Sanae V

Jen co ji Raem položil na lůžko, bílý polštář pod její hlavou se zbarvil světlou krví. Ale ne! To snad ne! Mladý muž znovu zalitoval, že to s Karedem vyřídil tak rychle.
„Sežeň lékařské náčiní a nejlíp i léčitele! A hni sebou!“ obořil se na hlídače, který se přes své fatální selhání odvážil nahlédnout do místnosti, aby zjistil, co se tu vlastně stalo. Raemův ostrý povel ho vytrhl z udiveného zamyšlení. Přestal tupě zírat na mrtvolu zkroucenou na podlaze, vzpamatoval se a ihned zmizel ze dveří.

Rudá skvrna pod dívčinou hlavou se zatím neustále zvětšovala a krev začala z jejích vlasů neúprosně odkapávat na zem. Raem pohotově roztrhal prostěradlo na menší kusy a otočil Sanae na bok, aby se k ní lépe dostal. Na temeni měla ošklivě rozšklebenou tržnou ránu. Krvácení se mu naštěstí podařilo brzy zastavit. Obvaz už po chvíli vůbec neprosakoval, ale bylo mu jasné, že rána by potřebovala co nejdříve zašít. Kde je sakra ten idiot?! Sanae měla zavřené oči a mělce dýchala. Raem netušil, zda zubožená dívka usnula, či omdlela. Ať tak či tak, doufal, že alespoň necítí žádnou bolest.

Další vážnější poranění na jejím těle Raem již neobjevil. Všiml si jen roztrženého rtu, modrofialové tváře, pohmožděnin na krku a pomlácené pravé paže. V duchu se modlil, aby dívka neměla nějaká vnitřní zranění. Znervózněl. Začal přecházet po pokoji jako zvíře lapené v kleci a pohledem se pořád starostlivě vracel k jejímu lůžku. Nejraději by do něčeho praštil. Tohle se nemělo stát! Měl to čekat. Jejich muži jsou po dlouhém pochodu a útoku na město vyčerpaní, leccos je proto lehce rozlítí a nahromaděný vztek i chtíč si rádi vybijí na zdejších. Kde kruci je ten chlap s tím doktorem! Už se chtěl jít po léčiteli shánět sám, když vtom provinilý hlídač do komnaty neomaleně vstrkal vyděšeného staříka s lékařskou brašnou.

„Co co co si prosím přejete, pane?“ otázal se dědula, a bázlivě těkal očima z rozčileného Raema na zbrojnoše, co ho sem dotáhl. Raem mu v rychlosti vysvětlil, co od něj potřebuje. Stařík se ale tvářil, že absolutně nechápe. Vypadal, že je snad sám v šoku. „Je zraněná, potřebuji jehlu a nitě, abych jí mohl kůži sešít, rozumíte?!“ opakoval Raem snažící se o co největší srozumitelnost snad podesáté. Vždy měl trpělivost se staršími lidmi, ale teď nedokázal být shovívavý. Už toho měl akorát tak dost. Vytrhl seschlému mužíkovi tašku z ruky a poslal ho i s vojákem pryč. Doufal, že v ní sám najde, co potřebuje, a pak nechá poslat pro velitelova osobního lékaře. To bude nejjistější.

Jak brašnu vysypal na zem, ulevilo se mu. No, sláva, pomyslel si. Objevil v ní, co chtěl. Vše si připravil, nakázal otrokyni přinést vodu, a pak Sanae, jež stále nereagovala, sejmul obvaz. V tu chvíli se jí z rány opět vyvalila krev. Raema to nevyvedlo z míry. Čekal to. Pracoval rychle a soustředěně. Měl v tom celkem praxi – i on už několikrát utržil pár nepěkných šrámů. Zanedlouho sám vypadal, jako by strčil ruce do kýble s krví, ale na takovou malichernost se neohlížel. Ránu se mu podařilo uzavřít. Oddechl si. Jen zalitoval, že dívce musel odříznout pramen nádherných kaštanových vlasů, aby ji mohl ošetřit.

Umyl si ruce a nechal donést novou vodu. Opatrně Sanae vymýval krev z vlasů. Jakmile se dotkl její tváře, aby i tu zbavil zbytků nečistot, dívka sebou bolestí trhla a prudce otevřela oči. Nebyl si jistý, jestli ho poznává. Mžikala těma svýma zelenkavýma očima, že mu opět připomínala ptáče vypadlé z hnízda. Pak se dívka k Raemově radosti lehounce pousmála.

„Díky, za všechno,“ podívala se na něj vzápětí vážně. Nevěděla hned, co ještě říct, v hlavě jí vířilo nespočet myšlenek najednou, ale věřila, že pochopil. Nebýt jeho, byla by už dvakrát na onom světě. Na něco takového si ale přeci jen ve svých dvaadvaceti letech připadala příliš mladá.

„Neděkuj mi, prosím,“ odvětil Raem a stiskl jí přitom naléhavě ruku. Nechtěl, aby se mu cítila nějak zvlášť zavázána a nedejbože se mu to snažila jakýmkoliv způsobem vracet. Přál si, aby si ho zamilovala sama od sebe. „Jak ti je? Hlavu jsem ti zavázal, nebolí tě ještě něco?“ přeptal se a zkoumal přitom pečlivě její tvář. Měl obavu, aby si nehrála na hrdinku a něco důležitého mu nezatajila.

„Ne, jsem jen celá potlučená, jak jsem tvrdě dopadla, ale jinak mi nic není, vážně,“ pokusila se o přesvědčivý úsměv, aby mu nedala důvod k pochybám. Vycítila, že jí v tomhle směru až tak nedůvěřuje. „Stejně někoho seženu, aby se na tebe podíval,“ nedal jí šanci. Už neodporovala a znaveně zavřela oči. Raem toho využil a začal jí znovu jemně smývat krev z obličeje. Sanae občas sykla bolestí, ale neřekla ani slovo.

Začala ji přemáhat únava a ona by se nejraději hned zavrtala do přikrývek a spala, ale přišlo jí to hloupé. Když se o ni Raem tak stará, bylo by to od ní přece nevhodné. Nakonec byla ráda, že propadnutí se do říše snů skutečně odložila.

Otrokyně jí totiž navíc přinesla nové, čisté šaty. Tmavě fialové, splývající až na zem, se zlatými aplikacemi. Byly prostě úchvatné. Žena je musela vzít ze šatníku samotné císařovny! Kdoví, co s ní je? Co se stalo s Haredem? Byla celá rodina povražděna? Sanae na ně teď nechtěla myslet. Později se nenápadně zeptá Raema. Přitom jí došlo, že ani neví, kdo vlastně je Raem. Odvodila si jen, že musí být v cizí armádě na velmi vysoké pozici. Málokdo by si mohl dovolit chránit někoho jako je ona a navíc přebývat v nejlepších pokojích v celém palácovém komplexu.

Pozvedla oči k mladíkově tváři, když jí přikládal studený obklad na nateklou tvář, a zkoumavě si ho prohlížela. Líbil se jí, připustila si. Když ji přistihl, jak se na něj dívá, honem ho požádala, zda by se mohla převléci z toho roztrhaného hadru, aby svůj zájem zamaskovala.

„Pošlu ti služebnou, pomůže ti,“ nabídl jí Raem a marně přemýšlel, jak by si měl její zvláštní pohled vyložit. Že by z něj najednou dostala strach? Snad se mýlí. Sanae přijala jeho návrh s povděkem, nedovedla si představit, jak by se teď postavila na nohy, aniž by se vzápětí zase skácela k zemi. Jen co otrokyně vstoupila do místnosti, Raem se taktně vzdálil. Hodlal to zatím pořádně vytmavit nespolehlivému hlídači. Když si vzpomněl, jak tam Sanae našel, nebyl si jist, zda ho také na místě nezabije.