Na cestě
Na cestě
Anotace: Krátká povídka inspirována náladou... věnováno...
,,Podívej! Támhle letí. Chtěla bych být ptákem. Létat za sluncem a vítat zpěvem každý nový den. Dovedeš si představit, jak svět vypadá odtamtud? Vznést se od všech problémů a tancovat s větrem. Neni to také tvůj sen?"
,,Nikdy nepoznat zimu a utíkat od nepříjemností? Ne, není. Navíc silně pochybuju, že bych svým zpěvěm někoho uchvátil. Stejně to neni možný... být ptákem."
Dívka zklamaně pohlédla k nedalekému potoku.
,,A co ryby? Směřují za jasným cílem. Stačí jen zavřít oči a nechat se unášet proudem."
Chlapec si otřel zpocené dlaně o svetr.
,,Ale nemají na výběr, jejich cíl je předem určený. Proud je unáší naproti jejich přesvědčení."
Kolem prošel jiný pár. Ruka v ruce. Oba se tiše usmívali.
,,Vidíš ty dva? Jen spolu mají jistotu, že přežijí zimu. Jen spolu dokáží plavat proti proudu."
Chlapcova ústa se otevírala k nádechu před další poznámkou. Ale dívka ho políbila dřív, než stačil něco říct.
Zůstali stát, upřeně na sebe hleděli. Z jejích očí se vydrala jediná slza. Poslední naděje. Chytl ji dřív, než dopadla na zem.
Komentáře (17)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
tahle povídak asi už je kouzelná...jen nevím, co mi zakouzlila:)...lásku?...;)
02.03.2007 19:04:00 | Lizzzie
tahle povídka bude vždycky kouzelná..víš to.. ? :)
20.01.2007 21:54:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
dawídku, ale já to opravdu hodnotila obektině, když jsem ti psala, že se mi to líbí... hrozně moc, kvůli té myšlence, stylu psaní, mé náladě, všemu... je to moooc hezké =) mtr =)
29.09.2006 21:05:00 | okousaná od světlušek
Cesta mezi ničím a vším neexistuje. Kdyby tady byla, nemusela bych se štvát s myšlenkami, že mám všechno, ale vlastně nemám nic. Kdyby tady byla, nemusela bych nad ní přemýšlet. Víš co, prostě se musíš rozhodnout, jestli máš všechno nebo nemáš. Dělám to tak, že prostě napíšu takový " příběh" kde píšu o sobě pravdu a na druhou stranu zase to, co co říkám, jako ten příběh, kde jsem se představila a ani o tom nevím. Prostě...mám život ale nevím co s ním, usukutečňuji své sny, ale stejně se mi zdají neskutečné...co bude převládat, tam patříš. Je to tak, buď všechno, nebo nic.
17.09.2006 17:02:00 | Aaliyan
Zamotávám se do vlastních mylšnek, zrazují mě pocity a nechápu sama sebe. Nechápu, co je na mě jinačího než před dvěma dny a proč najednou vím věci, které mě dřív ani nenapadly. Nechápu, proč píšu to co píšu a proč vůbec píšu. Nechápu, co se stalo, že mám další prázdniny i veškeré volno naplánované na Trknobraní a podobné akce a proč mi to ani trochu nevadí. Nechápu, proč mě pronásleduje jedna a ta samá věta, kddykoli mám pocit, že zase můžu mít někoho ráda a nechápu, proč jí tak bezmezně věřím. Ztracená v tom, co nechápu a s takovou neuvěřitelnou snahou to pochopit jsem napsala Mozaiku, v závěsu za ní přišla spousta příběhů o nepopsatelných pocitech. teda, můžu je popsat, ale pochopí to někdo? ne, možná potom, co si přečte příběhy a možná se nad nimi pobaví a nazve mě blbem, možná pravý opak. Nejsem génius a nejsem blbá, ale nevím, co jsem. Nevím nic a přitom všechno a čím bíc se na to snažím přijít, tím víc se do toho zamotávám. Zmatená a zároveň vyrovnaná. Všechno a nic.
14.09.2006 18:51:00 | Aaliyan
Ahoj Davídku, promiň, že jsem se tak dlouho neozvala. Víš, já teď dost smutním, v úterý zemřel dědeček, ten co byl s babičkou tak dlouho, ona tady zůstala sama a pořád pláče. děda mi tak neuvěřitelně chybí, nejsem schopna myslet na někoho jiného, než na něj. Pamatuji se, jak jsi mi jednou napsal, že tvá babinka říkala dědovi: "Já tě mám stejně ráda, jsi můj Myšák":o)Na to jsem myslela, když jsem za babičkou přijela a ona tam seděla tak sama, děda už tam nebyl. Na to, že se tak milovali a teď se museli rozloučit. Ta tvá věta z povídky: "Dovedeš si představit, jak svět vypadá odtamtud"...mi dodala klidu. Vidím dědečka, jak sedí na té své židli tam někde nahoře, pomalu krájí petržel do polévky a všechny nás hlídá. A neustále si opakuje, jaký je ten svět z té výšky nádherný. Já o něm chci brzy napsat úvahu, ale až tensmutek trošku opadne, zatím to pořád bolí. Mám tě ráda, opatruj se, papa Sunny
14.09.2006 16:45:00 | Sunny
Dík, ale teď jsem se do toho tak zamotala, že už nevím, jaký názor má být správný, podle poznámky, co mám v bloku o Mozaice jde hlavě o to, že život se skládá z malých kousků, které člověk lepí, ale tayk je odrhává.
13.09.2006 17:56:00 | Aaliyan
Řekni mi názor, jaký máš na Mozaiku. Já už to nebudu nikomu vyvracet, prosím, ani ti neřeknu, jestli ješpatná nebo ne. Zajímá mě to, prosím!
12.09.2006 19:09:00 | Aaliyan
Až se budeš nudit, přečti si ode mě básničku s názvem Mozaika, myslím, že víš, komu patří...
11.09.2006 18:39:00 | Aaliyan
Kdyby by bylo psaní největší lží, musela bych být ta největší lhářka na celém světě.No konečně, že ses ozval!:-)
10.09.2006 18:08:00 | Aaliyan
když se na to dívám z pohledu toho kluka vidím to jinak než když se na to dívám jako holka...ale právě to se mi na tom líbí, že to nemá jen jeden smysl..myslím, že takovéhle povídky by měly mít víc smyslů a ta tvoje jich má podle mě stovky , tisíce.....a to je na ní to neopakovatelné...=)
04.09.2006 19:48:00 | Hejky
jj přesně krátké svižné vystížné, má to smysl hlavu i patu.. miluji tenhle styl psaní
04.09.2006 18:31:00 | Venite se stále směje
Nikdy bych to nedokázala napsat.Tenhle styl je pro mě na napsání nemožný.
03.09.2006 18:23:00 | Aaliyan
včera jsem četla jednu knížku, kde se mladý pár neustále kvůli něčemu hádal, nebyli v ničem stejní, přesto nechápu, že nakonec spolu zůstali... nefim, ta knížka ve mně zanechala podivný pocit stejně jako tato kraťoučká povídka... ale tahle je lepší než knížka... ten konec je sice nejistý... ale je tam takové napínavé, co by jí odpověděl na tu poslední úvahu, takže člověk nakonec neví, kam ta láska nakonec povede... :o) a to je právě to umění, nechat ve čtenáři pocity a aby si hrál s myšlenkama... prostě pěkný :o)
02.09.2006 08:53:00 | Agnesita