Open your eyes - prolog

Zběžně se podívám na hodinky a prohrábnu si vlasy. Půl páté. Za chvíli už by tu měla být Bára. Při zbývajícím čekání si pustím do uší empétrojku a usazená na zídce před divadlem si pohupuju nohou do rytmu. Moc často svojí starou mp3 neposlouchám. Mám pak tendence si zpívat, což není úplně ideální třeba ve vlaku. Znovu si prohrábnu svůj nový účes. Ještě včera jsem měla své přírodně zrzavé vlasy někam k pasu. Teď mi sahají sotva k ramenům a je to příjemná změna.

„Sofie?“ poklepe mi na rameno Bára.

Vyděsím se, jako vždycky, když něco nečekám. Sundám sluchátka a vydám se za kamarádkou. Neprojdeme hlavním vchodem divadla, ale zajdeme do uličky napravo od něj, kde použijeme vchod pro personál. Hned za dveřmi do někoho málem vrazím.

„Promiň.“ omlouvám se docela sympatickému klukovi.

„V pohodě.“ usměje se na mě.

„Sofí, tohle je Aleši. Aleši Sofie.“ představí nás v rychlosti a už mě táhne do menší společenské místnosti.

„Takže, budeš mít na starosti nějak nám to tady pofackovat, jelikož ta organizace už nám trochu přerostla přes hlavu. Tvým prvním úkolem bude naplánovat představení na další měsíc. Hrajeme vždycky jednou týdně. Tady máš časové plány, jména, kdy kdo může hrát. Dál se musíš probrat tady tím,“ hodí přede mně další desky plné papírů, „a najít komu jsme co slíbili ohledně rozhovorů a podobně. Je teprve půlka měsíce, takže máš čas. Bylo by dobré aby sis udělala nějaký rozvrh, kdy sem budeš chodit, abychom se případně mohli domluvit na tom co bude zrovna nejakutnější. Fajn?“

„Fajn.“ kývnu na ní. „Díky, žes mi tu brigádu dohodila.“

„Prospěšné je to jak tobě tak nám. Nikdo už se do toho svinčíku v papírech nechtěl pouštět. A poslední dobou se nám dost často stávalo, že někdo nedorazil na představení.“ vysvětlí mi. „Jinak je nás tu deset herců amatérů. Sami si děláme scénáristy, režiséry a tak podobně. Máme jednu kostymérku. To je babička Aleše, vypomáhá nám zadarmo. A v případě nouze, na zavolání i dva kulisáky. Jo a teď tu máme i tebe do party.“ poplácá mě po rameni.

„To bude ještě veselé.“ zamumlám si pro sebe.

„A mohla bys přijít pozítří, v pátek. Budeme řešit, co hrát za dva měsíce a trošku popíjet.“

„Uvidíme, jak to bude.“ usměju se na Báru, ale v duchu mám jasno, že nikam nepůjdu. Seznamování s novými lidmi mě zrovna teď moc neláká.