Cestomoří - 1.

Then - Císařský palác – pokoje Gadaharů

"Císař je mrtev!" Znělo chodbami císařského sídla, od jednoho ucha k druhému, od jednoho sloužícímu k druhému. Až k uším jejich pánů.

Padma Gadahar, lady Steelsternu, rozladěně odhodila vidličku na stůl. "Hovadina," křikla vztekle až její nejmladší, desetiletá Ebelina, nadskočila. "Ten starý, tlustý, věčně nadržený kanec leží na smrtelném loži už čtyři měsíce!"

"Ale doktor..." začala služka, která přinesla novinu o smrti císaře, nejistě.

"Viděla jsi mrtvého císaře?" zeptala se Padma s prsty složenými do stříšky. "Bylas tam, když císař vydechl naposledy?"

"N-ne, má paní," zavrtěla služka hlavou.

"Tak za co tě platím?" zakřičela Padma vztekle. Obličej jí vzteky zrudl a ladil tak s jejími krvavě zbarvenými vlasy. "Za plané bláboly?"

Služebná se strachy krčila před černýma očima planoucíma zlostí. Roztřeseně znovu zavrtěla hlavou.

"Co tady stojíš? Mazej zpátky do práce!"

"Ano, má paní," hlesla služebná a rychle se rozeběhla ke dveřím. Nohy se jí zamotaly do těžké sukně. Po čtyřech se dál plazila ke dveřím.

"Měla by ses krotit, matko," odfrkl si Faber Gadahar. Tmavě rudé kadeře měl pečlivě natočené a několika zlatými sponami stažené dozadu tak, aby mu nepadaly do tváře. Čerstvě oholená tvář byla na několika místech podrážděná a zarudlá. Tmavé oči obtáhlé černou tužkou vypadaly v bledé tváři téměř démonicky.

"A ty bys měl myslet na trůn," odsekla Padma a napila se těžkého červeného vína. "Až ten vypasený vepř, který se tituluje císařem, konečně chcípne, kdo bude na trůnu? Ta děvka Ilima s tím svým jižanským manžílkem?" Po tváři ji přejel kyselý úsměv. "Nebo snad zrádce Kamau?"

Faber klidně pokračoval ve snídani. "Císařem se stane právoplatný dědic, matko. Nebo nejbližší příbuzný."

"Císařem se stává ten, kdo jím chce být!" Pohár hlasitě bouchl o stůl a Ebelina se tiše rozplakala. "Cířam se stává ten, kdo dokáže odstranit všechny protivníky. Nebo si snad myslíš, že císař Yanir

svůj trůn mírumilovně zdědil?"

"Všichni v císařství ví, že trůn získal manželstvím," pokrčil rameny Faber. Pak se krátce zamračil. "Proč si nemyslíš, že na trůn usedne Bast Hywell?"

Padma sklopila zrak před pátravým pohledem svého syna.

Byla by schopná pro získání trůnu vraždy? Dumal Faber. Byla by ochotna riskovat budoucnost celého rodu jenom pro to hloupé zlaté křeslo?

Krátké zaťukání na dveře vytrhlo všechny u stolu z chmurných úvah o budoucnosti.

"Má paní," uklonil se sluha. "Saer Cadell žádá audienci."

Bardolf Cadell si znuděně prohlížel dřevěné obložení přijímacího salonku. Zvířata v něm vyrytá by dokázel vyjmenovat popořadě, i kdyby ho zrovna probudili o půlnoci. Ani výhled na Then ho nijak nenadchl.

"Co tady chceš, Bardolfe?" chladný hlas Padmy Gadahar mu přejel přes páteř jako dotek smrti.

"Slyšel jsem zajímavé zprávy, sestřenko," usmál se sladce a spokojeně sledoval kyselý výraz na její tváři. "Ale soudě podle tvého křiku, který se rozléhal přes celý palác, hádám, že už je víš."

Padma ztuhla a úzké rty se jí sevřely do bezkrvé, bílé čáry.

"Nicméně," s předstíranou lehkostí se posadil do křesla, vědom si úrážlivosti tohoto gesta. "Jsem tady kvůli něčemu jinému. Naše sladká Aisha se má vdávat."

Mohli by ji považovat za mramorovou sochu. Smál se v duchu Bardolf. Oděnou do nejlepšího hedvábí a s parukou z obarvených koňských žíní na hlavě.

"Copak?" přehodil si nohu přes nohu a prstem obkresloval jednoduchý geometrický vzor na stolku. "Tví vševědoucí malí ptáčci ti to zapomněli vyštěbetat?"

"Žádné malé ptáčky, jak jim říkáš, nemám zapotřebí," řekla Padma a s lehkostí pravé dámy se způsobně usadila. "Můj manžel je správcem císařské pokladny, takže o jakémkoliv vydání vím."

"Jistě, jistě," přikývl Bardolf. "Ale zapomněla jsi, že Bast Hywell je na císařství finančně nezávislý. Jeho obchodní – nazvěme je aktivitami – mu dobře vynáší."

Otrokářství a nevěstince vynáší vždycky. Pomyslela si Padma rozladěně. Rozhodně však Bardolfovi nehodlala předhodit svou nevědomost ohledně Bastových financí.

"Všichni jsme na císařství finančně nezávislí, Cadelle," řekla s nuceným úsměvem na tváři. "Někteří možná více než ostatní," připustila, když viděla jak se Bardolf nadechuje. "Ale výdaje na císařskou svatbu přesahují možnosti dokonce i Basta Hywella."

Chytrá mrcha.

"Ale s tímhle bys za mnou poslal posla se vzkazem," Nyní podstatně sebejistější Padma propalovala bratrance výsměšným pohledem. "Takže, proč jsi mě poctil svou návštěvou doopravdy?"

Až moc chytrá.

"Lammer chystá armádu."

Padma překvapeně zamrkala. "Armádu?"

"Armádu – muži, koně, zbroje a brnění. Nějaké to zabíjení." pokrčil rameny Bardolf a znovu začal prstem obkreslovat tvary na stole.

"Vím, co je to armáda," naježila se Padma rozzlobeně. "Kde by ale sehnal peníze? Žoldáci jsou příliš drazí. A co zbraně? Obléhací stroje? Lammer by se nikdy na armádu nevzmohl."

"Je to otrokář, sestřenko," připomněl nápomocně Bardolf. "Nepotřebuje žoldáky. Slyšel jsem, že svým otrokům slibuje svobodu, když mu pomůžou získat císařský trůn."

"I tak by potřeboval několik miliónů. Kvalitní zbroj je drahá." potřásla hlavou Padma, stále ještě trochu ohromená. Armáda?

Bardolfovi pomalu, ale jistě docházela trpělivost. Neměl celý den na to, aby se s Padmou dohadoval o Lammerovi. Další záležitosti čekají. "Otroci nepotřebují kvalitní zbroj. A synové se dají oženit s bohatými dívkami. Faktem zůstává, že Lammer má už přes dvacet tisíc mužů a další a další mu připlouvají na lodích ze zámoří."

"Jenom dvacet tisíc?" odfrkla si Padma s ulehčením a spocené dlaně otřela do tmavě modrého hedvábí. "Císařova armáda ma stovky tisíc mužů."

"Kteří jsou vazaly svých králů. Nikoliv umírajícího císaře." Opravdu, proč se s ní namáhám? Ženy válce nerozumí.

"Králové jsou vazaly císařské pokladnice, bratranče," usmála se Padma samolibě. "Pokud by se vzbouřili proti císaři, neměli by z čeho vládnout."

Proto se s ní namáhám.

"Dokud císař žije, nemohou se bouřit, pravda," Bardolf vstal a přešel k oknu. "Ale jakmile zemře, bude na trůnu regent a císařská pokladnice zůstane otevřená, dokud nebude určen nástupce," řekl s pohledem upřeným na město zalité sluncem. "A předpokládám, že se mnou souhlasíš, když řeknu, že Lammerové jsou hrozba."

"Co chceš?" zeptala se Padma přímo a rovněž vstala. Hedvábí lehce zašustilo.

"Spojenectví, sestřenko."

"Spojenectví?" hlesla ohromeně Padma.

"Já mám vojáky – cvičené a schopné. Ty máš přístup k penězům."

"Navrhuješ válku?"

"Navrhuju získat císařství pro nás."

"Válkou."

"Bojíš se o nebohé poddané?" uchechtl se Bardolf a podíval se na ženu před sebou. Když jí bylo dvanáct, nechala umrskat svou chůvu, jenom proto, že jí nedovolila vzít si oblíbené šaty. V patnácti nechala zabít svou nejlepší přítelkyni jenom proto, že jí stála v cestě za bohatým a mocným manželem.

"Válka je drahá."

"To je."

"Králové se budou bouřit."

"Králům se může stít hlava a dosadit se nový."

Padma se usmála. "Kdo ale získá trůn? Gadaharové nebo Cadellové?" zeptala se.

"Já mám syna, ty máš dceru," usmál se Bardolf. "Trůn získají oba."

"Tak tedy spojenectví, bratranče." Dokud tě budu potřebovat.

"Tak tedy císařství, sestřenko." Dokud budeš mít hlavu na tom svém bledém krčku.

Císařské komnaty

Císař Yanir spokojeně seděl ve svém oblíbeném křesle a listoval si v knize legend Cestomoří.

"Vaše výsosti," ozvalo se ode dveří a císař vzhlédl.

"Doktore," přivítal svého spojence Yanir a pokynul rukou s jediným prstenem ke křeslu naproti. "Posaďte se, a vyprávějte, přehánějte."

Doktor se pomalu dobelhal ke křeslu a prudkým vydechnutím se posadil. "Toto nevydrží dlouho, vaše výsosti. Já nevydržím dlouho," opravil se, když císař tázavě pozvedl obočí. "Je mi už téměř devadesát zim, výsosti. Jsem příliš starý."

Císař ledabyle mávl rukou a odložil knihu. "Mě není ani padesát zim, doktore, a podívej se na mě." Dlaní si popleskal po břiše a pak složil ruce do klína. "Císař, který nedokáže sám vstát ani se vychcat."

"Pak určete následníka, výsosti," doktorův hlas se lehce třásl, ale jestli strachem nebo stářím, to císař nedokázal určit. "Váš syn je již dost starý, aby mohl usednout na trůn. A se schopným regentem a pobočíkem by vládl dobře a dlouho."

"Můj syn, můj syn," odfrkl si císař s povzdechem. "Není mu ani patnáct a už bys ho udělal císařem, doktore? Byl by ještě horším císařem než jsem já."

Najednou se rozesmál až se zajíkal. Doktor sebou překvapeně škubl.

"Císařem," smál se císař. "Kluk, který se bojí držet meč v ruce a neví, jak šoustat děvku! Řekněte mi, doktore, jak by se vám líbil císař, který se pomočí, sotva uvidí mrtvého?"

"Poslední dopis o vašem synovi jste dostal před šesti lety, výsosti," namítl doktor. "S pomocí Tří a Jednoho z něj teď může být už muž."

Císař znovu mávl rukou. "Je to jediný dědic, kterého mám," přiznal neochotně. "Proč si myslíš, že hraju tenhle cirkus?"

"Nejsem politik, výsosti," řekl doktor. "Ale nezdá se mi moudré předstírat nemohoucnost. Císařství to neprospívá."

"Tohle není žádná politika, doktore," ušklíbl se císař. "Tohle je zdravý selský rozum, který mi ještě zbyl po mém předku Mykolovi z Hnědých polí. Podělte se o novinky, doktore." Vybídl jej a pohodlně se opřel v křesle.

"Magog Lammer chystá vojsko," doktor se důvěrně naklonil k císaři a mluvil téměř šeptem. Všechny stěny mohou mít uši. "Saabihové pořádají plesy na vaši počest. A mezi sloužícími se šušká o nějakém spojenectví mezi Gadahery a Cadelly."

"Plesy!" vyštěkl král a bouřilivě, téměř bláznivě, se rozesmál. "Plesy, u Tří a Jednoho!"

"Víš, kdy naposledy někdo uspořádal ples na mou počest, doktore?" zeptal se císař a otíral si slzy z očí.

"Nepamatuji si, výsosti," potřásl hlavou po chvíli doktor. "Ale má paměť již není to, co bývala."

"Paměť ti slouží dobře, doktore," zamumlal císař a lehce sebou škubl, když ho znovu rozbolely všechny kosti v těle. "Myslím, že potřebuju další dávku toho tvého zázračného nápoje."

"Jistě, výsosti," Doktor pomalu vstal a nalil do skleněného poháru se zbytkem vína čirou tekutinu. Pak jej císaři v třesoucí se ruce podal.

"Dokud budou ti mrchožrouti na mém dvoře věřit tomu, že mám smrt na jazyku, budou se rvát mezi sebou, doktore. Pokud budeme mít štěstí, tak než opravdu vydechnu naposledy, stihnou se vyvraždit mezi sebou navzájem, a mému synovi zůstanou jenom ti nejzbabělejší dvořané a rody, které si ani na něj netroufnou." Císařova tvář byla pokřivená pobavením i znechucením.

Zhluboka se napil připraveného nápoje a tvář se mu hořkou chutí stáhla. "Zdědí tohle mauzoleum nevkusu," máchl rukou kolem sebe. "I se všemi těmi tajnými chodbami, falešnými zdmi a služebnictvem, které poslouchá a hlásí i ten nejmenší prd, který komu vyjde ze zadku."

„Vaše veličenstvo mě omluví,“ uklonil se doktor. „Mám další pacienty, kteří na mě čekají.“

„Umírající toho moc nepotřebuje,“ přikývl císař chápavě a znovu se natáhl pro rozečtenou knihu. „Pořádně za sebou zavřete dveře, doktore. Průvan mi nedělá dobře.“

„Jistě, výsosti.“

Then – pracovna doktora

„Císařův syn?“ opakoval ohromeně saer Musleh, mladý tmavovlasý rytíř, jehož tvář zdobilo několik jizev nápadně připomínajících pavoučí síť.

Doktor zamračeně přikývl. „Kroť hlas, chlapče, toto tajemství by mělo radši zůstat za zdmi mé pracovny,“ napomenul rytíře a podal mu pokrčený kus papíru. „Tohle je poslední místo, kde se malý král nacházel.“

Král? Chtěl se zeptat Musleh. Ale radši se kousl do jazyka. Doktor má pravdu, i stěny mají uši.

Pohledem přelétl několik slov rychle napsaných na konci papíru. „Je to to, co si myslím?“ zeptal se co nejvyhýbavěji, kdyby někdo náhodou poslouchal.

Doktor přikývl. „Až dorazíš na místo,“ řekl a podal rytíři kožený opasek. „Mapa zámořských říší je zašitá uvnitř,“ zašeptal Muslehovi do ucha. „Až dorazíš k pobřeží, vytáhni mapu a opasek dej hostinskému U Zlatého javoru. On už bude vědět, co dělat.“

Rytíř krátce přikývl.

„Dej se běžnou cestou po regentských městech a měj uši otevřené,“ poradil mu doktor, zatímco si chystal lahvičky s lektvary pro pacienty. „Cestomoří vře a schyluje se k válce o trůn. Všechno, co uvidíš a uslyšíš pomůže malému králi až přijde jeho čas.“

„Co když malý král dorazí až po smrti císaře?“ zeptal se Musleh.

Doktor se zarazil uprostřed pohybu a s vážným výrazem ve svraštělé tváři pohlédl na rytíře. S bílými vlasy zastřiženými podle staré módy po ramena a se zády shrbenými věkem v tmavě šedé kutaně připomínal posvátné stromy Zakázaného lesa.

„Pak můj rytíři,“ řekl doktor pochmurně. „Vypukne opravdová válka Čtyř Rodů a cesty celého Cestomoří se budou topit v krvi.“

Severní království – Sten

Ulice Stenu byly plné lidí. Někteří se mačkali na okrajích silnice, další se vykláněli z oken, několik odvážlivců dokonce vylezlo na střechy domů.

„Svoboda!“

„Sever!“

Výkřiky radosti se rozezněly všude kolem průvodu nesoucím černou zástavu s pěti stříbrnými hvězdami.

„Ať žije král Kien! Sláva svobodnému Severu!“

„Milují tě,“ zasmál se saer Arsten a přátelsky poplácal svého přítele po rameni.

„Zatím,“ zasmušil se nově titulovaný král svobodného Severu. „Ale budou mě nenávidět, až potáhneme do války s císařovými vazaly.“

„Budou tě oslavovat,“ oponoval Arsten a s okouzlujícím úsměvem mrkl na děvče, které mu hodilo kytici bleděmodrých květů do klína. „Budou tě následovat. A co je nejdůležitější, budou tě podporovat.“

Průvod vyjel na volné prostranství před nejhonosnějším palácem Stenu. Vysoké bílé věže se vypínaly k nebi jako pět orlích pařátů, masivní zdi z kamene a široký vodní příkop ještě z dob, kdy na Sten útočili nájezdníci, skrývaly oslnivě bílé zdi s vysokými a úzkými okny.

Tisíce růžových a bílých okvětních lístků se neočekávaně snesly na krále a jeho družinu ze všech stran. Omamná vůně růži Kiena rozesmála.

„Zahradníci mě ale rozhodně nenávidí,“ v dlani rozdrtil několik okvětních lístků a odhodil je na zem. „Všechny jejich vzácné květy tady leží rozervané na kousky.“

„Jejich dcerami a manželkami, které už teď přemýšlí jak se s tebou spříznit tím nejpevnějším poutem,“ pošťouchl Arsten Kiena.

„Pravda,“ povzdechl si Kien a úsměv z jeho tváře zmizel. Ve dvaadvaceti se cítil ještě příliš mladý na manželství.

Padací most se s rachotem řetězů spustil a první král svobodného Severu vjel do svého sídla.

Sten – královo sídlo – o dva týdny později

„Vaše výsosti,“ Meastro Cyrby D'Eberwin se uklonil jak jen mu staré tělo dovolovalo. Minulý měsíc překročil šedesát zim, ale každý by mu hádal přinejmenším o dvacet více. Taky jsem viděl více, než by měl šedesátiletý stařec jako já, vidět. Pomyslel si s hořkým úsměvem.

"Meastro," král Kien vstal z dřevěného trůnu a několika dlouhými kroky se ocitl u dávného přítele. Přátelsky jej objal – gesto, které si v prázdném sále mohl dovolit. "Vy se nemusíte klanět," řekl s rukou položenou na rameni vyslance.

"Och," vydechl potěšeně meastro D'Eberwin a pak potřásl hlavou. "Jste není králem, výsosti. Náleží vám veškerá úcta, kterou vám mohu prokázat."

Král se krátce zasmál. "Těžko mi může prokazovat úctu někdo, kdo mě jako malého seřezal vícekrát než můj vlastní otec. Prosím, meastro, posaďte se se mnou."

"Váš otec cestoval příliš mnoho," pokrčil shrbenými rameny meastro a s neelegantní těžkopádností se posadil na nepohodlnou, tvrdou, dřevěnou židli. "A příliš málo času věnoval svému jedinému synovi."

"Pravda," ušklíbl se král.

"Ale nepozval jste mě, abychom spolu vzpomínali na staré časy," konstatoval meastro a pokynul malému chlapci, aby přistoupil blíže. "Můj nástupce, Ruri, vaše veličenstvo," představil jej Kienovi, zatímco chlapec nehlučně přešel místnost a stanul po boku vyslance.

Král si se zájmem prohlížel drobnou postavu před sebou. Příliš štíhlý. Slabé ruce. Pomyslel si. Meč neudrží. "Proč je oblečen jako lidé z Východních kmenů?" zeptal se s pohledem upřeným na látku omotanou kolem chlapcovy hlavy. Jediné, co z chlapcovy tváře viděl, byly světlé, zelené oči.

"Jeho matky je z Východu," mávl rukou meastro. "Zvláštní zvyky, ale občas užitečné. Chlapce bez turbanu nikdo nepozná."

"Dokáže udržet tajemství?"

Meastro se usmál. "Ruri nikdy nemluví, veličenstvo. Lidé z Východu jsou vskutku velmi pověřčiví. Dokud nedovrší dvaadvacet zim, Východňané nepromluví s nikým jiným, než svou pokrevní rodinou."

Kien se v nepohodlném křesle uvolnil. "Včera přijel posel," řekl tiše. "Císař Yanir leží na smrtelné posteli."

Meastro přikývl. "Ano, ano," zamumlal a prsty zabubnoval na opěradle. "Umírající císař bez následníka vždycky znamená válku mezi rádoby následníky."

"Čtyři Rody se podle zvědů sjíždějí do Thenu," Kienova tvář byla v šeru přijímacího sálu pochmurná. "Lammerové otevřeně shromažďují armádu. Stejně tak Cadellové a Gadaharové."

Meastro si povzdechl. "Sotva císař vydechne naposledy, vypukne krvavá válka."

"Všichni v Cestomoří to ví," přikývl král. "Ale kvůli tomu jsem si vás nevyžádal, meastro."

V sále se rozhostilo hrobové ticho, rušené pouze praskáním dřeva v jednom ze čtyř krbů. Meastro trpělivě vyčkával.

"Sever chce nezávislost," řekl král těžce. "Ale s blížící se válkou Čtyř Rodů ji nikdy nezíská. Už teď po sedmi králích žádají přísahu věrnosti všechny Čtyřu Rody. Dokonce se šíří zvěsti o královských rodech, toužících po císařském trůnu. Regent Nelveru Rauol Marland zvyšuje mýtné na královských cestách, a regentu Thenu Northonovi Udallovi musí procházet rukama vše dovážené do císařského města."

"Císařský trůn bude brzy volný a bez nástupce, můj králi," meastrův hlas byl bezvýrazný. "Každý, kdo má bohatství po něm pošilhává."

"A každý, kdo chce císařský trůn, potřebuje Severskou ocel, meastro," Král Kien si vjel rukou do vlasů. "Kdyby se Sever osamostatnil, nemuseli bychom odevzdávat žádnou zbroj a zbraně."

"Což by znamenalo velké výdaje pro rebelské rody."

"Ano," přikývl král a zhluboka se nadechl. "Kdybychom vytáhli do války za svobodu nyní, všechny rody toužících po císařství, a obzvláště Čtyři Rody by se proti nám spojily a svobodný Sever by padl."

Sálem se znovu rozlehlo ticho.

"Chcete vědět, na čí stranu se přiklonit, výsosti," pousmál se meastro.

"Sjednocený Sever neobstoji proti sjednocené císařské Řiši, maestro. Nejsme dostatečně silní ani s podporou Východních kmenů."

"Sjednocený Sever dokáže rozdrtit rozbratřenou Říši," Cyrby D'Eberwin cítil jak se mu při tom pomyšlení rozbušilo srdce.

Král vstal ze svého křesla a neklidně přešel ke trůnu. "Máme přes dvěstě tisíc mužů, tu nejlepší zbroj a obléhací stroje, pokud by jich bylo zapotřebí. Ale všechny cesty vedoucí na Sever se sjednocují v Nelveru."

"Máte strach z odříznutí od zásob, výsosti?"

"Pokud regent Marland získá sebemenší podezření..." těžké povzdechnutí se ozvěnou odráželo od sloupů a stropu. "Uzavře brány Nelveru dokud nás nevyhladoví, meastro. Jara jsou rok od roku kratší a Velká Zima se blíží. Farmáři nedokáží vypěstovat dost zásob pro všechny. Sedm králů nebude nečinně přihlížet jak jejich vazalové umírají."

"A regentu Marlandovi by všechny zbrojírny spadly do klína."

"Ke komu se tedy máme přiklonit, meastro? Váš názor rozhodne o budoucnosti Severních království."

Meastro se zamyslel. "Jakou lhůtu vám Čtyři Rody daly na přísahu věrnosti?"

"Do smrti císaře," král si nervózně promnul bradu. "A s každým dnem, kdy zůstane Sever nerozhodnut, nám budou Gadaharové navyšovat odvody zbroje pro Říši."

"Pak tedy přísahejte věrnost Gadaharům, můj pane," prohlásil po krátkém zamyšlení Meastro. "Gadaharové jsou dostatečně pyšní než aby čekali zradu od svých vazalů."

"A Cadellové?" zeptal se král nejistě.

"Gadaharové ovládají finance Říše, výsosti. Lammerové jsou mistři otrokářů, za Saabihy stojí chudý Západ. Cadellové mají jen tolik moci, kolik jsou jim ochotny ostatní rody dát."

"Tak tedy Gadaharové," přikývl král. "Děkuji za vaši radu, meastro."

"Nechť slunce hřeje dlouho za vaší vlády," uklonil se meastro.

"Doufejme," pousmál se král a pokynutím ruky meastra propustil.

"Myslíš, že je to moudré?" zeptal se saer Arsten, vystupující ze stínu jednoho ze sloupů.

„Stejně jako poslouchání soukromého rozhovoru svého krále,“ Kien příteli nabídl pohár s vínem.

„Gadaharové nejsou blázni, ať si to meastro myslí nebo ne,“ potřásl světlovlasou hlavou Arstena přijal nabízený nápoj. „Pokud budou chtít získat císařský trůn musí jim jejich vazalové být věrní.“

„Pokud budou chtít získat císařský trůn, budou si hlídat vlastní hlavy. Bez té se totiž vládne velmi těžce,“ usmál se Kien. „Čtyři Rody si půjdou po krku a o přísahy svých vazalů se nebudou starat, dokud ti jim budou odvádět daně.“

„Jenže všechny rody mají špehy, příteli,“ podotkl Arsten a zhluboka se napil. Těžká a sladká chuť vína Východních kmenů se mu rozlila po jazyku a on se slastně usmál. Být prvním rytířem nového krále mělo rozhodně své výhody.

„Seveřané jsou věrní.“

„Regent Marland je Jižan, manželky mnoha tvých lordů jsou ze Západu. Opravdu si myslíš, že Then o tobě už neví?“

„Regent Marland je příliš zaneprázdněný získávaním svého bohatství, než aby věnoval pozornost osmému králi,“ pokrčil rameny Kien. „A pokud některá z manželek vyzradila naši chystanou rebelii, opravdu si myslíš, že Lammerové by se o to s Gadahary podělili?“

Arsten se široce usmál. „Myslíš, že budou vyčkávat na pád Gadaharů?“

„Pokud Sever odpřisáhne věrnost Gadaharům, proč by jej v jeho touze po svobodě Lammerové nepodporovali?“

„Pouze dokud jim nebudou Gadaharové z cesty,“ upozornil Arsten a položil prázdný pohár zpátky na stůl.

„Ale to už bude Sever svobodný.“

„Jakmile se ale o nás Gadaharové dozví, budou se nám snažit zabránit získat nezávislost,“ Arsten si s prázdným pohárem chvíli pohrával. „Což pro nás znamená spoustu špehů Gadaharů a Lammerů.“

„Osm králů na ně bude připraveno,“ rozesmál se Kien. „Ty jejich intrikářské hlavičky dostanou pořádně zabrat.“

Arsten se rozhlédl po jednoduše zařízeném sále. „Budeme to tady muset upravit,“řekl s pohledem upřeným na dřevěný trůn a starý stůl se židlemi naproti němu. „Malí ptáčci zpěváčci z Thenu jsou zvyklí na něco jiného.“

Sten – hostinec Ledový strom

„Jsi si jistý, strýčku?“ zeptala se Eshe D'Khan meastra D'Eberwina, zatímco si odmotávala turban z hlavy.

„Jistě, Ruri,“ meastro si olízl mastnotu z prstů a až teprve poté si je utřel do sněhobílého ubrousku. „Kdybych nebyl, nic z tohoto by se nedělo.“

Eshe odložila tmavou látku na opěradlo kůží potaženého křesla. „Osmi králům se to nebude líbit,“ řekla tvrdohlavě.

„Nelíbí se to hlavně tobě,“ sáhl meastro po poháru s vodou a trochu uskrl.

Komu by se líbilo jet jako královský špeh do Thenu? Zamračila se Eshe a ulomila si kousek chleba. „Nejsme Jižané, strýčku,“ řekla s plnou pusou. „Nejsme tak zběhlí v intrikách jako Cadellové a Saabihové.“

Meastro se zasmál. „Špatně, Ruri,“ poplácal neteř po rameni. „V intrikování jsme mnohem zběhlejší než celý Then. Jenom to tak nedáváme najevo.“

Eshe se znovu zamračila. „Pořád se mi to nelíbí.“

„To nemusí, chlapče,“ usmál se meastro a vstal od stolu. „Král Norwell je stále ještě pořád králem a my jsme jeho služebníci. Když král řekne skoč, zeptáme se odkud. A pokud král chce, abychom jeli do Thenu, jedeme.“

„Není správné, abychom šli proti příkazu krále Kiena,“ trvala Eshe na svém. „Pokud se o nás král Kien dozví, budeme prohlášeni za zrádce koruny.“

„A proto, můj milý, jedeme do Thenu jako mírová výprava,“ Meastro se protáhl a pak luskl prsty. „A teď zmiz chlapče. Tvůj strýc se potřebuje pořádně prospat.“

Eshe si stáhla kapuci pláště hluboko do obličeje a s tmavou látkou turbanu v ruce tichounce opustila strýcův pokoj.

Ve dveřích málem zakopla o opilce, který před nimi hlasitě zachrápal. Ze zápachu potu a piva se jí zvedl žaludek. V duchu zaklela a překročila ho. Jako myška seběhla po schodech do krčmy. Už neviděla bystrý a střízlivý pohled tmavých očí, který ji sledoval.

Then – pokoje Padmy Gadahar

„Co zase chceš, matko?“ zavrčel Faber Gadahar sotva překročil práh matčiných komnat.

"Zaslouženou úctu svého syna," odsekla Padma. "Posaď se."

"Zase chceš z císařské pokladny peníze?" ušklíbl se mladý Gadahar s pohledem upřeným do hlubokého výstřihu bílých šatů své matky. Tvořily zvláštní kontrast s jejímy krvavě zbarvenými vlasy a černýma očima. Kdyby ji viděla Ebelina, spletla by si ji s Požíračem. Uchechtl se v duchu.

"Z něčeho se rodina financovat musí," zlostně vyštěkla Padma. "Kdybys nebyl pořád nadržený a nešoustal každou děvku, co před tebou roztáhne nohy..."

"Byl bych dávno ženatý a ty bys mi nemohla vybírat vhodnou nevěstu," přerušil ji Faber potměšile a pohodlně se usadil.

Služebná rychle přiskočila s pohárem vína a s úklonou jej položila na stůl.

"Výjimečně máš pravdu," trhla rameny Padma a usadila se naproti synovi. "Zítra zajdeš za Aishou Hywell a dáš jí tohle," na stole přistál jemný stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru medvědí hlavy.

Faber se při pohledu na zásnubní dar zakuckal vínem.

Padma se ušklíbla. "Je dobré vidět, že tě něco dokáže překvapit, synu."

"Ty chceš, abych se oženil s tou frigidní, křivonohou holkou?" vyrazil ze sebe pobouřeně Faber a třískl pohárem o stůl. Kapky vína se rychle vpily do světlého ubrusu.

"Chci, aby ses oženil s možnou dědičkou císařského trůnu, Fabere!" okřikla jej matka a prudce vstala. "A ty to uděláš, ať se ti to líbí nebo ne!"

"Donuť mě, matko," zavrčel výhružně Faber.

Padma se na něj chladně podívala. "Většinou se před kněze přitáhne nevěsta, ale klidně udělám výjimku."

"Toho by ses neodvážila."

"Pokud bys o své svatbě raději přemýšlel v hladomorně," nabídla sladce Padma. "Nebudu s tím mít žádný problém. Hlad už zkrotil větší odvážlivce, než jsi ty."

Faberovi přebehl mráz po zádech. V honbě za mocí byla jeho matka schopna všeho. "Aisha Hywell už je zasnoubená," namítl tiše.

Padma se pousmála. "Ne nadlouho."

"Zítra za ní zajdu, matko," hlesl poslušně Faber, veškerý zbytek odvahy jej rychle opustil.

Then – nevěstinec Zlatý pramen

Bardolf Cadell si se smíchem natáhl kalhoty. "Ty jsi ale malá potvůrka," poplácal po hlavě tmavovlasou kurtizánu.

Badia si hřebem ruky otřela rty a vkleče se podívala na muže před sebou. "Pro svého pána cokoliv," řekla se sladkým úsměvem a s elegancí královny pomalu vstala.

"Zvážím tvou nabídku," řekl Bardolf zamyšleně a pohrával si s jedním z jejích dokonalých prsů. Jemně přejel po naběhlé bradavce.

Badia mu zamilovaně přejela dlaní po tváři. "Jsi sám bez ženy již příliš dlouho, můj pane," zamumlala mu do ucha a jemně skousla lalůček. "Jed ze Zephyrských ostrovů působí pomalu," prstem mu svůdně přejela po bledých prsou. "A je naprosto nemožné jej najít v těle mrtvého," s pohledem z očí do očí a krutým úsměvem na tváři se znovu nabídla Bardolfovi.

"Nemám čas," potřásl Cadell hlavou a chtivě přejel pohledem po mladém těle štíhlé Jižanky.

"Lady Ilima je nejbližším následníkem trůnu," Badia se rychle oblékla do průsvitné látky. Jakkoliv se jí to protivilo, Bardolf nebyl jejím jediným zákazníkem.

"A ty bys ráda byla první kurtizánou císaře," ušklíbl se Bardolf a zavázal si košili.

"Dokážu tě potěšit více, než žena s tělem svraštělým věkem," pokrčila rameny Badia a pohodila tmavými vlasy.

"Pravda," přikývl Bardolf lákaný tak jednoduchým řešením. Bez ohlédnutí vyšel z malého pokojíku.

Badia se sama pro sebe usmála. Muži jsou tak lehce ovlivnitelní.