kouzlo okamžiku

Dívka milá půdu uklízí a chystá se na to, že někdy v budoucnu tam bude její pokojík.
Když tu z čista jasna v celé místnosti jakoby světlo pohasne a ztlumí se. Ani přes okno najednou tolik světla od slunce neproudí. Rozhlédne se. Co se to děje. V tu ránu jí zaujme ve vzduchu poletující světlá jasná kulička. Pramínky světla jakoby od ní odlítají. Je tak jasná zářivá až strach najednou pomine. Pomalu se k ní otáčí a ruku natahuje. Když tu náhle světelný bod celou půdu obkrouží. Kolem ruky její proletí a kousek poodletí. Celá v šoku stojí. Strnulá přemýšlí, zda se jí to zdá. Nebo skutečnost toto je. Nějak náhle zjišťuje, že ani pohnout úžasem se nemůže. Je celá zmatená neví co se to děje. Když tu zčista jasna světla v místnosti přibývá. Světelná kulička jakoby se roztahuje. Obraz kolem ní se zakřivuje. Proudy bílé kolem obraz křiví, když tu náhle postava před očima se jí zjeví. Chvíli ve vzduchu poletuje, posléze k zemi se snáší. Přítmí zmizlo po záři ani památka. Postava známá tvář bystrá a jasná na ni se lehce usměje. Odkad si růže v ruce se mu objevila a ruka jeho se k ní natáhne. Ona nesměle ruku natahuje, růži do svých rukou uchopí. Postava najednou lehce se začíná vznášet. Světlo opět v místnosti pohasíná. Záře se objevuje a postava v ní mizí. Kde nic tu nic jen dvě stopy v prachu na zemi před sebou dívka má. Růži v ruce dřímá a o trn se píchla. Kapka krve po prstě stéká a na list růže dopadá. Ve dveřích postava známá se objevuje a ptá se: „kde jsi tu růži rudou vzala?“