Sanae IV

Zloduch s nebezpečným úšklebkem ve tváři pomalu vykročil směrem k ní. „Myslela sis, že ti to projde, viď? Že na tebe zapomenu…“ Dívka mlčela. S děsem v očích ho tiše pozorovala a nebyla schopna hnout se z místa, jakoby ji jeho hlas přikoval k zemi.
„Myslela sis, že už mě nikdy neuvidíš,“ pokračoval Kared ve své výhružné tirádě a krokem lovce se blížil k ní. „Hah! To ses hodně spletla, holčičko! Hezky si to spolu užijeme, co říkáš? Taková malá náhrada za to, cos provedla.“ „A když se mi to bude moooc líbit,“ protáhl výmluvně, „možná tě pak nechám na živu.“ „No, není tohle férová nabídka?“ dodal ještě a pokusil se přitom o jakési šibalské zamrkání. Na její odpověď už nicméně nečekal.

Sanae před ním couvala směrem k balkonu. Než aby se jí tohle nechutné bezduché zvíře někdy dotklo, to raději vážně skočí. V tomhle měla jasno. Horečnatě těkala očima po pokoji, jestli by se jí mstitele přeci jen nepodařilo nějak obejít a dostat se ven. Vzápětí po něm vrhla ozdobnou vázu, jež stála na sloupku před schody na terasu. Tušila, že tohle nevyjde. Nádoba Kareda těsně minula, navíc ho její zoufalý pokus vůbec nevyvedl z míry. Spíš naopak, začal se hlasitě smát. Střepy se tříštily o zem a ona si s tím šíleným cinkavým zvukem uvědomila, že je ztracená.

Otočila se na patě a vyrazila. Udělala tři dlouhé skoky. Pak se jí zatmělo před očima. Po tvrdém úderu do temene se zhroutila k zemi. Bezvládně dopadla na kamenné stupně pod sebou. Neutekla mu…. Kared ji vzápětí hrubě otočil čelem k sobě a jednu ruku jí drsně zkroutil za záda tak, že jí ji málem vykloubil. Na obranu jí tak zbyla jen levá paže. Ona ale byla nečekaným pádem tak otřesena, že se ho v první chvíli ani nepokusila odstrčit. Kared se jen posměšně usmál. „Co sis myslela, ty hloupá, chtěla jsi skočit z okna, jo,“ chechtal se divoce. „Nebooj, tohle bude daleko lepší, slibuju,“ řehtal se dál jako smyslů zbavený. Liboval si ve své nadřazenosti.

Líbilo se mu, že je mu vydána na milost a nemilost. Zlověstně se jí z pár centimetrů usmál přímo do obličeje. Sanae se z toho zvedl žaludek. Pokusila se ho volnou rukou píchnout do očí, to ho ale jen vyprovokovalo. Udeřil ji do tváře. Z roztrženého rtu jí začal vytékat tenký pramínek krve. „Mrcho jedna, jak chceš,“ řekl již bez jakékoli hrané vstřícnosti. Nato ji silně chytil pod krkem. Nemohla dýchat.

Sotva postřehla, že jí roztrhnul její nádherné šaty téměř až k pasu. Pak se nazvedl. Pokusila se vymanit z jeho sevření, ale on ji stisknul ještě pevněji. Až teď si uvědomila, proč už na ní neleží jak balvan. Snažil se vysvléknout a zároveň jí vyhrnout její dlouhé šaty barvy meruněk. Z nedostatku vzduchu se jí začaly dělat před očima mžitky. Už se ale nesnažila strnout jeho pařátu ze svého hrdla. V tu chvíli si přála omdlít a už nikdy se neprobudit.

Kared se stále pral s jejich šaty. Ona se pomalu propadala do temnoty. Náhle v ní však problesklo světlo. Do pokoje vešel rozčarovaný Raem. Nechápal, proč ho strážný ve dveřích pořád tak zdržoval. Musel se na něj nakonec obořit, aby mu konečně uhnul z cesty. Nyní mu ve vteřině došlo, o co šlo. To ne! To ne! Opakoval si v duchu ta dvě slova, když se rozzuřený na nejvyšší míru zezadu vrhl na Kareda. Pravidla čestného boje mu v tu chvíli byla ukradená. Doufal, že jeho malá dlouhovláska ještě žije. Ten hajzl! Byl by mu přál delší umírání, než jaké mu připravil.

Sanae se krátce rozkašlala. Raemovi poskočilo srdce nadějí. Je naživu! Rychle se k už zase netečně ležící dívce sklonil: „Sanae, slyšíš mě? Sanae!“ Její zelené oči se dívaly do prázdna. Nevnímala ho. „No tak, prosím, prober se!“ šeptal naléhavě a opatrně ji hladil po zmodřincované tváři. Dívka po chvilce párkrát rychle zamrkala a pohnula hlavou. „Co jsi říkal?“ Raem by ji k sobě nejraději samou radostí přitiskl, ale ovládl se. Nechtěl jí ublížit ještě víc. „Bolí tě něco, jsi zraněná?“

„Myslím, že ne,“ zamlela se dívka opatrně. Raem si sundal z ramen plášť a přikryl jím polonahou krásku, která se pokusila zakrýt si zbytky šatů hrudník. Pomohl jí posadit se, pak ji jemně vzal do náručí a přenášel ji na postel. Sanae se s důvěrou opřela o jeho hruď a zavřela oči. Byla ráda, že je u ní. Takhle by se k ní přece zlý člověk nechoval...