pohádečka:P

Bylo jednou jedno království a v něm krásná princezna čekající na krásného prince...... Tak takto většinou začíná každá pohádka... Tahle pohádka,moje životní pohádka tak nezačala , ale stále se muže něco zvrhnout a  skončit větou žili šťastně dokud neumřeli.... Ale taky o tom silně pochybuji ... No uplně od začátku začínat nemusím nebo snad ano ? Podle mě takové ty zbytečnosti jako narodilo se dětáko, dětátko šlo do školky, do školy a už e z ní veeelka holka znáte všichni... Takže prostě takhle... Jsem naprosto obyčejná středoškolačka. Muj dosavadní život byl velmi zajímavý,ale popisovat vám ho tu do detailu nebudu páč byste usli nudou...  Prostě to shrnu... Odjakživa žiju v malém městečku na Moravě s milujícími rodiči a malým otravným bratrem.. Nepatřím mezi oblíbené lidi tady, většina z nich by si přála ,abych odešla a dávají mi to poslední dobou značně najevo.... Někomu tu prostě povahově nevyhovuji a tak se mě snaží zbavit... Hold má ale ten dotyčný/ná  smuličku  , abych byla přesná , já jsem člověk co se jen tak nevzdá a nehodlám ustupovat ostatním, říká se moudřejší ustoupí tak proč se u mě ohání s tímto heslem ,když mi nadávají jak sem hloupá, nedává to logiku...  Abych vysvetlila chování ostatních lidi k mé osobě... Nejpatřím mezi hezký holky a vždycky sem byla spíše takovej ten šprt , knihomol , co nerad chodil ven, nerad se svěřoval  a rád se učil... ostatním sem přišla vždycky děsně divná a tak mě prostě od začátku odsuzovali... Když mě začali šikanovat tak i muj průměr ve škole se zhoršil... Pak přišel jeden kluk a dokázoval mi že jsem něčím výjmečná... Že pro něj sem ta princezna a tak sem si prostě řekla DOST! Nenechám si život zkazit lidma ,co mě vubec neznají... A rázem se z šikanované holky stal člověk s vlastním názorem s vlastním cílem.....Sice sem toho člověka znala pouze virtuálně, z důvodu dálky mezi námi, ale i tak sem mu za hodně vděčná , postupem času se stal mým nejlepším přítelem, člověkem který mě vždy podržel , nikdy nezradil a vždy se mi snažil pomoct... Za nic mě neodsuzoval. To sem na něm měla ráda... A pak dokonce přišli i tací , kteří o mě měli zájem i jinka než jen jako o kamarádku, dejme tomu , že tehdy se ze mě stal člověk co začal brát kluky i jako něco více než kamarády...  Sice sem v žádném vztahu neměla zrovna štěstí, ale i tak sem všechny brala jako užasnou zkušenost... I ty na ktere nikdy nezapomenu a ty ktere me na určitou dobu silně poznamenali, prostě tehdy to byla moje hloupost , ale take zárověn nová zkušenost..... Celými těmito vztahy sem proplula, většinu z nich probrečela, ale jediný kdo mě směl videt brečet byl ON, člověk  bez ktereho bych byla stále nikdo! A pak nastala doba konce roku... Jako každý rok sem nečekala nic extra od vánoc ani od silvestra, ale pak napsal , že přijede! Člověk , ktereho znám 6 let, který mi od základu změnil život, konečně přijede, konečně uvidím toho dokonalýho člověka u ktereho vím, že ho mám ráda.. Bylo i období , kdy sem ho milovala a věřím že jeste neskončilo uplně, ale naučila sem se taky, že radši přijdu o šanci u krásnýho kluka než abych přišla o přítele....  To je ale ted jedno.. prostě sem věděla že ho konečně po tak dlouhé době uvidím... V tu chvíli sem doufala v to že tento rok skončí jinak, že to bude nezapomenutelnej konec roku...!!! A taky že byl! Byla jsem štěstím bez sebe , když sem ho videla vystupovat z toho autobusu, ale nejak mě to sevřelo , když sem ho videla vedle ní! Vedle člověka, kterýmu jsme věřila a ona i přes mou duvěru a všechnu ochotu, jako by ničila postupně muj život... Dlouho sem se snažila o to být na ni jako dřív než mě potopila ke dnu poprvé, ale nikdy ot už nebude jako dřív, ona byla ta co mě stáhla na naprostý dno a to já jí nikdy neodpustím, ale zase nejsme typ člověka který by rozvracel rodiné vztahy a nejsem ona, abych se pomstila a udelala takovou hnusárnu já jí... No prostě, vraťme se k hlavnímu tématu... Byla jsem takzvaně na pokraji blaha a co teprve když mě objal, v tu chvíli sem myslela že vyskočím radostí z těla, ale stále tam bylo něco , co mě táhlo z5 do reality... Byla to ona.. Osoba která mě zradila. Člověk který mě zná tak dobře , že pozná kdy k někomu něco cítím a kdy ne, bez jediného slova.... Věděla jsem že ona tajemství  udržet neumí, ale doufala sme že když se mi zapřísáhne že nikdy nikomu neřekne to co zjistila že to splní, ale nesplnila, sice ot neřekla narovinu , ale neustále na to narážela.... Jezdili za mnou denně a čím víc mi nenápadně říkala , co vše spolu dělali, tím více mě to ničilo a tím víe se mi člověk kterýho mám pomalu nejradši na světě začínal hnusit... Už mi dělalo problém mu dát i tu pusu, protože sem měla takovej ten pocit , že na mě ta kráva s prominutím kouká takovým tím pohledem , teď seš ta druhá ty a nikdy nebudeš na prvním místě! Přišlo mi, že to dělá schválně.... Začla sem ji nenávidět, ale stále sem se snažila zachovat si čistou hlavu a nebýt zlá! Dělala sem jako že nic! Pak padla poslední kapka , která naplnila džbán mého záchvatu zlosti.... Ten jeji tón chlubícího se dítěte a výraz pyšné princezny , která má co chce a já nic, když mi říkala , že ON, člověk kterýho mám tak ráda, člověk kterýmu věřím nejvíc ze všech, se s ní vyspal! To mě teměř dorazilo.... Ale sem silná povaha. I přesto že jsem měla chut vetší jak kdy jindy na to jít a dát jí pár facek a jeho nakopat, jsem to neudělala, protože já nejsem jako ona a hlavně nikdy neudělám to na co ona čeká.... Přišlo mi že už to dělá vyloženě naschvál, všechno an čme mi záleží mi bere! Všechno! A proč sem nešla a nenakopala apson jeho ? Protože on je to nejcennejší co mám, to bez čeho bejt už nedokážu a ani nechci, mohla sem ho v tu chvíli nesnášet, ale kdybych ublížila jemu, ublížím nejvíce sobě! Prostě sem jen sebrala zbytky sil a řekla jí že jí to přeju! Nedokázala jsem  na ni být hnusná, protože já nerada ničím životy jiným, rozhodně to nedělám tak ráda jako ona!  Rozhodně nezapomenutelný konec roku! Jednu jedinou věc vím jistě.... že jestli udělá ještě něco ta malá svině, tak už nebudu ta hodná! A strany se obrátí... Já umím bejt mrcha a jaká..:) Ale co to budu řešit, momentálně ona i on jsou štastní tak co bych se v tom rejpala...:) Já už sem se zvládla psychicky uklidnit dnes v hospodě, takže já mám zase na čas klideček... Zatím mi kámoši tvrděj že mám život celkem na pytel , ale já si to nemyslím, akorát další zkušenost..:) Třeba jednou opravdu skončím skvěle..:) A nebo mě co nevidět zavřou za vraždu jedné nezletilé dívky z mé převelké rodiny:)