Tak už to chodí

Na rožku ulice Palackého, z jedné z mnoha šedivých králíkáren v této ulici, vydal se rázným krokem, jako každé ráno, sebevědomý úsměv na tváři, vstříc opětovnému nicnedělání v onom ústavu honosně nazývaném škola. Bylo mu jasné, že dneškem opět jen bez větších problémů propluje, ostatně, jako každým dnem už čtvrtým rokem. Ve středu stačí jen nějak přežít ranní matematiku s tou arogantní kr...ehm, s třídní učitelkou, Huskovou. Zbytek dne může v klidu prospat.

Zapálil cigaretu a pomalu se šoural do školy, měl to jen pár minut cesty, takže neměl důvod spěchat. Vlastně... asi by nespěchal, ani kdyby měl cestu delší. Zásadně nikdy nikam nepospíchal. Proč taky. Pokud bylo něco důležité, pár minut zdržení nebylo až takovým problémem. A co nebylo natolik důležité, nestálo za to, aby si s tím kazil ráno a stresoval se. Prohrábnul černé vlasy, strčil ruku do kapsy své kožené bundy a dlouze potáhnul z cigarety. Jedna z mála příjemných částí jeho ranního cyklu, pomyslel si. Na moment ho upoutal hlouček hihňajících se dívek.Znechuceně si odfrknul a odvrátil pohled.

Nestál o zájem těch hloupých nanynek, bylo mu naprosto jasné, že hihňání bylo reakcí na jeho přítomnost. Tohle se mu stávalo v zásadě neustále. Prakticky všechny by udělaly cokoliv za jeden jediný pohled z jeho strany, který by naznačoval jen špetku zájmu. Hlupačky, ušklíbl se. Bylo to docela zábavné, vidět ty zklamané výrazy na jejich nalíčených tvářičkách. Poslední dobou ho to však začínalo obtěžovat. Přeci jen, každý den snášet ty chtivé pohledy, jednou za čas si vybrat jeden z těch lepších kousků, pobavit se a dát najevo, že nic víc od něj očekávat opravdu nemůže a doufat, že to pochopí. Měl metodu. Hlavně to neprotahovat, důrazně, jasně a okamžitě. Nemělo smysl tu udržovat naděje, že by se v životě některé z nich mohl ještě nějak angažovat. Na fňukání měly přeci kamarádky. On to nebude snášet, svoji práci si odvedl a z jeho strany to bylo vždycky na tři sta procent. Víc ho nezajímalo, vždyť ani jedna z si nemohla stěžovat, že by jim udělal něco, o co by nestály. Respektive, že by jim něco neudělal. Ušklíbl se.

„Tome! Kde jseš, brácho?“ přivítal ho s úsměvem Pavel a poplácal ho po rameni. Vyfoukl dým a se zvednutým obočím ho přejel pohledem.
„Abys o tu ruku nepřišel“, poznamenal a s úsměšným tónem dodal „ A geny společný pokud vím nemáme - bohudík“.
„Aby ses nezbláznil, ses dneska zas blbě vyspal, co?“

Jediný pohled stačil, aby Pavlovi došlo, že dnešní ráno bude lepší moc nemluvit. Byl to jeho nejlepší kámoš, parťák, dřív. Posledních čtrnáct dní s ním však přestávala být rozumná řeč. Stával se z něj docela podpantoflák, Tereza mu dala oprátku a on ji nechal čím dál víc ji utahovat a utahovat. Nechápal ho. Ne, že by nebyla hezká, nicméně rozhodně to nebyl typ holky, který by pro něj mohl znamenat víc než jednorázovku. Taková mrkací panna, blond vlasy do pasu, postava celkem ucházející, ačkoliv nějaké to kilo by mohla dát dolů. Obyčejná fiflena, na každém rohu byly desítky takových. Ničím vyjímečná.

„Novej účes?“ uchechtnul se, když si pozorněji prohlédnul číro, které si dnes vykouzlil na hlavě.
„Terule říkala, že se jí to takhle líbí víc“, zasněně se pousmál Pavel.
„Aha.“
„Já vím, že ji nemáš rád. Ale tohle si laskavě nech.“
„Jako bych něco řekl. Je mi jasný, že nejseš moc na povídání a pokud ostatní věci zvládá dobře...“
„Si piš že jo“ mrknul na něj Pavel. „Vypadá jako křehká panenka, ale je docela dračice, byl jsem dost překvapenej.“
„No neříkej, takže už fakt došlo na věc?“
„Včera došlo na spoustu věcí. A náhodou, docela dost si s ní rozumím.“
„Fyzicky?“ ušklíbl se Tom.
„Nejen,“ ohradil se Pavel. „Skoro celou noc jsme si povídali. Bylo to... super, no. Seš vůl, si ze mě furt jenom děláš prdel, nechápeš to. By sis taky už konečně mohl najít nějakou, co by ti vydržela dýl jak na dvě noci.“
„Nestraš. Víš, že nejsem zrovna... vztahovej typ. TY bys to mohl pochopit.“
„No já ti nehodlám dělat morální kázání. Ale jsem šťastnej, s Terez je mi fajn. Možná, že je to ta, kterou jsem hledal.“
„Ovšem. Po dvou týdnech, to už určitě ZARUČENĚ musíš vědět, že ji straaaašně miluješ a chceš si ji vzít a mít s ní pět dětí, co? Štěstí do konce života. Filmová láska na první pohled. Měl bys častějc sdílet lože s opačným pohlavím, když to máš po dlouhý pauze, zatemňuje ti to mozek.“
„Vole. Dělej, zas dojdem pozdě, Huska chytne amok.“
„To by vadilo?“
„Nemusíme bejt zodpovědný za všecky průsery“
„Fajn.“

Naposled potáhnul z cigarety a bok po boku se vypravili, vstříc branám jejich „milovaného gymnázia“,čelit hysterickým výlevům své učitelky matematiky. Ještěže už je to poslední rok.