Vánoční nadílka

Vánoční nadílka

Máme skoro celý rok za sebou. Nezbývá než hodnotit. Já jsem si svůj sen splnil. K němu však přibyly další. Chtěl bych být bohatý, zdravý, žádoucí a spokojený.
Jsem chudý, nemocný, nežádoucí a nespokojený.
A stejně přijde Ježíšek. Ke mně už chodí pravidelně 42 let. Vyhlížím ho s očekáváním, co zase nadrobí. Vždy ho zvu dál, dávám mu najevo svoji náklonnost. Nevím, proč nechodí častěji. Prý chodí podle zásluh nebo, že by to byla věta z Marxismu Leninismu?! I to je možné. Jen málokdy se zdrží. Naklade dárky pod stromeček, co prosvětlí naše oči. Při loučení poskytnu radu, kam má jít a kde se komu vyhnout. On se naštěstí mé rady nedrží. Přijde tedy i k Vám.
A letos přišel s dívkou. Znám ji, pomyslel jsem si. Přemýšlím odkud.
Je opravdu jako malovaná. Raději se přesvědčím. Ruce má sepnuty.
Oči, vlastně ani nevím, jaké jsou jak studna hluboké. Mám strach z výšek. Nyní vím, proč tomu takto je. Cesta do hlubin je šálivá a přitom tak příjemná.
Zapaluji svíčky na stromečku. Děti od nich připalují prskavky. Jíme rybí polévku na talíři, jenž skrývá peníze, to proto, aby byly. Pojídáme kapra, jenž ukončil svoji rybí pouť.
Jsme nedočkaví, čím nás letos obdaří ten svatý pán.
Zvonek zvoní svoji melodii.
Za oknem se vítr prohání, žene vrabce i to listí.
Před námi se k stropu tyčí stromek vánoční. Ozdoben je měrou pro nás nevídanou. Pod ním pak balíčky, co vyvolají v tváři dolíčky.
Zde jsou ta slova stupidní, když já je tak cítím.
Spatřím dívku, co tu není.
Vidím její oči hluboké.
Myslím na ni, to i ona jistě.
Směřuji svůj zrak k dětem.
Dostali co chtěli či tomu tak není.
Spěchají a přitom si berou to nejcennější, tedy očekávání a překvapení.
Mají vše, tedy i já tím pádem.
Cítím, jak ke mně hovoří. Říká věci, co se hlavou moji honí. Dívám se jejím směrem, hladím ji a přitom tu není.
Zvoní telefon, jeden pak druhý a už ani nevím kolikátý. Babičky jsou zvědavé.
Rád bych ji taky zavolal, to se však k tomuto dni nehodí.
Pouštím televizi, kde pohádky jdou.
Dávají tu o Popelce.
Nakonec i tu někdo obdaří.
Dívka hledá v moji tváři, to co tam pro ni není.
Já to své rozdal, ještě když jsem mohl.
Děti ukazují bundy, kýče, já pak manželce nové klíče.
Splnit si svůj sen může jen tento sen.