Seznamka

Dívka seděla na lavičce a v tichosti pozorovala skupinku úklidových robotů, jak se mezi sebou škádlili. Když se do ní opřel studený vítr, zatřepala hlavou. Byla ji trošku zima. Pro svůj budoucí vztah však byla odhodlaná udělat cokoliv.
Před měsícem se na internetu seznámila s jedním mužem. Jak to tak bývá, náhodou se s ním dala do řeči, poslala mu pár svých fotek a ruka byla v rukávu. I když toho muže nikdy neviděla, silně ji přitahoval tím, jak se vyjadřoval, co psal a co věděl. Připadalo jí, že ten muž je ztělesněným ideálem jejích snů. Když se o něčem bavili, on trpělivě čekal, než dopíše všechny své myšlenky. Nikdy ji nepřerušil byť jediným napsaným slovem. Když se nad něčím rozplývali, byly to většinou stejné věci. Co měla ráda ona, měl v menší míře rád i on. Byl romantický. Psával o západu slunce, o voňavých růžích, horkých koupelích a vášnivém sexu na pláži. Přitahoval ji tím, jak všechno věděl o světě. Kdykoliv něco nevěděla, on ji odpověděl a všechno vysvětlil, přesně jak chtěla. Ten muž byl něco, co žena každý den nepotká. Většina žen na takové muže čekají celý život, ale nedočkají se. Zestárnou, zešedivějí jim vlasy, jejich tváře budou plné vrásek a chlupů a budou stále samy. Takhle dopadnout nechtěla. Byla mladá, něco kolem dvaceti-pěti let, měla dobré zaměstnání, ale měla smůlu na chlapy. Za svůj krátký život snad už měla všechny druhy – sukničkáře, alkoholiky, gamblery a násilníky. Otřásla se při vzpomínce na svého posledního partnera. Ale tenhle, tenhle bude jiný. Věděla to. Říkejme tomu ženská intuice.
Když nad tím tak zpětně uvažovala, nikdy ji neposlal svou fotku. Ale co, záleží snad na vzhledu? Občas se stává, že ta nejkrásnější duše se skrývá pod tou nejodpornější slupkou. No snad nebude zas až tak ošklivý. Nějaká ta jizva, bradavice, to by ještě přežila, ale takový hrb a nebo invalidní vozíček. Ne, nebyla sobecká, ale prostě jen chtěla mít muže, který vypadá k světu a nemusela by se za něj stydět. Na účtu měla několik desítek tisíc. V nejhorším by je mohla obětovat na pár drobných plastických operací. Myšlenka, že by ho měla uvázaného doma, ve zvláštním pokoji, tak aby ho nikdo neviděl, se ji hnusila. Určitě existují i jiná řešení.
Bohužel dochvilnost asi nebude jeho nejsilnější stránkou. Podezřívavě sledovala hodinky a snažila se sebe samu uklidnit, že má ještě čas. Dvě minuty přece jen nic neznamenají. Kolikrát ona přišla na schůzku pozdě a nikdy jí to nikdo nevyčítal. Asi se třeba jen zdržel někde při placení, když jí kupoval nějaký drahý šperk. Ano, šperk. Očka se jí rozzářila. Ženu lze ohodnotit pouze drahým šperkem a nebo bezlimitním účtem. Vždycky si přála muže, který by ji zahrnoval dary a drahými věcmi. Briliantové náušnice, zlaté prsteny s drahokamy, zdobené náramky. Mohla si však o tom jen zdát. Ale snila ráda.
Z jejích představ ji vytrhl tichý skřípot nenamazaných koleček. Na cestičku po její levé ruce vjela drobná tříkolka, celá obalená nafukovacími srdíčky. Něco uvnitř ji říkalo, že tohle je ten osudový okamžik, na který bude vzpomínat, až jednou jako stará dáma bude sedět v křesle a bude držet křehkou ruku svého muže. Kolos balónků se pomalu přibližoval a v dívce rostla nedočkavost. Balónky byly u sebe tak natěsno, že nešlo vidět na řidiče. Což ještě více potýralo její zvědavost. Měla chuť vstát, rozeběhnout se ke svému budoucímu manželovi, probojovat se lesem srdíček a konečně spatřit svého vyvoleného. Dámská společenská etika jí v tom však bránila. Navíc měla úzkou sukni, což ji běh poměrně znepříjemňovalo. Raději se překonala a zůstala sedět. Ruce ji samovolně sjely až ke kolenům, které pevně stiskla. Hořela nedočkavostí jako u vánočního stromečku, když byla malá. Opět se vrátil ten nepříjemný pocit, kdy nevíte, co na vás čeká, ale vy to strašně chcete. Trojkolka už byla téměř na dosah. Takové tři, čtyři kroky a byla by u ní. Přála si, aby teď začalo silně foukat a vítr trochu popohnal vozidlo. Už šlo slyšet rytmické šlapání. Dokonce i tichá milostná melodie vycházela odněkud za balónkovou přehradou. A to vše se míchalo s těžkým oddychováním a hekáním. Dívku to zarazilo. Na hekot nebyla připravená. A na proud nadávek také ne.
Řidičovi onoho podivného vozidla se zjevně něco nepovedlo, protože začal hlasitě nadávat a posílat různé lidi do různých míst. Dívka byla zřejmě dosti zaskočená, protože se přestala hýbat a upřeně zírala na balónky. Ty se, jakmile ustal příval nadávek, na čísi popud od sebe odtáhly a líným tempem se zvedly k obloze. Před dívkou se objevil poněkud starší muž, se zářivým úsměvem, v tmavém obleku a s dosti nepasující parukou. Onen stařík se spěšně omluvil za svůj vulgární slovník a pochválil dívce výběr večerní róby. Dívka na něho stále upřeně zírala. Děda znejistěl a vytáhl si z kapsy drobný papírek. Zběžně prolétl vypsané informace a souhlasně pokýval hlavou. Snad, aby se ujistil, požádal dívku, aby mu sdělila své jméno. Dívka neodpovídala, a tak slezl z trojkolky a přistoupil k ní. Naklonil se, aby mu dívka lépe rozuměla, a opět zopakoval svůj dotaz. V tu chvíli vystřelila dívčina ruka a dopadla na staříkovu tvář. Poté vyskočila z lavičky a s hlasitým hulákáním utekla. No, v tu chvíli to našemu milovníkovi bylo asi stejně jedno. Jeho srdce nezvládlo další milostné zklamání. Chtělo už jen klid a odpočinek. A tak přestalo bít. A dívka? Za několik dnů si našla na internetu další novou známost. A teď už to byl určitě ten pravý, věděla to...