I sny jsou důležité

Už zase. Nemohla od něj odtrhnout oči. Připadal jí naprosto úžasný. Ať se natočil z jakéhokoliv úhlu, pořád viděla ten jeho jiskřivý pohled. Pozoroval ji. Ano, pozoroval. Viděla jeho oči, jak se na ni pořád díval. Nevěděla, kam má utéct. Potřebovala se schovat. Všude ji pronásledovaly jeho rty. Stále je cítila na těch svých, na svém těle. A znova. Oči, úsměv, rty. Byl to prostě anděl. Měl křídla. Blonďaté vlasy. Modré oči. Byl to její miláček. Viděla, jak se mu rýsuje vypracované tělo, když napnul svaly. Všechny jeho temné stránky odpluly někam do neznáma. Zjevovaly se jí jeho vtipy. Cítila jeho vůni. Cítila, jak ji to vzrušuje. Někde vzadu v mozku ji našeptával tichý hlásek slova lásky, která od něj slýchávala. Jak ji to mučilo. Pořád byl tam, kde být neměl. V její hlavě. V jejím srdci. Nechtěl jít pryč. Pořád tam zabíral místo. Z očí jí vytryskly slzy. Probudila se. Byl to jen sen. Pokolikáté už se jí to stalo? Proč na něj nedokáže zapomenout? Teď uprostřed noci jí to došlo. Rozhodla se, že udělá přesný opak. Rozhodla se pro svou lásku bojovat. S úsměvem se zabořila do polštáře a tvrdě usnula. Byl to tvrdý, bezesný spánek. Takový, jaký už hodně dlouho potřebovala.