Strach...

Byla chladná listopadová neděle, jela jsem zrovna na internát. Seděla jsem v autobuse v uších mi zněla krásná skladba od Avril Lavigne, Nobody´s home, byla jsem myšlenkami někde ve svých snech,když mi na mobilu pípla zpráva. Vytáhla jsem mobil z kapsy a přečetla si, kdo mi piše. Psal mi spolužák, at přijedu na druhou zastávku, že mě doprovodí na ubytovnu. Nebylo to nic neobvyklého. Vystoupila jsem na druhé zastávce a už tam na mě čekal, pozdravili jsme se a pomalu se vydali k ubytovně. Byla strašná zima, tak jsme si řekli , že si budeme povidat v šatnách budovy, že tam je alespoň teplo. Opírali jsme se každý o své topení ,umistěné mezi skřiňkami, a povidali jsme si. Moc ráda si s ním povídám, má takový uklidňující hlas, vždy když mluvi tak zmizí všechny zlé myšlenky. Měl trable s přítelkyní, nějak si nerozumněli a dost se hádali, bylo mi ho lito a snažila jsem se mu pomoct, je to můj dobrý kamarád a nerada jsem ho viděla smutného. Přes půl hodiny jsme si povídali a dělali blbosti v šatnách, přelepili jsme snad všechny čísla na skříňkách. Najednou už to nebyla legrace, jeho tvář vypadala tak vážně až sem se chvíli bála , zda jsem něco neprovedla. Potom promluvil:"Mám takovej problém..."...."Tak si ho vyřeš,"odvětila jsem, v tu chvíli si mě přitáhl blíž k sobě, teď už jsme byli vážní oba dva. V hlavě mi najednou běhalo tisíce myšlenek, on mi hleděl upřeně do očí a stále víc a víc se přibližoval svými rty k těm mým. Poslední myšlenka, která mi proběhla hlavou, byla "vždyť on má holku!!!" Políbil mě a já věděla, že to není dobře, ale nešlo mi branit se tomu, jakoby něco uvnitř mě chtělo celou dobu právě to. Nedokázala jsem říct ne, stáli jsme tam, objímali jsme se a líbali. Bylo to krásné, nechtěla jsem , aby to vůbec nekdy skončilo. Po chvíli jsem se probrala z toho krásného snu, hleděli jsme si do očí a oba jsme věděli, že tohle nebyl konec, že to chceme oba. Přesunuli jsme se jinam, aby nás nemohl nikdo vidět a dělo se to dál, nešlo to zastavit, nevím co mě k němu tehdy táhlo, ale mělo to větší sílu než já. Když už bylo na čase se rozloučit, domluvli jsme se že tohle bude naše malé tajmství, jsme přece jen spolužáci a já ani on jsme nechtěli , aby to někdo zjistil, už jen proto že to bylo takové hloupé vzplanutí bůh ví čeho. Ten večer to začalo a mělo to i skončit. Pár dnů na to jsme se šli projít kolem rybníka, povídali jsme si, jako by se nikdy nic nestalo, bylo to fajn, přišlo mi, že jsem zase po dlouhé době našla kamaráda, kterému důvěřuji a on mě. Už byla tma, černá a krásná a najednou se to dělo, drželi jsme se, hladili, líbali. Už to nebylo jako předtím v šatně, bylo to neco víc, oba sme chtěli něco víc a nakonec i něco víc bylo. Nebudu tu rozebírat, co se přesně dělo, jen povím, že na sex nedošlo, ale i tak to bylo příjemné a vášnivé. Tak nějak se z nás stali přátelé s výhodama. Bylo to hrozné vůči jeho přítelkyni, ale nemohli jsme si pomoct, ani jeden jsme nedostávali od nikoho to, co jsme si mohli dát navzájem, cítila jsem vinu a věřím tomu, že i on ji cítil, ale oba jsme to potřebovali a nešlo to zadržet. Nebyla v tom láska, on miloval svou přítelkyni a já měla ve svých citech poněkud zmatek, ale k němu jsem tehdy nic necítila, krom toho že to byl nejlepší přítel , jakého jsem v tu chvíli měla. Nemusela jsem se mu svěřovat se svými problémy, bylo mi líp už jen jeho přítomností, věděla jsem, že v něm mám oporu, kdykoliv ji budu potřebovat. Byl tu pro mě a to jsem potřebovala. Díky tomu , co se mezi námi dělo, jsme si byli stále bližší a bližší, důvěřovali jsme si , stále víc a víc. Těsně před Vánocemi se rozešel se svou holkou, bylo mi ho lito, tak smutného jsem ho nikdy neviděla, najednou jsem nevěděla jak mu pomoct, strašně jsem chtěla, ale nešlo to, musel se s tím vyrovnat sám a po svým. Uběhl nějaký čas, kdy jsme spolu nechodili ven , vídali jsme se jen ve škole. Když přijel z hor , tak se to zlepšilo, zase jsme se vídali a bylo to zase fajn, bylo mi jasné, že ho to stále trápí, ale nedával to najevo. Byla jsem ráda, že je na tom , alespon lépe než v prosinci. Později mi napsal jestli se nechci stavit, že se mu ven nechce a že je tam zima, tak sem řekla, že jsem za dvacet minut u něj, ať čeká před domem. Čekal tam, vzal mě k sobě nahoru do bytu, šli jsme jako myšky, abychom nepotkali jeho prarodiče i přesto, že věděli, že tam budu. Povídali jsme si o tom, co je novýho, konečně jsem mu prošmejdila pokoj, ukázal mi jaký si koupil nábytek, byl to přesně takový, jaký se líbil mě. Smála sem se mu, když jsem na poličce objevila jednu jeho fotku z detství a tak nejak, jsem začli hledat všechny možný fotky, ze základky, ze školy, ze střední.... Smáli jsme se tomu jak nosil kalhoty hezky vytažené až nad pupík a tričko zastrčené do kalhot... Seděli jsme u něj na gauči a smáli se těm fotkám a listovali jednou pubertáckou knížkou... Najednou mi sebral knižku a odložil ji na stolek za ním, přitahl si můj obličej k tomu jeho a začal mne líbat, už to nebylo jako kdykoliv předtím, cítila jsem něco jiného, něco co jsem ještě necítila, zamilovaná jsem už byla, ale takovýhle pocit jsem měla poprvé.
Bylo to něco krásného, takový zvláštní pocit blaha, krásné chvění u srdce. Myslím, že to byl okamžik, kdy jsem se zamilovala do svého nejlepšího kamaráda. Líbal mě, tak vášnivě a já mu jeho polibky vracela, začali jsme se navzájem svlékat a hladit, najednou mi nevadilo, když se mě někdo dotýkal, jemu jsem věřila, v jeho náručí jsem se cítila být v bezpečí. Sex s ním byl jiný než na jaký jsem byla zvyklá, doposud se mě u toho nesměli dotýkat, bylo to spiše surové , tvrdé , libilo se mi to, ale tohle bylo tak příjemně jiné, vnímala jsem každičký jeho dotek, všechno, jak se jeho dech zrychloval a zase spomaloval, jak mu u toho bušilo srdce, všechno jsem to vnímala, chtěla jsem, aby to tak bylo navždy. Jenže sem se ze svého snění musela vrátit zpátky na zem. Musela jsem si uvědomit, že jsme jen přátelé, dobří přátelé, ale nic víc. Neumím vyjadřovat co cítím, své pocity jsem se vždy snažila držet na uzdě, nedokázala jsem mu říct co cítím a nedokážu to ani teď. Mám před ním takové své malé tajemství, které bych mu chtěla tolik říct, ale nedokážu to, bojím se , že bych o něj mohla přijít. Ničí mě to. Jsem srab a vím to. Ve vzduchu vysí otázky "cití i on to co já?", "má mě stále jen na sex, nebo alepson na okamžik pocítil něco jiného?", "přídu o něj, když řeknu co cítím ?".