On

On

Anotace: Tahle povídečka je část kapitoly z mého románu, který snad už dopíšu. Prosím o hodnocení, ať vím, jestli ho vůbec dopsat mám a... díky.

Víťa si ho všimla hned, jak vešel do dveří. Drcla do Nel, "mrkni ke dveřím, Pane Bože, to je chlap."
Vysoký, štíhlý v pase a bedna v ramenou. Světlejší brunet, dobronzova opálený. Úzké rifle zvýrazňovaly jeho nádherný zadeček a bílé tričko bez rukávů s hlubokým kulatým výstřihem odhalovalo pevné, svalnaté tělo.
No dokonalost sama a pastva pro oči všeho ženského pokolení.
Přišel ještě s jedním jemu podobným, ale ten už Víťu nezaujal, i když taky nebyl k zahození. Oběma mohlo být 25-27 let. On, očima sjel vinárnu, jak měsíční krajinu a usadil se i s tím druhým u stolku vedle parketu, šikmo od Víti. To už byla děvčata vyzvána k tanci. Byla to série rychlejších tanců, a tak, když se vrátily ke stolku, žíznivě se vrhly na svou colu s ledem. Nel si zapálila, ale Víťa neměla chuť. Pomalu upíjela svou colu a rozhlížela se po vinárně. Všimla si, že tam ti dva stále sedí a snivě se zadívala na tu mužskou krásu. On, asi pocítil její pohled. S mírným úšklebkem ji sjel pohledem pána světa. Přestože snila, okamžitě zareagovala a na jeho úšklebek odpověděla opičím ksichtem. To, co následovalo, vyrazilo Vítě dech. On vyvalil oči a zíral na ni jako na mimozemšťana. Víťa se zvedla a hrdě odkráčela na WC. Když se vracela ke stolku,
cítila na sobě jeho pohled. Ještě kývla na číšníka a objednala láhev červeného. Posadila se a zapálila si. Číšník přinesl víno a se souhlasem Nel jej rozléval do sklínek. Děvčata si přiťukla.
Začala se hrát další série k tanci, a to pomalou skladbou
New Orlleans od Animals. Víťa ztuhla, byla to její nejmilejší skladba. Ta nejzamilovanější, obalená ve vzpomínkách, něžná a opojná. Ucítila na sobě pohled. Se slzami v očích se rozhlédla a zachytila jeho pohled. Lehce pokynul hlavou a z jeho rtů četla prosbu o tanec.
Přikývla na souhlas a pomalu se zvedla. Když ji vzal do náruče, celá se rozechvěla. Vnímala hudbu, zpěv, tanec a jeho objetí. Cítila jeho rty ve vlasech a zaslechla jeho šepot. "Cos to se mnou udělala, jsi moc milá, víš to, jsem Mirek a ty?" Uslyšela svůj hlas. "Víťa, jmenuji se Víťa." Víc už nebylo třeba slov. Oddali se hudbě a tanci. Něžně ji tiskl v objetí, líbaje ji do vlasů, na čelo a na šíji. Celá se mu poddala, cítíc jeho chvění. Byla to jejich chvíle souznění. Prožívali spolu něco, co se dá jen těžko definovat. Svět kolem nich přestal existovat.
Zůstali jen On a ona. Buď pochválena tato chvíle. Chvíle souznění srdcí, splynutí duší, a ta si žádala i splynutí těl....... Pokračování příště.
Autor Verule, 12.01.2007
Přečteno 604x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

docela se mi to líbilo...

14.04.2007 23:11:00 | Nikytu

líbí

Víš, když jsem četla tvou povídku, tak mě až zatrnulo. Když mi bylo 18let, tak jsem ztratila svého jednadvacetiletého brášku. Do dneška si nedokážu vzpomenout bez slz. Proto jsem na toto téma dost citlivá.
A tvůj dopis je dost alarmující...promiň a díky.

13.01.2007 20:12:00 | Verule

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel