Dort v hotelu Sacher - 5. díl - konec

Něžně vzal její dlaň do své, prsty přejížděl po kloubech. Klopil zrak, než se odhodlal povědět jí, co ho tížilo tak dlouho.
„Jsi tak úžasná a je mi s tebou krásně. Od začátku, kdy jsme si začali psát, Markétko. Nečekal jsem, že mi budeš tak moc blízká, že potkám někoho, kdo mi dokáže rozsvítit den. Díky tobě a tvým slovům se usmívám. Jsem šťastný. Pobláznila jsi mě. Zamiloval jsem se do tebe, i když jsem to neplánoval a hledal jsem pouze přátelství nebo spíše dopisování. Jenže...“ odmlčel se, odkašlal si a pak pokračoval. „Říká se mi to těžce a vím, že to není fér, že ti ublížím.“
Dívala se na něj a pozorně poslouchala, co se jí snaží povědět. Chtěla ho přerušit, ale nenechal se zastavit.
„Jsem ženatý.“ Podíval se jí do očí. „Promiň, měl jsem ti to povědět hned na začátku, několikrát jsem chtěl, ale nedokázal jsem to. Byla jsi čerstvá voda pro žíznivého. Nečekal jsem, že se uvidíme, že budu cítit to, co cítím. Chtěl bych se s tebou milovat, zůstat s tebou už napořád.“
Viděla smutek v jeho očích a upřímnou lítost spolu s city, které jí právě vyjevil.
„Péťo...“ oslovila ho. „I já jsem se zamilovala, ale nelituji toho. Jsi úžasný muž a mně dlouho s nikým nebylo tak, jako s tebou uplynulé týdny. Ale nechci, abys se mnou podváděl svou ženu. Nechci tě krást někomu jinému, kdo přišel dřív, nezaslouží si to.“ Povzdychla si a pokračovala. „Jsem vděčná za to, že jsem tě poznala, za to, co prožívám, i když to nemá budoucnost. Když někoho miluji, jsem šťastná. Jsem šťastná i přesto, co jsi mi pověděl. Miluji tě, na tom se nic nezmění.“
Pohladil ji volnou rukou po tváři. „Vzpomínáš, jak jsem ti napsal, že vztah může mít mnoho podob? Svou ženu mám rád, ale je to stereotyp. Oba pořád pracujeme, je překladatelkou při OSN a na takové dny, jako jsme dnes zažili spolu, nemáme čas. Hledal jsem někoho, s kým mi bude dobře, když budu sedět u počítače a pracovat. A tys byla, Markétko, taková princezna z pohádky.“
„I když nikdy nebudeme spolu, Péťo, chci, abys věděl, že tě miluji. Láska si nevybírá, ale lepší tohle než ji nepoznat vůbec. Vím, že zůstaneš v mém srdci, i kdybych potkala někoho dalšího. A nechci tě ztratit, blízkého člověka, kterého jsem v tobě našla. Nebuď smutný, ano?“ Vykouzlila úsměv, jakoby se nic nestalo.

Když dojedli, zaplatil a vydali se zpět k autu. Vychutnávali si poslední okamžiky, které budou spolu. V parku u Radnice ji objal a přivinul si ji do náruče. Stáli tam tiše ve tmě a vnímali jenom tlukot vlastních srdcí.
Odvezl ji zpátky k Hiltonu, kde se ráno setkali. Zůstali v autě a povídali si. Držel ji rozechvěle za ruku. Snažila se ho rozveselit, ale nedařilo se jí to.
Naposled se objali a vášnivě políbili.
„Miluji tě,“ zašeptal.
„Miluji tě,“ zašeptala.
Doprovodil ji na zastávku, slzy se mu draly do očí, ještěže byla tma. Snažil se mrkat, ale poznala to.
„Miláčku, nebuď smutný, prosím. Užívej si toho, co cítíš, to ti nikdy nikdo nevezme.“ Stiskla mu ruku. Byla tak silná a moudrá!
„Jsi úžasná, skvělá, jedinečná žena, jakou jsem nikdy nepotkal. Kde v sobě bereš tolik síly, přesto jsi něžná a křehká?“
Objala ho krátce a políbila lehce na rty. „Děkuji za dnešní den. Děkuji, že jsi.“ Podívala se mu naposled do očí a vydala se k autobusu.
Počkal, dokud neodjela, aby se vydal pro auto a domů. Ještě než přišel k vozu, zapípala mu SMS od ní. „Vsechna sila, laska a moudrost vychazi ze srdce. To Tve je velike a plne sily, lasky a moudrosti.“
Usmál se. Život je dar, dostal rovnou dvě ženy, které miluje.