Tajemný a trochu divoký

A tak tu sedí. Nohy natažené, bolavé od podpatků, v ruce držící cigaretu. Že kouří? Ale kdeže. Příležitostně možná. Je tohle příležitost? Ano, je. V lepší hospodě, obklopená svými lehce podnapilými přáteli. Přáteli? Příležitostně možná. Právě se vrátili z taneční prodloužené a teď si dávají "voraz". Pivo, víno, šampaňské, to je oč tu běží. Nebo ne?
Možná ten pohled, kterým dívá se on na ní, není přátelský. Nebo je? Ten pohled, ty oči, ta tvář. Ten muž v chlapeckém věku. A ona. Sen to není. Jen realita se jeví jako hrátka s ďáblem, rozumem. Topí se v jeho očích, topí se v jeho kouzlu. Strhává jí dolů, přímo vzhůru do nebeských krajin. Neví, kam padá, ale ruku v ruce s ním stoupá dál. "Sem bych chtěla vytetovat hlavu vlka." "Proč vlka?" "Mám ráda vlky, jsou tajemný...a divoký." "Já jsem taky tajemnej." "A divokej?" "A trochu divokej." Vážně to dělá? Na podpatcích doklapotá na záchod, bere se za hlavu a kouká na sebe do zrcadla. Tohle musí být vtip. On? Zrovna on jí bere za ruku. Zrovna on jí hladí svým palcem po tom jejím. Zrovna on, zrovna teď.
A ten pohled? Ty oči?
Bůh si ze mě musí dělat prdel, pomyslí si.