Malakai 7.

„Chlapče!“ Gabriel rozevřel náruč, aby přivítal staršího syna, kterého mu osud nedovolil vidět vyrůstat a vychovat jej.
„Otče?“ objal starého muže bojovník.
Carlos a Fe nejprve přihlíželi setkání otce a nalezeného syna. Poté se přivítal i druhý syn s otcem, kterého léta neviděl.
„Musíš odejít se mnou, Jargonovi démoni tě chtějí zabít,“ pověděl Gabriel Malakaiovi.
„Ale přesně to samé jsem chtěl udělat jemu,“ přerušil ho.
„Budeš mít dost příležitostí, ale je důležité, aby nezjistili, kdo opravdu jsi. Až se probudíte, přijďte oba k doktorce Fe. Budu na vás čekat a odvedu vás k sobě.“
„Oba?“ podivil se Carlos. „Mně snad nebezpečí nehrozí!“
„Jsi Malakaiův spojenec, nebo snad myslíš, že tě ušetří?“
„Nejspíš ne,“ přiznal Carlos nelibě.
„Brácho, musíme dostat Jargona a ostatní, nerad bych tě ztratil,“ poplácal jej Malakai po rameni.
Fe se vložila do debaty. „Přijďte za úsvitu do nemocnice a rozhodně už nechoďte na Povrch, za žádnou cenu ne! Démoni se do Podzemí nedostanou a o vás nemají vůbec zdání, netuší, že jste pryč.“
„Pošlu své zvědy, aby vyřídili vzkaz, že jste odešli na jednání rady démonů, získáme tím čas. Než vypukne zmatek, nebude po vás nikdo pátrat. A pak, pak můžete odstranit Jargona.“ Gabriel se zamyslel. „Sophie mi prozradila, že i v radě démonů jsou andělé.“
„Kdo je Sophie?“ chtěl vědět Carlos.
„Moje matka, myslel jsem si, že nežije,“ vysvětlil starší bratr. „Stejně bych chtěl vědět, jak to všechno dokázala.“
„Plánovala to léta, ještě před tvým narozením,“ potvrdila mu Fe. „Andělé jsou všemocní, ale my sami musíme chtít zvrátit situaci.“
„Ano, máš pravdu, Fe, před třiceti pěti lety jsme chtěli ještě s jinými lidmi změnit náš osud, zamezit démonům jejich krádeže a vliv na Zemi. Tehdy jsem poznal tvou matku,“ otočil se na Malakaie. „Přišla za mnou, protože jsem chtěl a přál si zvrátit osud lidí. Andělé vždy vyslyší naše prosby, pokud jsou upřímné, ze srdce a prospěšné i ostatním. Sophie se tehdy objevila v naší osadě v Podzemí jako jedna z nových dívek, které se chtěly stát bojovnicemi proti démonům. Měl jsem ji cvičit, ale záhy jsem zjistil, že to není třeba. Čas určený k boji věnovala tomu, aby mi sdělila plány. Přišla, abych jí dal syna.“ Vzhlédl. „Tebe, Malakaii. Jakmile otěhotněla, vydala se na Povrch. Tehdy démoni zajatce nezabíjeli. Jargonovi se krásná Sophie zalíbila okamžitě. Byla opravdu nádherná, dlouhé tmavé hebké vlasy, modré laskavé oči, vysoká a štíhlá, éterická bytost. Jargon vždy dostal to, co chtěl. I Sophii. Jenomže netušil, že nosí dítě někoho jiného. Máš matčiny oči. Jargon se k Sophii choval opravdu jako k otrokyni a zajatkyni. Když jsi byl malý hoch, musela tě nechat Jargonovi a odejít. Jargon po ní přestal pátrat až tehdy, když se dozvěděl, že zahynula při požáru. Nebyla jiná možnost. A pak tě měl ve svých spárech, vychovával tě jako svého nástupce, ale zároveň svého soka. On se tě bojí, protože stárne.“ Stařec se na chvíli odmlčel, jako by přemýšlel, co povědět dál. „Tvé přátelství s Carlosem není také náhoda. Když odešla Sophie, potkal jsem Carlosovu matku. Hellen - Sophiinu přítelkyni. Věděla o našem nenarozeném synovi. Hellen byla věštkyní, měla dar vidět budoucnost. Pověděla mi o svých vizích, o mém druhorozeném Carlosovi, který se stane démonem, aby dokončil spolu se svým bratrem to, co jsem započal já. Hellen věděla o tom, že se chlapci potkají a spřátelí, proto bylo nutné vše udržet v tajnosti. Jistou dobu jsme trávili na Povrchu, abychom zametli stopy a Carlose připravili k poslání. Hellen se vydávala za démona, já za smrtelníka. Jargon tak nepojal podezření, že démoni se nemohou spojit s lidmi. Sám měl doma syna.“
„Co je tedy s mou matkou?“ přerušil jeho příběh mladší ze synů.
„Hellen je pořád mezi démony, možná ji znáš,“ vysvětlil Gabriel.
„Heliotropa?“ vyhrkl Malakai.
„Nejspíš to bude ona, protože podoba s jejím jménem je zřejmá. Ačkoliv světlo v temnotách v pravém jméně je pro ni mnohem příznačnější,“ usmála se Fe.
„Mám svou matku léta před očima, ale myslím, že je mrtvá!“ procedil skrz zuby znechuceně Carlos.
„Pochop, vše by bylo prozrazeno,“ vyjasnil Gabriel. „Bojujeme za vyšší cíle. Tak tě měla na očích a mohla tě chránit.“
„Kdo z rady jsou ještě našimi spojenci?“ zeptal se Carlos.
„Sophie mi prozradila jejich pravá jména, ale nezná jejich totožnost. S Hellen se nestýkáme kvůli utajení.“
„Bezva, takže bychom se jich mohli zeptat, zda jsou andělé nebo démoni, ne? Pak je vše ztraceno,“ ozval se Malakai znechuceně.
„Ne, mám nápad,“ přerušila jeho láteření Fe. „Můžu je povolat sem, do mého snu! Tak budete vědět, kdo jsou oni a oni budou znát vás, aniž byste museli pátrat po jejich totožnosti.“
„Fe! Jsi geniální!“ vykřikl Carlos.
„Perfektní!“ přidal se i Malakai.
„Měli bychom se rozloučit, musíte vstát a přijít za mnou do nemocnice. A nezapomeňte si s sebou své minerály,“ připomněla jim. „Víte, že bez nich vás démoni odhalí a zabijí.“
Přitakali na souhlas a všichni tři zmizeli. Fe osaměla s knihami. Hledala způsob, jak zabít démona. Pochopila, že hrubá síla stačit nebude. I ve snu myslela na Malakaie, na jeho modrooký pohled, který ji propaloval skrz naskrz.