Pro tebe

Kdysi mi někdo řekl, že láska je nejkrásnější věc na světě. Hledala jsme ji snad všude možně. Těšila jsem se na ni, nebála jsem se jí, ale teď?!?
Vím, co je láska, vím, jak bolí. Byla moje první a ta obrovská jizva se i teď, ano pořád, hojí. Ale taky pomalu zjišťuju, že už je z hodně velké části zašitá. Přišla další láska a i ta je veliká. Někomu přijde divné, jak můžu mít milovat někoho dalšího, když mám ještě tu velkou jizvu v sobě. Vždycky jenom říkám, že láska si nedá poroučet a ani se nedá vymazat.
Taky mi kdysi kdosi nechal vzkaz na papíře a položil mi ho na stůl. Stálo na něm: "Jsou dvě a dvě různé věci. Láska a Zamilovanost. Láska je obrovský cit, zamilovanost je přelud. A taky milovat a mít rád. Milovat - milujeme jen jednou za život jediného člověka, mít rád - rádi máme každého, na kterém nám aspoň trochu záleží."! Tato slova ve mně zanechala velice silnou čáru. Snažím se podle nich řídit. Proto jsem se rozhodla, možná špatně, že už nikdy nebudu milovat a ani k nikomu nebudu cítit takovou lásku, jako k tobě. A že už tě nikdy neopustím a navždy k tobě budu cítit to, co teď.
Bohužel jsem si až teď, ano tak pozdě uvědomila, že někdy musíme zklamat sami sebe a hlavně někdy musíme zklamat naše nejbližší... A to je mnohdy to nejhorší!!
Proto se ti strašně moc omlouvám.. Promiň!!!