Krutá sázka- 20.díl

Na břehu rybníka strávili ještě asi 5 minut a pak se pomalu vydali zpátky k chalupě. Drželi se za ruce, smáli a snažili se dohnat všechen ten ztracený a promarněný čas.
Ke stavení došli ve chvíli, kdy se otevřely dveře a ve světle z chodby se objevila Lucčina babička. Nezlobila se, ale očividně jejich chování také úplně neschvalovala.
,,Tak, mládeži, měli byste jít spát,“ řekla pevným hlasem, ustoupila jim a nechala je oba vejít dovnitř. Lucce došlo, že je už dnes nehodlá nechat o samotě, proto se na sebe jen usmáli a Lukáš byl pak odveden do pokoje pro hosty.
Ona sama se ještě usadila u stolu v kuchyni, složila hlavu do dlaní a přehrávala si ty chvíle u rybníka. Odolala nutkání štípnout se a zjistit, zda se jí to všechno jenom nezdálo.
,,Co to mělo být?“ přispěchala babička a zvědavě se zahleděla vnučce do tváře.
,,Asi ti nerozumím,“ pokrčila dívka rameny.
,,Když se tu ten mladík objevil, nejradši bys zalezla pod postel a už nikdy nevylezla.“ Lucka se při takovém přirovnání začervenala. ,,A teď? Vrátíte se oba s pusami od ucha k uchu.“
,,Babi,“ začala opatrně, jelikož vlastně ani nevěděla, co by měla říct. ,,Já sama to pořádně nechápu. Ale stalo se….“
Vypověděla tedy babičku celou jejich historii a nakonec i to, jak ji Lukáš ponižoval. Po skončení vyprávění žena chvíli mlčela, ale pak jemně pronesla: ,,Holčičko moje, jsi si jistá, že to, co k tobě ten hoch cítí, je opravdové?“
Nezarazilo ji to. Vždyť přesně tuhle otázku si dlouho pokládala i ona sama. Ale nedokázala pochopit, že to všechno, co pro ni už Lukáš udělal, by prováděl jen z potěšení ublížit jí. Vždyť to nedávalo smysl.
,,Babičko, nemyslím si, že by to předstíral. Odolávala jsem mu dlouho, kdyby ke mně nic necítil, přece by tak dlouho nevytrval, ne?“
Byla to spíš řečnická otázka, ale přesto zoufale čekala na odpověď. Toužila po uklidnění.