Jsi mrtvej.....

Už tady pro mě nejsi, lásko.... Koukali jsme dopředu a plánovali být spolu... A proč tu teď stojíme každý sám? Proč se na mě díváš, ale já necítím tvůj pohled? Něco říkáš, ale neslyším tě... Říkal jsi mi, že tady pro mě budeš, ať se stane cokoliv.... A teď tu nejsi. Zrovna tě potřebuju, protože se cítím sama. Něco mě trápí. Chci tě tady.
Pořád jsi mi říkal, že spolu nám bude krásně.... A potom jsi odešel... Myslela jsem, že jenom spolu je nám krásně.... Samotné mi není dobře... Chci tě tady, na téhle lavičce... Sedím tady sama a vzpomínám... Vidím tě před sebou... Jak tady sedíš a já ležím hlavou opřená o tebe.. Povídáš mi pohádky a hladíš mě po vlasech.... Bez tebe jsem tak sama...
Sleduju tě v dálce... Pořád jsi tak na dosah... Mohla bych tě mít, kdykoliv chci... Protože ty by ses nechal chytit... Já vím, víme to.... Ale odcházíš... Otáčíš se a já vidím, jak se vzdaluješ. Nebudu tě zastavovat. Sice mám občas chuť křičet, jenže to neudělám. Nikdy tě nezavolám zpátky. Nikdy nebudu žebrat o to, abys mě měl rád, abys tu byl se mnou.. Jsem sice bez tebe sama, ale to nevadí. Přežiju to, umírat nebudu.
Vzpomínám na všechno... Držel jsi mě, byl jsi tu se mnou... Jako v ráji... Usmívala jsem se tebe, ty na mě... Držela jsem tě za ruku a vešla do tvýho světa. Nezval jsi mě, ale vešla jsem... Ukázal jsi mi, jak to může být... Dostala jsem růži, seděla na tobě a byla někde v nebi. Nikdy jsem se nechtěla vrátit zpátky na zem.
Ale už ze začátku jsem viděla, že tu jsou trhliny.. Já jsem chytrá holka, zlato... Vidím občas i to, co bych vidět neměla. Tušila jsem, jak to bude... Náš konec jsem viděla předem. Ale řekla jsem ANO, protože jsem chtěla být s tebou. Chtěla jsem zkusit překonat ty překážky, který jsem předem viděla. Udělalo mě to zoufalejší.. Byla jsem s tebou a užívala si tvé blízkosti... Tiskla jsem se k tobě tak pevně, protože jsem věděla, že tohle skončí. Brzo. Musela jsem tě mít tak blízko... Musela jsem ti dovolit věci, který bych nikomu nedovolila. Věděla jsem, že jsme pořád konci blíž a blíž... Dusilo mě to. Dusilo mě být s tebou, protože tohle nebylo nic pro mě. Ty jsi nikdy nebyl nic pro mě. A i přesto jsem byla s tebou. Já jsem to tak cítila. Plakala jsem v noci doma, už jsem to nemohla vydržet. Dusilo mě být s tebou, nemohla jsem být bez tebe. Stal se ze mě zoufalej človíček... Chytala jsem tvou ruku, tvoje slova... Já jsem tě chtěla cítit, abych si to mohla pamatovat navždy. Miláčku, tak moc jsem tě milovala... Vydržela jsem to s tebou necelý čtyři měsíce.. Ale zažili jsme toho tolik. Schválně jsem spěchala, už od začátku jsem viděla konec. Je to taková úzkost, strach, když to víš předem.... Chtěla jsem tvůj smích slyšet mnohem dýl, ale nakonec jsem tě hodila dolů, vymazala ze svýho života... Od začátku jsem ten konec viděla a on přišel..
A potom... Dva měsíce jsem tě neviděla... Myslela jsem, že to je za mnou... Nemohla jsem si tě vybavit... Jenže... Viděla jsem tě, slyšela jsem tě... A zase tě milovala a chtěla... Ty mě taky a já jsem se musela vrátit... Dát druhou šanci... Co jsem od toho čekala?? Zabilo mě to snad ještě víc.... Bylo to víc citlivý a já jsem doufala, že by to mohlo vyjít.... Chtěla jsem toho s tebou tolik prožít... Byl jsi něco jako ten pravý, ten, se kterým se počítá.. Ta láska se mi vyryla až do té nejhlubší vrstvy srdce. Prožrala moje tělo a prostoupila vším, čím to jen šlo... Stal se ze mě mnohem víc úzkostlivej človíček... Viděla jsem, že ty to bereš jinak než já, míň vážně... Kdysi jsem ti ublížila já, tys mi to chtěl oplatit... Vím, že na to máš právo, ale nemusels to dělat... Vzal si moje srdce do ruky a sprostě ho zlomil. Vidím ten tvůj zlomyslnej úsměv u toho. Jak se ze srdce směješ, zatímco já umírám... Sice je to dlouho, ale to srdce pořád mám a už dlouho se ho snažím slepit.... Ale slepený věci jsou pořád křehký.. Už nechci nikdy takhle trpět. Už nikdy. Dávám naše vzpomínky do krabice. Nevzpomínám. Ale pořád to bolí. Co s tím mám dělat?? Je mi to jedno, ale nedokážu poručit podvědomí. Vídám tě, slyším tě a při každým tvým slově moje srdce zabolí.... Přes ICQ vzpomínáme, jaký to bylo, jak nám bylo krásně... Už bych to nechtěla vrátit, protože tě znám, ale neříkám, že to ve mně něco nenechalo..
Mám tě ráda, ale nemám tě ráda. Za to, cos mi udělal... Jsem zahořklá a nesnáším tě... Přitom tě mám tak moc ráda... Směju se tvým vtipům, ale nechci, abys byl šťastnej. Nepřeju ti nic dobrýho. Držel jsi mě ve vzduchu na tenké nitce, ale potom jsi mě pustil tak prudce dolů. A nechal samotnou. Možná za to, co jsem ti dřív udělala. Ale já jsem křehká. Mě to vzalo. Mě to zlomilo. Mně to ublížilo. Ty si najdeš náhradu, ale já jsem se z toho dostávala skoro rok. Na mně to nechalo jizvy. Mě to naučilo brečet. To já jsem byla tak dlouho zlomená. Ty nic... To jenom já jsem brečela. Mě to naučilo bejt nejistou. Mě to naučilo nemít se ráda. Ty zase nic.
A za tohle tě nesnáším.. Sedím na tobě. Ty ležíš, díváš se mi do očí a těšíš se na to, co přijde. Skláním se k tobě, abych mohla políbit tvoje rty. Usmíváš se na mě. Cítím tvoje ruce na zadečku. Naše rty se dotýkají. Těšíš se na to, co přijde, lásko??
Líbám tě, dělám, že mě to baví, ale za zády mám nůž. Vytahuju ho, ještě chvilku tě líbám, abych si tě pamatovala. Nemůžu to vydržet, tak moc se mi to líbí... Probodávám ti srdce. Tím dlouhým nožem. Bodám hlava nehlava. Probodávám ti srdce tolikrát, kolikrát jsi mi ho probodl ty.. Krvácíš a sleduju tvou krev stékat. Začínám plakat. Je mi tě líto, umíráš... Díváš se mi do očí... Rukou ti přejíždím po zádech. Zarývám svoje nehty do tvé kůže. Rty se ti krabatí bolestí, ale vzrušuje tě to. Mě taky... Cítím tvou krev ze zad. Promiň, lásko, poškrábala jsem tě... Skláním se ke tvým rtům... Myslíš si, že se budeme líbat, ale chyba. Jen jednou tě políbím, ale potom ty tvoje rty rozkoušu. A už zase vidím tvou krev... Teče ti ze rtu... Už začínáš být vyděšený... Krvácí ti srdce, záda a rty... Musím ti ještě poškrábat ruku... Za to, jak mě držela.. Za to, jaký pocit jistoty mi dala. Beru nůž a naprosto ti ničím ruku. Teče z ní krev... Myslel sis, že se zase k sobě vracíme, když tě líbám a jsem tu s tebou... Jen jsem tě chtěla zabít..
Křičíš: ,,Miláčku!!!“ a vypadáš u toho tak vyděšeně, tak moc se mi to líbí... Prosíš mě, abych to nedělala, ale je pozdě... Měl sis rozmyslet dřív, jak mi ublížíš... Probodávám tvoje srdce... Už je tak probodaný... Rozkousla jsem ti ucho, protože pusu na ucho jsi měl rád... A probodávám ti krk... Krev je všude okolo... Tvoje krev... Koukáš se tak vyděšeně... Líbí se mi to, mám tě ve své moci, to jsem vždycky chtěla.. Musíš mě poslouchat...
Začínám plakat... Nikdy jsem nechtěla, aby to skončilo takhle... Jako každá princezna jsem jenom chtěla být šťastná se svým princem... Tys mi tak ublížil... Za to tady teď ležíš, krvácíš a umíráš.
Křičíš a prosíš mě, ať tě zachráním. A proč? Ty jsi mě taky nezachránil, taky jsem byla sama... Pořád na tobě sedím, dívám se ti do očí... Vyhrála jsem to...
Dávám poslední ránu... Do srdce... Proč jsi ještě tady?? Odejdi, prosím... A je konec, zavírám ti oči. Ležíš tady pode mnou a já si s tebou můžu dělat, co chci.
To máš za to. Za všechno. Chcípni, když mě nemáš rád. Nedovolím, aby byl s tebou někdo šťastnej. Abys ubližoval dál. Zahrabávám tě na zahradě, aby tě už nikdo neviděl. Zahladím za tebou stopy a jen já ti budu dávat kytky na hrob. Budu ti na něm brečet, ale ty už nikdy nespatříš světlo světa. Mám tě ráda, ale nenávidím tě.
Tak tu teď pode mnou ležíš. Stojím na hlíně a vzpomínám na tebe. Jsi tam, kde si to zasloužíš. Zabila jsem tě, protože jsi mě neměl rád. Já se vzchopím a budu šťastná. Bez tebe. A ty beze mě nikdy šťastnej nebudeš... Není to krása?? Tohle máš za to. Už nechci, abys mi mohl ublížit. Už nikdy. Pořád jsi tady se mnou.. Jsem zranitelná, s pocitem zoufalství a úzkosti... Tohle po tobě zůstalo. Jinak nic. Jsi mrtvej. Jsi mrtvej.