikde nebyl. Pohlédl jsem na ní znovu.
,,Mám tu dva lístky na Iron Maiden. Pojď se mnou v pátek. A ne, že řekneš ne. Já jsem přece taky špindíra mezi teenagery, jako ty,“ řekla a usmívala se. Přišla přede mě a položila na stůl dva lístky na mojí oblíbenou skupinu. Vzala mě za ruku a přivedla mě na parket před podium, kde hrála hudební skupina akorát ploužák.

Chytil jsem jí kolem pasu. Sakra, jak vůbec ví, kdo jsem? Říkal jsem si, ale to už jsme tančili a já si ten okamžik nadmíru užíval. Byla tak krásná. A nádherně voněla. A já jí miloval.

HAPPY END