Třeba jednou...

Psala jsem při písničce Someone Like You od Adele

 

  Chvíli jsem zaváhala a pak stiskla enter. Co se může stát horšího, než že neodpoví? A tu zprávu jsem smolila dlouho. Zprávu pro o deset let staršího basketbalistu. Vymýšlela jsem to všechno dobrou půlhodinu. A teď jsem to po sobě četla.

 

Ahoj Richi,

skvělý zápas včera. Tu výhru jste si zasloužili a zvlášť ty jsi hrál skvěle. Dřív jsem hrávala basket, ale na střední mi nezbylo moc času, tak jsem musela přestat. Chybí mi to a basket pořád miluju, tak aspoň fandím. Při každém zápase vám držím palce.

XOXO Katie

P.S.: Omlouvám se za svoji angličtinu, není nic moc.

  Doufala jsem, že ho to potěší a nebude mu připadat, že se vtírám. Moje obavy byly smeteny jeho odpovědí, která přišla za několik minut.

 

Ahoj Katie,

mockrát děkuju za milou zprávu. Je škoda, že jsi musela skončit s basketem, určitě jsi byla skvělá. A tvoje angličtina je dobrá. Jak dlouho se učíš? Nezapomeň přijít v sobotu na zápas.

XOXO Richard

 

Richi,

anglicky se učím od školky. Začínali jsme s barvami a zvířaty a hodně jsme zpívali. Milovala jsem to. Na zápas určitě dorazím. Vlastně mi basket vůbec nešel, ale bavil mě. Navíc jsem byla na baskeťačku moc malá, přestala jsem růst v jedenácti.

XOXOXXX Katie

 

Katie,

zdáš se mi milá. Doufám, že v sobotu vyhrajeme - určitě ano, když tam budeš. Snad tě nezklamu a nezkazím to. Líbí se mi, jak mluvíš o svých začátcích s angličtinou, je to zajímavé. Já si tohle nikdy nezkusil.

XOXOXXXXXXXX Rich

 

  Naše konverzace neustávala. Dokonce jsme se sešli i na chatu. A po několika měsících to přišlo. To, v co jsem doufala a čeho jsem se zároveň bála.

 

Katie,

ty mě znáš, ale já tebe ne. Nechtěla bys jít se mnou ven? Sejdeme se na náměstí, řekni si kdy. Ukážeš mi nejlepší místní cukrárnu? Zvu tě. Těším se.

XXXXX Richard

 

Richi,

moc ráda bych šla. Co bys říkal pozítří ve tři? Ukážu ti svou oblíbenou cukrárnu, ok? Po pravdě, mám trochu strach. :)

XXXXX Katie

 

Kate,

nemusíš se bát :). Já ti nic neudělám ;). Čeho se vlastně bojíš?

XXXXXXXX R.

 

Richi,

mám strach, že ti budu připadat hloupá. Neumím moc dobře anglicky. A spousty dalších věcí mě děsí.

XXXXX K.

 

Katie,

nemáš se čeho bát, tvoje angličtina je skvělá. A já se na tebe těším. Musím přece vědět, jak vypadáš (nejen z fotek), jak mluvíš (nejen ze zpráv), jak se směješ (nejen ze smajlíků), když jsi vlastně moje basketová víla. Od té doby, co hraju jen pro tebe, mi to nějak jde ;).

XXXXXX Rich

 

  Postupem času jsem byla čím dál tím víc nervózní, jak jsem se blížila ke kašně na náměstí. Už tam stál. "Ahoj," špitla jsem.

"Ahoj. Sluší ti to," vysekl mi poklonu a já cítila, jak červenám. "Půjdeme?" zeptal se.

"Jasně. Nevím, jestli je to nejlepší cukrárna tady, ale rozhodně je moje nejoblíbenější," usmála jsem se.

  Zamyšleně jsem míchala brčkem svoji italskou sodu s příchutí melounu a odpovídala na Richovy zvídavé otázky. On odpovídal na moje - hlavně ohledně basketu a života v Americe. Troufnu si říct, že mi s ním bylo víc než dobře.

  Když jsme se o několik hodin později loučili, sklonil se a políbil mě na tvář. "Uvidíme se brzy, zlatíčko," šeptl ještě. A nelhal.

  Hned druhý den mě překvapil, jelikož si zjistil na internetu, v kolik končím, a čekal na mě před školou. Způsobil tím trochu rozruch, protože většina školy ho znala. A ti, co ho přece jen neznali, se divili stejně. Ne denně potkáte před budovou gymnázia černocha.

  Vídali jsme se často. Hodně. Pravidelně mě vyzvedával ze školy, trávili jsme spolu volné chvíle. On měl tréninky, já vyučování. Odpoledne jsem pak měla nějaké další zájmy a on další tréninky. Když o víkendu hrál, byla jsem fandit. Milovala jsem každý jeho pohyb.

  Občas jsme si byli jen tak zaházet na koš a já pozorovala, že se zlepšuje nejen moje angličtina, ale i střelba a technika práce s míčem - dribling, přihrávky, sem tam nějaké parádičky. Proti němu jsem samozřejmě neměla šanci, ale nehrávali jsme na body.

  Sama nevím, kdy přesně se náš kamarádský vztah zvrtl v něco víc. Možná to bylo tím prvním absolutně nečekaným polibkem. Chvíli jsme si povídali a najednou... Prostě se to stalo, nedalo se tomu nijak zabránit ani to zastavit. A to samozřejmě ani jeden z nás nechtěl.

  Jasně, všimli jsme si, že někteří lidé koukají překvapeně, když jdeme ruku v ruce městem. Ale nevadilo nám to. Moc dobře jsme si totiž uvědomovali, že náš vztah je v podstatě senzace. Bývala jsem jenom trhlá fanynka.

  Procházeli jsme se parkem, prsty propletené, když na mě pohlédl a zeptal se: "Katie, miláčku, přemýšlela jsi o budoucnosti?"

Tázavě jsem si ho změřila: "Jak to myslíš?"

"Co bude s námi dvěma, co se stane?" vypálil.

"Richi, nemyslíš, že je zatím brzo tohle řešit? Až nastane takový okamžik, kdy bude třeba se rozhodnout, uděláme to. Ale teď stačí si užívat," mrkla jsem a zastavila.

Taky se zastavil. Objala jsem ho kolem pasu a vytáhla se na špičky. Líbala jsem ho na klíční kost, protože jsem výš ani nedosáhla. Sklonil se ke mně a naléhavě přitiskl své rty na mé.

  Jak čas letěl, měli jsme k sobě blíž a blíž, věděli jsme o sobě víc a víc a málokdy mluvili vážně. S ním to ani nešlo - s ním byl život jedna velká divoká jízda. A tak jsem se později mohla přesvědčit, že ty řeči jsou pravdivé. Ty řeči o tom, že černoši mají velké... Sebevědomí.

  Milovala jsem ho. Zvlášť jeho překvapený výraz. Potřebovala jsem ho. A byla jsem neskutečně šťastná, že ho můžu mít. Když to zase jednou přišlo. Vážný rozhovor. Proč mě nikdy nevaroval předem? Přišlo to nečekaně jako blesk z čistého nebe. "Už jsem na to kápnul," oznámil mi prostě.

"Na co?" vyzvídala jsem.

"Až půjdeš na vysokou - a tam bez debat půjdeš - přestěhujeme se za tvou školou. Koupíme byt, já tam budu moct hrát nebo si najdu práci v kriminalistice, ty budeš studovat... Co na to říkáš?" byl očividně hrdý na svůj plán.

"To je skvělý nápad, Richi," kývla jsem, ale vnitřně jsem o tom tolik přesvědčená nebyla.

  On kvůli mně musel hodně slevit ze svých cílů. Možná to tak nebral a rozhodně mi nikdy nic nevyčetl, ale pořád dokola dělal kompromisy. Určitě si nepřál skončit tady. Nejspíš tu chtěl jen odehrát sezónu a pak jít dál. Ano, říkal, že poté, co poznal mě, není pro něj nic důležitější, ale já cítila, že zahazuje nejen svůj sen, ale i obrovskou šanci.

  Bylo to to nejtěžší, co jsem doposud kdy říkala. Seděli jsme na pohovce, opírala jsem se o něj, nohy přehozené přes ty jeho. "Richi, napadlo mě, měl bys jít dál," začala jsem.

"Cože? To nechápu," tvářil se překvapeně.

"Neměl bys kvůli mně promarnit talent, sny, cíle a šance," dodávala jsem na vysvětlenou.

"Co to říkáš? Nic nepromarňuju. Jsem s tebou," ujistil mě.

"Ano, ale já půjdu na vysokou. A nemůžeš to být jenom ty, kdo pořád dělá ústupky. Rozhlédni se. Takhle sis to představoval? Svůj život? Asi těžko, co?" Nadechl se, jako by chtěl něco říct, ale nenechala jsem ho promluvit. "Hele, určitě jsi chtěl hrát třeba Evropu nebo dokonce NBA. Je jedno, že tady jsem já... Ty chceš být jinde. A člověk patří tam, kde chce být. Nechci, abys třeba za dvacet let tady litoval, žes tu šanci nevyužil. Vrať se do Států. Nezahazuj talent. Žij svůj sen. Já totiž svůj žiju, ale ty ses ho snažil zbavit, abychom mohli být spolu. A to není fér."

  Když jsem ho o měsíc později doprovázela na letadlo do Miami, byli jsme oba smíření. Oba jsme věděli, že je to konec, ale že je to dobře. Richard musel začít realizovat své sny. Naposledy jsem ho políbila. "Miluju tě, Katie," zašeptal.

"Taky tě miluju, Richi. A děkuju... Za všechno," odpověděla jsem. Co nejmíň nápadně jsem si pokusila setřít jednu zbloudilou slzu. Neplakala jsem... Nebyl důvod - byla jsem šťastná. Tohle byl jeho sen - NBA. A já s ním strávila neuvěřitelný čas, spoustu mě toho naučil. Hlavně milovat. Byla jsem nejšťastnější. Koneckonců neztráceli jsme kontakt úplně. A kdo ví? Třeba jednou...