Sanae III - seznámení

Ve stříbrném světle měsíce vypadala její jemná tvář jako vytesaná z bílého mramoru. Sklonil se k ní a ještě pár minut ji zblízka pozoroval. Chtěl se jí dotknout a ujistit se, že je skutečná, že ho nešálí zrak, opatrně tedy zvedl ruku a prstem jí lehounce přejel po líčku. Dlouhé řasy spící krásky se přitom ani na vteřinu nezachvěly. Vypadala vážně jako teskná socha mrtvého anděla. Raem náhle zatoužil po tom, aby se probudila. Měl chuť s ní zatřást, přál si okusit její rty a skrýt ji ve svém objetí. Už už se chystal vytrhnout ji ze sna, když se v poslední chvíli zarazil. Bohové, co to dělá?! Rychle se stáhl zpátky. Párkrát se zhluboka nadechl a opanoval se. Věděl, že jiní na jeho místě by neváhali, on se však k ženám nikdy nechoval hrubě.

Po chvíli se tiše svlékl a již bez jakýchkoli postranních úmyslů opatrně ulehl vedle ní. Bylo horko. Nemohl spát. Po očku sledoval, jak dívka klidně dýchá a uvědomil si, že nemá nejmenší ponětí, co bude ráno. Tím, že ji zachránil, se paradoxně stala jakousi jeho soukromou zajatkyní. Včera mu možná ještě byla vděčná, ale zítra bude v jejích očích nejspíše stejným dobyvačným banditou jako jejich ostatní vojáci. Chmurné myšlenky se mu honily hlavou, dokud mu pohled opět nesklouzl na dlouhovlásku po jeho boku.

Nikdy po žádné jiné ženě tak netoužil. Málokterá ho skutečně dokázala zaujmout. Tahle dívka však byla výjimečná. Byla hezká, ano. Navíc ho ale neskutečně přitahovalo cosi v jejím chování, v její povaze. Měl však možnost pozorovat ji příliš krátce na to, aby to dokázal přesně popsat. Byla pro něj laní a lvicí zároveň. Mnohé ženy, co znal, byly dravé lvice, jiné zase plaché laně. Našly se i takové, které se snažily být obojím, vědouce, že by byly pro muže zajímavé. Byly to ale vesměs příliš špatné herečky. Ona však jako by byla skutečným vtělením obou.

Sanae otevřela oči s prvními paprsky ranního slunce, které se dobývaly do pokoje. Za světla nikdy nemohla spát. Párkrát zmateně zamrkala. Nepoznávala to kolem sebe. Pak se však vztyčila na posteli a divoce se rozhlédla kolem. Došlo jí, co se včera stalo. Pod zmuchlaným prostěradlem vedle ní ležel mladík, jenž ji uchránil před smrtí. Jeho přítomnost ji ale uklidnila jen trochu. Pečlivě si uhladila vlasy a šaty. Pomalu vstala a poodešla kousek k divanu uprostřed místnosti jen, aby se jeho opěrky zachytila jako pomocného stébla.

Nevěděla, co by měla dělat. Netušila, jak dlouho může trvat, než se muž probudí. Nebyla si jistá, jestli po tom vůbec touží. Zrovna se bezradně otočila ke dveřím, když vtom zaslechla pohyb. Mladík právě vstával z lůžka, prostěradlo omotané kolem beder. Měl postavu jako řecký bůh, uvědomila si Sanae.

„Dobré ráno, paní,“ pronesl Raem s rozpačitým úsměvem, když dívku zpozoroval, a pokývnul jí na pozdrav svou kučeravou hlavou. „Služebná brzy připraví koupel a přinese něco k jídlu, musíš mít hlad,“ dodal opatrně. Připadalo mu, že se dívka dá každou chvíli na útěk, nebo rozpláče. Sanae krátce přikývla a s napětím čekala, co bude dál. Naštěstí zrovna vstoupila otrokyně se džberem vroucí vody.

„Půjdu se umýt a obléci vedle, nebudu tě rušit,“ řekl mírně mladík a vydal se do sousedního pokoje. Sanae se za ním jen nevěřícně dívala. Nechápala. Myslela, že se na ni co nejdříve vrhne. Myslela, že mu bude muset splatit jeho včerejší laskavost. Nečekala, že by mohl být zdvořilý. Doufala, že to není jen jeho chvilkový rozmar a způsob, jak ji přimět, aby byla povolnější.

Koupel ji velmi osvěžila, hned jí bylo lépe. Vzala si na sebe dlouhé meruňkové šaty, které jí obstarala služebná, a mokré vlasy si sepjala na temeni. Posadila se ke stolku, kam ta hbitá osoba právě přinášela mísy s ovocem.

„Jsem Raem,“ představil se jí krátce ten „mladý bůh“, když se k ní připojil na snídani, „odpusť, že jsem se k tomu nedostal dřív.“ Lehce ji přitom políbil na hřbet ruky a ostražitě čekal, jak na takovou důvěrnost zareaguje. Dá mu do zubů? Bude mlčet? Doufal, že se nestane nic z toho.
„Sanae,“ pospíšila si s odpovědí dívka a rychle sklopila oči. Nechtěla ho provokovat. Neušlo jí, jak si ji nenápadně, ale důkladně prohlíží. Nerozuměla mu. Takhle se přece dobyvatelé nechovají?! Co po ní vlastně chce? Ta nejistota ji mučila, nemohla se na jídlo soustředit. Konečně se odhodlala se ho zeptat, co s ní zamýšlí, když pro něj přišel voják s tím, že ho naléhavě potřebují.

Raem okamžitě vstal, oblékl si výzbroj a následoval vojáka. „Uvidíme se večer,“ otočil se ještě na odchodu k Sanae. Nasucho polkla. Nevěděla, jak si to má vyložit. Snědla ještě pár kousků ovoce a nechala jídlo odnést. V zadumání bloudila pokojem, když se u dveří ozval hluk. Do místnosti vpadl Kared. V Sanae se hrůzou zastavilo srdce. Pomyslela na smrt.