Pláč vyjasňuje oko a čistí duši

Podívala se na něj se slzou na víčku, další slza ji kanula to porcelánově bílé tváři. V ruce držela kapesníček s monogramem, lemovaném krajkou. Byl promočený jejími slzami. Dívala se na něj a viděla neoblomnou tvář rozhodnutého muže. Nedokázala potlačit další pláč a další slzy jí kanuly po tváři. Její černé oči ještě potemněly. Nepohlédl na ni, zahleděl se do dáli, najednou mu po tváři přeběhl úsměv. Poprvé za dlouho dobu se podíval zpátky na ni. Upřel na ni pohrdavý pohled. Ano, byl rozhodnut. Pro něj už to nemělo cenu.
Stalo se to tehdy na dvoře pána z Croxtonu. Mohl za to onen Shadow, kdo ji naléval opojné víno a před zraky všech ji sváděl. Ona se zastřenými smysly neudělala nic, jen mu naslouchala. To rozzuřilo jejího muže, jejího milovaného Damiana. Ale po té, co jí našel v parku pána z Croxtonu v slzách, se zdálo, že na tuto nemilou událost zapomněl a již víckrát na ni nevzpomněl. Ale pravda byla opakem. Damian myslel na tu událost ještě mnoho dní a nocí, nespal a trápil se otázkou, jak je možné, že jeho krásná, společenská, bezchybná žena, se mohla nechat svést. A to ještě před zraky všech. Nechápal, co se stalo a měl na ni vztek. A i když už vztek pominul, pořád si nebyl jistý, zdali své ženě, své milovaná Thee může důvěřovat. Miloval ji, ale milovala ona stále jeho? Nebyl si jistý a právě tato nejistota ho dovedla až do takové situace, že už se neohlížel na svou čest a na jméno rodiny pánů z Cronwallu. Byl pevně rozhodnut.
Damian ale nebyl jediný, koho ta záležitost z dvora pána z Croxtonu trápila. I sama Thea celé noci nespala a její alabastrovou tvář smáčely slzy noc co noc. Dlouhé dny i noci přemýšlela o tom, co se stalo. Ubíjelo ji pomyšlení, že vůbec kdy Damiana zradila. Milovala ho celým srdcem a sama si neuměla tu událost vysvětlit jinak než jako zastření smyslů oním opojným vínem, který byl dvůr pána z Croxtonu proslulý. Damian pro ni byl celým světem a trýznilo ji, vidět ho jak za bezesných nocí přechází po zahradě jejich sídla v Cronwallu. Celé dny se na ní nepodíval a ona se cítila jako ta nejopuštěnější duše v celém hrabství. Zapříčinila svou nepozorností něco, co nechtěla, ale nikdy ani nepomyslela na to, že by to mohlo mít takové následky. Teď už v jeho očích viděla jen trýzeň. Nenáviděla se za to, proklínala sama sebe. To kvůli ní se Damian trápil a nedůvěřoval ji.
Damianova nedůvěra v Theinu lásku přerostla téměř v paranoiu. Kamkoliv Thea šla, posílal za ní Damian nohsleda. Přemlouval její komornou a dokonce i její přítelkyně, aby mu řekly, kde byla, s kým mluvila a co dělala. Chtěl jí mít stále pod kontrolou. Po nějakém čase se z tohoto sledování stal zvyk. Ačkoliv časem zjistil, že nedělá nic, co by nějak odporovalo společenským konvencím a pohoršovalo jméno rodiny, neuměl si stále najít ztracenou důvěru. Nevěděl o jejím trápení a myslel si, že ho již nemiluje. Ačkoliv nenašel nic, co by naznačovalo jakoukoliv zradu.
Když se Thea již po třetí ohlédla a viděla za sebou jít Alarica, znejistěla. Sleduje ji? Nebo má jen stejnou cestu? Nebyla si jistá, ale nebylo to poprvé, co ho za sebou viděla jít. Pak si vzpomněla na svůj dubový stůl na rozházenou korespondenci. Nikdy by na stole nenechala takový nepořádek. Korespondenci si pečlivě třídila do zásuvek stolu. Mohl to sice udělat vítr, rozházet všechny její dopisy, ale věděla, že předtím než otevřela okno a opustila místnost, určitě schovala psaní do zásuvek, podle toho o jaké psaní šlo. Pokud se jednalo o přátelskou konverzaci s přáteli, odpovídala ihned a jejich dopisy si schovávala do první přihrádky masivního dubového stolu. Pozvánky na plesy a přehlídky měly své místo v druhé poličce, třetí pak poskytovala útočiště různým hospodářským záležitostem, seznamům zemědělců na panství, adresám různých důležitých rádců a dalším věcem, které bylo na panství potřeba. Byl to Alaric, který ji sledoval? Nebo ho někdo poslal. Damian, našeptávala ji ženská intuice. Ne! To by Damian neudělal, nezasahoval by mi do soukromí, můj milovaný Damian, by to neudělal.
Ale Damian to dělal. Sledoval Theu i po té, co pojala podezření, že jí někdo sleduje. Thea nebyla hloupá a brzy zjistila, že je to opravdu Damian, kdo jí nechává sledovat a pročítá si její korespondenci. Velice jí zarmoutilo, že i pár měsíců po jejím prohřešku proti společenským prohřeškům v ní stále nenašel důvěru. Rozhodla se, že si s Damianem promluví. Jednoho večera, když ho opět slyšela přecházet po jeho ložnici, vstala ze své postele s nebesy a jen v lehké noční košili zaklepala na jeho dveře.
„Kdo to je, takto pozdě v noci?“ zeptal se Damian unaveným hlasem.
„Proč ještě nespíš, miláčku?“ zeptala se Thea místo odpovědi. V Damianovi trhlo, už hodně nocí spolu netrávili v jedné ložnici. Ale co ho polekalo, bylo slovo „Miláčku“. Nevěděl, jak se má zachovat. Proč mi to říká? Miluje mě přece jenom?
„Co si přeješ, má paní?“ otázal se a otálel s otevřením dveří. I přes masivní dub slyšel její povzdech.
„Chci si s tebou promluvit,“ odpověděla s náznakem smutku v hlase. Opravdu mi nevěří? Miluje mě ještě? Nevěděla, co si o tom má myslet. Milovala ho a byla přesvědčená, že on ji také, tak proč ji nepustí dovnitř?
„Nepočká to do rána? Chtěl jsem si už jít lehnout,“ odpověděl Damian, ale už sahal na kliku.
Thea takovouto odpověď nečekala. Lekla se, že už ji opravdu nemiluje. Její oči potemněly a začaly se plnit slzami. Už se měla k odchodu, když tu se přece jen těžké dubové dveře otevřely a Damian ji pohybem ruky vyzval, aby vstoupila. Usmála se na něj chabě se slzami v očích.
„O čempak, bys chtěla mluvit? Musí to být naléhavé, když to nepočká do rána,“ pohlédl na ni Damian a ona uviděla v jeho očích lásku. Jeho pohled byl měkký jako nadýchaný péřový polštář.
„Damiane, proč mě necháváš sledovat?“ zeptala se přímo a slza ji stekla po porcelánové tváři. Posadila se na postel a dala se do pláče.
„Jak jsi na to přišla?“ zeptal se polekaně Damian, doufal, že to Thea nikdy nezjistí.
„Nejsem hloupá! A čteš mi poštu,“ vzlykala Thea. Otřásla se zimou v tenké noční košilce a přitáhla si k tělu Damianovu pokrývku.
„Nechtěl jsem, ale musel jsem zjistit, jestli jsi nepošpinila jméno rodu ještě více. Po té aférce s Shadowem, toho lidé mnoho napovídali,“ přiznal se Damian.
„Nepošpinila jméno rodu?! A to že mi tím ubližuješ, to ti nevadí?“ rozhněvala se Thea. Záleží mu více na rodovém jménu nežli na ní?
„To ty jsi ublížila mě,“ připomněl ji Damian zastřeným hlasem.
„Sledovat svou ženu je velmi čestné, když už jsme u cti,“ odsekla mu Thea.
„Miluješ mě ještě?“ zeptal se Damian sklesle.
„Co je to za otázku?“ otázala se ostře Thea, ale když pohlédla na Damiana, který stál v měsíčním svitu u hlavy postele a upíral na ni svůj ztrápený pohled, zlomil se jí hlas. „Jistě, že tě miluji a nikdy jsem tě milovat nepřestala.“
Damian na ni pohlédl a jeho jediný pohled vyjádřil všechno lépe než tisíc slov. Odpustil jí, miloval ji, a ačkoliv pochyboval o její nevinně té noci, tentokrát jí uvěřil. Poklekl před ní a objal jí kolena. Zvala si jeho hlavu do dlaní a políbila ho na čelo. Zvedl k ní svůj pohled, oba měli vlhké oči. Ani jeden z nich nemohl uvěřit, že by se kdy mezi nimi vytvořila taková propast. Oba doufali, že ji společně překlenou. Tu noc po dlouhé době strávili společně.
Ale tu propast nikdy nepřeklenuli. Už ne tak často, ale stále nechával Damian Theu sledovat. Ještě pořád jí plně nedůvěřoval, ale zlepšovalo se to. Thea trpěla veškeré Damianova sledování a snažila se chovat podle společenských konvencí, ačkoliv se to úplně neshodovalo s její povahou. Nicméně se snažila už více „nepošpinit jméno rodu“, do kterého se provdala. Stále Damiana milovala a podrobovala se různým výslechům.
Avšak všechno má své meze a proto zde teď Thea seděla na posteli ve svých černých korzetových šatech a krajkou olemovaným kapesníkem promáčeným jejími slzami. Damian zde stál v měsíčních světle stejně jako té noci, když se znovu sblížili. Od té doby Thea neprovedla nic nekonvenčního, přesto Damian nedokázal uvěřit v její nevinu. Lidem se šířili zvěsti, že Damiana tu noc na dvoře pána z Croxtonu podvedla s neznámým mládencem. To bylo pro Damianovu čest příliš.
„Pro nás oba bude lepší, když se rozejdeme,“ pronesl do ticha.
To byla poslední věta, kterou Thea slyšela z jeho úst. Pro ni se svět zhroutil, snažila být se silná, ale pocit opuštěnosti ji nakonec přemohl.
Damian se krátce po jejich rozchodu seznámil s jinou mladou paní šlechtického postavení, se kterou se počal sbližovati, Thea se uchýlila mezi své přátele…