Sanae VII - snoubenka

„Už se rozhodl?“ zajímal se Raem. „Ano, pane. Nejspíš se ti jeho řešení nebude moc líbit.“ „Tušil jsem to,“ poznamenal mladý muž a v jeho hlase byly patrné stopy zklamání.

„Odpusť,“ otočil se nato zpět k útlé hnědovlásce, „musím teď odejít.“ Sanae zatrnulo, vzpomínka na to, co se stalo, když ji tu nechal naposledy samotnou, byla ještě příliš živá. Podvědomě zvedla ruku, aby si zkontrolovala ránu na hlavě. Raem jakoby postřehl stín obav, který jí na malou chvíli přelétl přes tvář, a ujistil ji, že přijde, jak nejdříve to bude možné. „Zatím tě pohlídá jeden z mých nejlepších a nejspolehlivějších mužů,“ dodal s důrazem na slovo spolehlivý. Sanae se zmohla jen na krátké přikývnutí.

Když se za ním zavřely dveře, přišla si najednou ztracená. Jen v jeho přítomnosti se cítila v bezpečí. Byla si ale jistá, že by nedopustil, aby se jí podruhé něco stalo, brzy se tedy přinutila ke klidu, aby zase mohla rozumně uvažovat. Co měl posel na mysli, když říkal, že se Raemovi Minendovo rozhodnutí nebude líbit? Znamená to, že byl již nade všemi vynesen ortel smrti? Zarazila se a tělem jí projel mráz.

Bohové! To ne. To ne! Se zoufalstvím si ta dvě slova v duchu stále opakovala. To přece nejde. Zachvěla se. Až nyní jí došlo, že by se tento krutý rozsudek mohl týkat i jí. Byť ji samotnou nikdy nenapadlo, považovat se za člena císařovy rodiny, a to ani té širší, náhle si uvědomila, že někdo jiný by to tak vidět nemusel. Hared a ona... Ona a Hared… Vždyť je snoubenkou císařova druhého syna!

Dosud myslela jen na to, že když bude mít štěstí, Hareda se díky dobyvatelům zbaví. Svoje vlastní postavení u dvora ale vzhledem k současné situaci vůbec nezvážila. Udělalo se jí mdlo a ani horký letní vzduch nezabránil tomu, aby jí nenaskočila husí kůže. Ztěžka se opřela o okenní zídku a náhlý příval únavy ji přinutil odevzdaně složit hlavu do dlaní.

Až se Raem dozví, kým ona ve skutečnosti je… Znovu se jí při tom pomyšlení zmocnil chlad. Bude mít za to, že ho sprostě využila, aby si zachránila krk. Možná ji sám jako lstivou mrchu na místě zabije. No co, bude tak mít alespoň rychlou a lehkou smrt na rozdíl od těch, kteří budou předhozeni stvůrám v cirku, ušklíbla se nakonec pro sebe cynicky. Jak jen mohla být tak hloupá?! Prudce vstala a začala rozčileně přecházet po místnosti sem a tam. Hloupá, hloupá! Měla chuť něčím mrštit o zem. To ji to nemohlo napadnout dřív, než kývla na Raemův návrh?!

Nevěřícně nad sebou kroutila hlavou. Vždyť ona mu řekla i své pravé jméno! Bude jen otázkou času, než zjistí, co je vlastně zač. Nejen všichni v paláci, ale i obyčejní lidé v Bytii byli dávno obeznámeni s tím, že je Haredovou budoucí manželkou. Sanae začala místo vzteku pomalu propadat sebelítosti. Do očí se jí draly slzy. Zavčas si ale uvědomila, že nesmí brečet. Teď ne. Zkazila to, ale pokusí se hrát dál. Hrát o život. Snažila se vsugerovat si, že může jen získat. Otřela si tváře, prudce vydechla vzduch z plic a narovnala se. Tak. Bude dělat, jakože nic, dokud to půjde. Musí se vzpamatovat. Přešla k zrcadlu a spravila si rozmazaná líčidla.

Následujících několik dní proběhlo naštěstí pro Sanae v poklidu. Mohla si číst a věnovat se svým oblíbeným ručním pracím. Raem jí ochotně nechal přinést vše, o co si řekla a mnohem více. Sanae přišlo, jakoby jí snad četl myšlenky. Plnil jí téměř každé přání dříve, než jej vyslovila. Nezapomněl ji zásobovat ani honosnými šaty a blyštivými šperky, či čerstvými květinami, které měla tak ráda. Cítila se až nesvá z toho nepřeberného množství dárků, které jí věnoval a často ho žádala, aby ji tak nerozmazloval. S úsměvem jí ale oponoval a trval na tom, že jí rád dělá radost.

Zanedlouho se dlouhovláska přistihla, jak se těší na jeho večerní návraty. I když byla zvyklá chodit brzy spát, oddalovala nyní svůj odchod na lůžko často jen proto, aby si s ním za svitu měsíce mohla chvíli pohovořit. Téměř nikdy spolu však nemluvili o závažných věcech. Oběma to velmi vyhovovalo. Raem neměl po dni plném starostí ve službě po boku Minenda náladu na opětovné probírání stále složitější situace ve městě a hnědovláska se bála, že by při jakémkoli vážnějším rozhovoru mohlo její nebezpečné tajemství vyplout na povrch. O to více se tak spolu při probírání obyčejných témat nasmáli a byli si den ode dne bližší.

Jednoho večera Raem Sanae opět donesl nádherný šat. „Byl bych rád, kdyby sis to zítra oblékla,“ pravil záhadně. „Zítra? Co je zítra?“ otázala se dívka se zvednutým obočím. „Vyzkoušej si je,“ usmál se Raem její zvědavosti, „všechno se včas dozvíš.“ „Ale no tak, pověz mi to, nemám ráda tajemství,“ snažila se ho Sanae přesvědčit. Raem jí tímhle občas pil krev. Bavilo ho nechávat ji v nejistotě a žadonit o to, aby jí vše ihned prozradil. „Ts, tak si to nech,“ odsekla na oko rozzlobeně, když pochopila, že jí zase nic nepoví, dokud sám nebude chtít. „A otoč se!“ nařídila mu, než se začala převlékat. Mladík se s šibalským úsměvem na rtech poslušně otočil. Rozhodl se, že dnes bude poprvé švindlovat. Měl za to, že Sanae by ho teď už za takovou malou drzost nezatratila.

Dívka si ale s převlékáním pospíšila, jakoby tušila, co Raem plánuje. V momentě, kdy se otočil, byla už celá zahalená do dlouhých sytě žlutých šatů, jejichž střih jen zvýrazňoval její dokonalou postavu. Raem zůstal na hodnou chvíli bez dechu. Sanae si všimla jeho nelíčeného úžasu a skromně se pousmála. Stydlivě sklopila zrak na své ruce. Raem se na ni nemohl vynadívat. Byla kouzelná. Zatoužil se jí dotknout. Teď hned. Rozhodl se už nebýt džentlmen.

Několika kroky se ocitl u ní a s mužskou rozhodností si ji přitáhl k sobě. Sanae překvapeně vzhlédla. Raem svůj druhý slib dosud nikdy neporušil… Nyní na ni ale jeho modrozelené oči shlížely s obrovskou touhou a něhou zároveň. Vzápětí ucítila jeho horké rty na svých. Dobýval se do jejích úst a ona se nechala strhnout jeho vášní a vřelé polibky mu oplácela. Po chvíli se od sebe zadýchaní odtrhli a Raem Sanae ochranitelsky ukryl ve svém náručí, tak, jak o tom snil. Hladil ji po vlasech do pasu a líbal ji na spáncích. Sanae zavřela oči a užívala si každý jeho dotek. Objala ho kolem krku a opřela si hlavu o jeho hruď.

Nevěděla, jak dlouho tam tak stáli. „Doprovodíš mne zítra na hry? Rád bych tě představil Minendovi a tohle by byla ideální příležitost,“ vytrhla ji nakonec z tichého rozjímání Raemova žádost. Sanae se rázem ocitla jako ve špatném snu. „Hry?“ vypravila ze sebe přidušeně. „Císař a jeho synové si tam zítra budou moci vybojovat život,“ vysvětlil Raem. Tak je to tady, pomyslela si Sanae...