McLennon VIII.

„Páni, tolik sněhu!“

 

„Jo, tolik jsem ho neviděl pohromadě ani nepamatuju.“ usmál se Paul a rozhlížel se kolem.

 

„Hej, ty tam, je pod tou hromadou textilu Ringo? Jestli jo, tak mu vyřiď, že si ty kufry do hotelu táhne sám.“ zavolal John na bubeníka kompletně zabaleného v šálách a plédech.

 

„Mmmmchm- chmah.“

 

„Tvým slovům nerozumím, ale Tvůj hlas mě uklidňuje.“ zasmál se a odkryl mu alespoň pusu. „Zkus to znovu.“

 

„Je mi strašná zima, nemůžu pohnout rukama.“

 

„Tak ty kufry vezmi do zubů a pojď, musíme se ubytovat.“

 

Po vyšplhání prudkého kopce se čtyři brouci z Liverpoolu konečně ubytovali. Recepční hotelu, jakmile zjistila, s kým má tu čest, bez řečí uvolnila čtyři pokoje a tak mohli mít všichni své pohodlí. A taky soukromí.

 

„Nebudeš spát se mnou.“ konstatoval naštvaně Paul.

 

„To říká kdo?“ mrkl na něj šibalsky John a v nestřežené chvíli mu vlepil krátkou pusu. „Budu Ti zahřívat místo, jo?“

 

„Vždycky mi zlepšíš náladu. Díky, Johny.“

 

Netrvalo dlouho a všichni čtyři stáli na svahu s lyžemi na nohou. Dívali se z kopce dolů a ani jednomu nebylo moc do smíchu.

 

„Jeli jste někdo někdy na lyžích?“

 

„Ne.“

 

„Ne.“

 

„Já to viděl v televizi!“ zvolal nadšeně George. Stoupl si před ostatní a začal na místě demonstrovat pohyby, jako při lyžování. „Vidíte? Nic to není. Prostě jen děláte takhle a jde to samo. Jednoduché.“ vysvětloval jim zrovna, když mu ujížděly lyže a tak se pozadu vzdaloval od kamarádů. Pak neustál rovnováhu a kutálel se z kopce dolů.

 

„Neboj se Georgi, dole Tě posbíráme.“ volal na něj Ringo.

 

„Takže, pánové viděli jste, co dělal instruktor? Takže otočit vzad, kousek sjet a pak válet sudy, do toho!“ popadal se za břicho John.

 

První pokusy na lyžích ale u ostatních vypadali stejně. Po několika pádech už byli všichni tak vyčerpaní, že se rozhodli navštívit místní bar a dát si něco na zahřátí.

 

„Měl jsem si vzít raději sáňky.“ lamentoval Ringo a třel si naražené předloktí. „Takhle nebudu moct hrát. Kde je George?“

 

V ten samý okamžik se otevřely dveře a do místnosti vešel zmiňovaný Tichý brouk.

 

„Jeden čaj, prosím. Vezmu si ho ven.“ objednal si u baru.

 

„Hej, Georgi, co tam venku děláš?“ zavolal na něj někdo z kapely.

 

„Stavím sněhuláčka.“ zamumlal.

 

„Cože?“

 

„Stavím sněhuláčka. Malého sněhuláka, dal jsem mu místo hrnce na hlavu víko od lahve.“ řekl s naprostou samozřejmostí a vyšel ven.

 

„No, jsem úplně promočený, jdu se převléct.“ oznámil Paul.

 

„Jdu taky, nechci přece nastydnout.“ zvedl se hned John.

 

Když ušli kus cesty, Paul se zastavil a podíval se na oblohu, ze které padaly spousty vloček. Pomalu se stmívalo, okolí utichlo a krajina

Švýcarských Alp měla zvláštní kouzlo. John pozoroval svého přítele a setřel mu z nosu kapku vody, která ještě před malým okamžikem byla vločkou.

 

„Je mi s Tebou krásně, Paulie.“

 

„Taky se tak cítím.“ usmál se oslovený a opatrně svého přítele políbil. Pak se odtáhl a zamračil se. „Chvěješ se, Johne, jistě Ti je zima. Pojď se převléct, nebo nastydneme.“

 

Když došli do Johnova pokoje, hned se začali svlékat. Mokré a těžké šaty nepříjemně studily.

 

„Pojď se ohřát, McCartney, držím Ti to místo.“ odkryl peřinu a lákal svého společníka. Ten neváhal ani chvilku a přitiskl se k němu celým tělem. Hladil ho po zádech a vlasech a užíval si jeho blízkost.

 

„Johne…“

 

„Ano?“

 

„Chci Tě…“

 

„Víš to jistě?“

 

„Jo…“

---

 

Johna ze spaní probudilo bušení na dveře. Lekl se a přehodil přes spícího Paula peřinu.

 

„Dále.“

 

„To jsem já. Jen jsem chtěl říct, že mi roztál sněhuláček. Chtěl jsem si ho dát na parapet a zapomněl jsem ho v předsíně.“ prohodil smutně George. „Tak já zase jdu. A zakryj Paulovi nohy, bude mu zima.“