Malakai 6.

„Můj bratr?“ zopakoval šokovaný Malakai.
„Ano, bratr, pověděla mi to tvá matka. Měl bys vyhledat svého otce.“
„A moje matka je...?“ nedopověděl otázku.
„Ne,“ přerušila ho. „Máte společného otce,“ položila mu dlaň na jeho ruku. „Malakaii, jsi napůl člověk a napůl anděl. Vím, že by ti to měla vysvětlit matka, ale poprosila mě, abych byla prostředníkem. Doufám, že se nezlobíš, že ti to tajila?“ Cítila, jak se chvěje. „Pojď sem,“ objala ho.
Nebyl na objetí zvyklý, ale najednou jí vděčil za gesto, které učinila v okamžiku, kdy se dozvěděl celou pravdu o svém původu.
„Mám bratra a dozvím se to až teď?“
„Buď klidný, Carlos o tom nemá zatím zdání.“
„A můj otec to ví?“
„Ano, ví, že má syna. To tvá matka zařídila, abyste se spřátelili a infiltrovali mezi démony.“
„Co dalšího se ještě dozvím? Máš pro mě jiné překvapení?“
„Informace přicházejí pozvolna, každý den se snažím spojit s tvou maminkou, vydávám se na cestu Vesmírem a ve snech chodím sem, abych přečetla co nejvíce knih.“
„Chtěl bych sem chodit s tebou,“ vyhrkl. „Abych načerpal vědomosti,“ dodal rychle.
„Můžu tě kdykoliv zavolat,“ přikývla. „Měl bys však říci Carlosovi pravdu,“ připomněla mu.
„Udělala bys to ty, Fe?“ díval se na ni prosebně.
„Tady? Nebo v nemocnici?“
„Raději tady, jsme v bezpečí,“ naléhal.
„Zavolám ho.“
Neviděl však nic zvláštního, jen za jeho zády zahlaholil Carlos.
„Malakaii, tak sem utíkáš?“ rozhlížel se po místnosti s knihami.
„Carlosi, posaď se,“ kývnul Malakai na druha. „S Fe se už znáte.“
„Jistě,“ přisedl k nim na podlahu a pokývnul doktorce na pozdrav.
Chvíli je mlčky sledovala a srovnávala oba muže. I Carlos oděný do kožených kalhot a bledě modré košile vypadal trochu jinak než tehdy v nemocnici, když přivedl Malakaie.
„Fe má pro nás nové zprávy, poví ti to sama, i mně se to všechno zdá neuvěřitelné.“
„Carlosi, právě jsem Malakaiovi řekla, kdo je jeho otec,“ začala opatrně.
„Skvělá zpráva,“ poplácal přítele Carlos po rameni.
„Měl bys vědět, že vy dva jste bratři.“
„Cože?“ zbledl v šoku nad novinkou.
„Je to tak, kámo, tvůj otec je i mým.“
„A co matka?“ vyhrkl zmatený Carlos.
Fe chvíli mlčky pozorovala vyděšeného Carlose. „Povím ti všechno o tvé rodině.“ Zopakovala vše, co předtím sdělila jeho bratru.
„Proč to tak dlouho tajili? Proč mi to otec nepověděl?“ chtěl vědět.
„Všechno má svůj správný čas, příteli,“ snažila se jej zklidnit Fe z rozbouřených emocí. „Až to bude možné, setkáte se oba i s vaším otcem,“ povzbudila ho.
„Dokázala bys ho zavolat? Sem?“ poprosil ji Malakai. „Chtěl bych ho poznat dříve, než se setkáme v Podzemí.“
„Myslím, že dokázala, ale...“
„Co?“
„Dnes ne, je málo času, zase vás zavolám, jakmile to bude možné. Už byste se měli vrátit. Pověděla jsem všechno, co jsem měla. Dávejte na sebe pozor a o tajemství vašeho příbuzenského svazku nikomu neříkejte! Démoni nesmí tušit, že jste někým jiným. Pak by bylo všechno ztraceno.“
Všichni vstali, každého krátce objala a najednou byli oba pryč. Fe však pokračovala ve čtení knih. Chtěla nalézt odpovědi na otázky, které jí vířily hlavou, dokud sní.

„Fe! Vzbuď se!“ Olivie stála nad doktorkou a snažila se ji probudit. „Přinesli nový případ,“ oznámila jí, sotva otevřela oči.
„Co se děje?“ zajímala se během oplachování obličeje a uvazování šátku na vlasy.
„Je to nějaký starší muž, prý byl otráven, ale žádal si jenom tebe. Chtěla jsem ho prohlédnout a vypumpovat mu žaludek, ale nedovolil mi to.“
„Kde leží?“
„Přímo u vchodu, zatáhla jsem kolem něj závěs.“
„Výborně, Olivie, jdi k ostatním, poradím si.“ Fe spěchala za novým pacientem. Rozhrnula plentu, aby zjistila příčinu otravy. Muž však seděl, jakoby mu nic nebylo.
„Jsem doktorka Fe. Zdá se, že už jsi v pořádku, tak proč jsi tady?“ Prohlížela si rysy staršího muže. Jakoby ho odněkud znala.
Muž se rozhlédnul kolem, jakoby hledal, zda je někdo poslouchá. „Jsem Gabriel, Malakaiův otec. Mému synovi hrozí nebezpečí, musíš mu pomoci,“ poprosil ji.
„Jaké nebezpečí, odkud to víš?“ Sledovala mužovy rysy v obličeji. I když byl starý, poznala Carlosovy pronikavé oči. I Gabrielovy vlasy musely být kdysi husté a vlnité jako synovy. Poznala i Malakaiův rovný nos a hrdou bradu. Nepochybovala, že mluví s otcem obou mužů.
„Zvědové jsou všude. I moji. Mezi démony se rozkřiklo, že Jargon byl svržen. Rada se chystá zvolit nástupce. Ale Jargonovi přívrženci se chtějí Malakaie zbavit. Pochop, mému synovi jde o život. A pokud zjistí, že není démon, zabijí ho o to snáz.“
„Jak jsi mě našel?“ Fe netušila, odkud ji zná.
„To Sophie mě za tebou poslala.“
„Malakaiova matka?“
„Ano. Musí zmizet, na nějaký čas.“
Fe netušila, kam Malakaie skrýt. „Zavolám ho, ale musí odejít s tebou!“
Gabriel přikývl na souhlas. „Rychle, dokud je čas.“