Láska hory přenáší

David vytrvale házel kamínky do okna. Bylo jedenáct hodin večer a on tam stál, s hrstí plnou kamínků. Několikrát jsem se na něj podívala, s pokušením vykouknout a něco mu říct nebo ho odehnat pryč, nenašla jsem odvahu. Jen jsem si přitížila tím, že když jsem viděla jeho sympatický obličej, ve kterém dominovaly inteligentní oči, rozklepala se mi kolena a v břiše mi vrněl nepříjemný pocit.
S Davidem jsem se seznámila při dělání příjmaček na střední školu. Byl o dva roky starší, ale před střední byl dva roky na stáži v Anglii. Výrazný věkový rozdíl byl na něm znát, zatímco patnáctiletí kluci byli ještě ucha, on byl vyspělejší, jakoby přesně věděl co chce. Holky z něj šílely a já nebyla výjimkou. Nedávala jsem to na sobě znát, věděla jsem, že nejhorší způsob jak se seznámit s klukem, je dolízat za ním. Ale někdy, když se na mne tak zvláštně díval, bylo těžké krotit své pocity.
Jednou, měli jsme spojený tělocvik, mě David oslovil. Naprosto přirozeně ke mě přišel, a zeptal se, co dělám v pátek večer. Já jsem v duchu skákala radostí, doopravdy jsem se však usmála a naoko lhostejně jsem přijala pozvání na rande.
Na páteční večer jsem se těšila jak malá holka. Nechystala jsem však nějaké výstřední oblečení ani výrazné líčení. Chtěla jsem vypadat přirozeně a cítit se dobře. Myslím, že se mi to povedlo a Davidovi se to evidentně líbilo.
Celý večer jsme si povídali, zjistili jsme, že máme spoustu věcí společných a velmi podobné názory. Od té doby se z nás stala skvělá dvojka, a mne každá holka na škole záviděla.
Po několika měsících našeho vztahu, jsem se začala Davidovi vyhýbat. Ne, že bych Davida nemilovala, ale stalo se něco, kvůli čemu, jsem viděla jako jediné východisko rozchod.
Vždy jsem byla energická a plná síly. Poslední dobou, jsem však začala být unavená, úplně se rozhodila moje imunita. Po několika odběrech krve bylo vše jasné. Onemocněla jsem leukémií. Byla to rána, a mne se zhroutil svět. Trpěla jsem stavy naprostého vyčerpání nebo velmi špatnými náladami. Proto jsem Davidovo volání, smskování a mailování ignorovala. Bylo to hrozně těžké, Davida jsem milovala, jako žádného kluka předtím.
Jednou jsem už delší dobu nebyla ve škole. David za mnou přišel domů a chtěl se mnou mluvit. Chtěla jsem ho odmítnout, ale nešlo to. Padli jsme si do náruče, a já se k němu dlouho tiskla. Podíval se na mne a v očích mu poskakovaly zoufalé otazníky. Nedalo se mu říci, že je vše v pořádku, musela jsem to všechno vyklopit. Vyprávěla jsem a on ani nedutal. Viděla jsem na něm, jak má strach. Naprosto klidně jsem mu řekla: "Vím, že je to šok a nečekám, že se mnou zůstaneš. Chápu, že se chceš asi rozejít, nezazlívám ti to. Jen mne prosím nelituj." S těmi slovy jsem ho vyvedla ze dveří.
David vytrvale házel kamínky..