Sedni

Sedni
Vypadá dobře. Je vysoký, záda bez skoliozy. Ve vlasech trochu šedin. Hnědé tmavé oči a pevný pohled. Když mluví, jazyk plazí středem, hlas zvučný, vrásky přetínají tvář v posměšku. Krásně voní. Ruce má větší, tričko obepíná jeho pevnou hruď. Na nohou kraťasy. Značkové jsou nejen boty, to i veškeré oblečení. Je to znát. Jsem chlap, tak se vyrovnám s tím, že do jeho vzhledu mi toho hodně zbývá, bohužel i přebývá. Horší to je u mojí manželky, ta se s tím smířit nehodlá. Taky není chlap. To ona má/měla krásná prsa, oči, vlasy, tělo, povahu, vůni, cit. Nějak se to postupně vytrácí a já nevím, kde se to dá sehnat znova, aby to bylo, jak už někdy dřív. Hledám útěchu v tobě, mluvím s Tebou o samotě. Jsem k Tobě hodně důvěrný, a tak doufám, že si to necháš pro sebe. Někdy ani nevím, co vše jsem Ti sdělil. Málokdo mi naslouchal, a tak jsem si Tě pořídil. Zpočátku s Tebou byla velká práce. Neslyšels, neviděl, jen ničil. Zvykali jsme si na sebe. Chodili jsme spolu dost často. Jak plynul čas, málokdo nás od sebe rozeznal. Byli jsme velcí kamarádi. S Tebou jsem byl, jaký jsem být měl, to pak bez Tebe ničím. Usínal jsem s Tebou, probouzel se s myšlenkou na Tebe. Byl to hezký čas. To ta má se mi v těchto dobách vzdalovala právě kvůli Tobě. Zkusil jsem to bez Tebe a zjistil, že ona je s ním. Ji se nedivím. A divíte se mně, že jsem zase s ním?