Třešňový sad

Třešňový sad

Léta páně 1621

Píše Slečna Temperance Smithová ctihodnému Lordu, panu Williamu Cashovi

Drahý Lorde Cashi,

Na přání mých rodičů, bych Vás ráda pozvala na výroční ples pořádaný kupeckým cechem jehož hlavou je můj drahý Otec. Očekávám Vás ode dneška za čtrnáct dní na níže uvedené adrese.

                        S pozdravem

********

Ještě jednou jsem se podívala na jeho podobiznu, která mi visela na zdi. Moc jsem si přála, abych jej mohla konečně poznat osobně. Uhrančivý pohled, pevné a ostré rysy mi způsobovaly lehké mdloby pokaždé, když jsem se na obraz podívala. Lehké chvění v oblasti břicha však pro mě byl pocit dosud nepoznaný. Zaplašila jsem myšlenky, vzala pečetní svíčku a odkapala několik kapek na obálku. Obtiskla jsem pečetní prsten, který mi pro tuto příležitost zapůjčil otec, a přivolala sluhu.

“Izáku, dobře poslouchej. Ihned tento list zaneseš do domu Lorda Cashe. Víš, kde to je?”

“Ano, slečno. Hned vyrazím,” odpověděl mladík a už se za ním jenom prášilo. Skoro bych přísahala, že když jsem vyslovila jméno Lorda Cashe, zablesklo se mu v očích.

Izák Monroe byl ze zvláštního těsta. Jeho rodina nám posluhovala už po několik generací a otec se k nim snažil vždy chovat co nejpřívětivěji, ale vždy v rámci jasně daných společenských pravidel. To že by snad jedli s námi u jednoho stolu bylo nemyslitelné. Co se týkalo jejich nejstaršího syna, ten plnil roli sluhy, drožkáře a čeledína. Přestože mu ještě nebylo ani 20 járů, říkalo se o něm, že prohání každou sukni. Vůči mě se však choval vždy uctivě a s respektem. Přesně tak jak měl.

S pocitem sevřeného žaludku jsem očekávala odpověď Lorda Cashe. Jeho jméno se těšilo velké oblibě v celém Cheschirském kraji a jedinou drobnou skvrnkou na pověsti bylo, že posledních pět let svého života byl vdovcem. Zlí jazykové tvrdili, že mu manželka utekla s podkoním a on aby se vyhnul veřejné hanbě, nechal je oba sprovodit ze světa. Otec mi ale vysvětloval, že Lady Cashová trpěla jistou nemocí a pro Williama to bylo velmi, velmi obtížné období. Kladl mi na srdce, abych o tom s ním nemluvila. Celá naše rodina si od případného sňatku hodně slibovala, a jelikož já již měla věk na vdavky, byl ples jedinou volbou jak nás sblížit.

Když jsem otevřela psaníčko s mým jménem a začetla se do těch řádků psaným pevným rukopisem, mé srdce zaplesalo. Lord Cash přislíbil svou účast a vyjádřil přání, abych mu byla celý večer k dispozici jako jeho doprovod. Ihned jsem běžela za matkou a četla znova a znova těch několik vět.

Tišila mé nadšení. Že prý jistojistě takových pozvání dostává více a já se musím předvést v nejlepším světle, abych zanechala ten správný dojem. Zavolala pro Izáka a nakázala mu, aby přivedl švadlenu a krejčího. Přikývl na souhlas a zase byl ten tam.

Vybrali jsme nádhernou látku v barvě levandule, a když jsem o několik dnů později šaty oblékla, rodina zůstala v němém úžasu. Padly jako ulité, zvýrazňovaly štíhlý pas, nechávaly dost prostoru pro fantazii a přitom působily, jako bych měla usednout u královského tabule.

“Jako princezna,” hlesl otec a já se začervenala, “to by v tom byl ďábel sám, aby se do tebe Lord Cash nezamiloval.”

Tiše jsem doufala v to samé.

Nastal den plesu. Odbila šestá hodina a první hosté již vcházeli do honosného sálu, který služebnictvo připravovalo již několik dní dopředu. Přešlapovala jsem ve svém pokoji, dokud se neozvalo trojí zaklepání. Nervozně jsem si přerovnala své šaty, zhluboka se nadechla a vyzvala osobu za dveřmi, ať vstoupí.

Byl přesně takový, jakého jsem si ho vysnila. Urostlý starší muž s pečlivě střiženým vousem, modrýma očima a hlasem, ze kterého se mi málem podlomila kolena.

“Přeji dobrý večer, slečno Smithová, či vám snad mohu říkat Temperance?”

“Ovšem, Lorde Cashi, pro Vás Temperance. Jsem nesmírně ráda, že jste přijal pozvání naší rodiny.”

“Drahé děvče, o vaší kráse se nesou zvěstí po celém kraji. Byl by to hřích, odmítnout příležitost poznat vás osobně. Když nyní přijmete mé rámě a doprovodíte mě dolů mezi ostatní hosty, učiníte mě velmi šťastným mužem.”

“Bude mi potěšením.”

Protančili jsme spolu skoro celou noc. Vedl mě parketem s lehkostí, která bych od nečekala. S každým jeho slovem, s každým jeho gestem jsem jeho kouzlu propadala víc a víc. Jeho znalosti byly snad nevyčerpatelné a ať už jsme spolu hovořili na jakékoliv téma, projevil se jako obratný řečník.

“Doufám, že vás zase brzy uvidím, Williame.”

“A já doufám v to samé, Temperance. Doufám, že přijmete pozvání na mé letní sídlo, kde bychom snad několik dnů mohli společně strávit. Opravdu bych vás rád blíže poznal.”

“To by bylo báječné,” hlesla jsem.

Otec s matkou zmožení těžkým vínem šli toho večera spát brzy. Zato já jsem nemohla zamhouřit oka. Pořád jsem cítil jeho vůni a dotek jeho dlaní, která cestovala po mých zádech při tanci. Opět jsem ucítila to divné zašimrání v podbřišku. Bylo stále těžší a těžší tomu příjemnému pocitu odolat.

Chvíli jsem se převalovala s touhou se chtíči oddat. Na mysl mi přišlo, jaké by to bylo, kdyby mi s tím pomohl William. Zavřela jsem oči a nechala se tou představou opájet. Myšlenka společně prožitého víkendu se mi najednou začala líbit mnohem více.

********

Předrahý Williame,

Jsem stále plná zážitků z včerejšího plesu. Neskonale Vám děkuji za to, že jsem mohla být vaším doprovodem toho večera. Ráda přijmu nabídku společného víkendu v prostorách Vašeho, zajisté malebného, letního sídla.

Prosím, připravte pokoj pro mne a můj věrný doprovod z řad služebnictva.

Odpočítávám dny do doby, než se zase setkáme.

Tvá T.

********

Drahá Temperance,

to, že jsi byla mým doprovodem toho večera, pro mě bylo zážitkem naprosto nepřekonatelným. Pokoje budou připraveny ode dneška za tři dny. Těším se na Tebe.

S láskou

William Cash

člen sněmovny Lordů

********

Někdo zaklepal na mé dveře. Zahalila jsem se a otevřela dveře. Stál tam Izák a evidentně byl z něčeho nervozní. Jeho posledním úkolem bylo, aby přichystal kočár na zítřejší cestu.

“Slečno Temperance, kočár je již připraven a všechno bude k vaší spokojenosti jistě. Jen jestli mohu být tak smělý, dovolíte mi otázku?” vysypal ze sebe rychlostí blesku.

    Pouze jsem přikývla v odpověď. Takové chování u něj nebylo příliš zvykem a vlastně až kam moje paměť sahala, nikdy se mnou takto nehovořil.

    “Vy jste do Lorda Cashe zamilovaná?”

    “Izáku, ale tohle přece není tvoje starost.”

    “Slečno, nechápejte mě zle. Já…” hlas se mu zadrhl “...já vám musím něco říct.”

   

    Pozorovala jsem ho, jak těká pohledem po místnosti a hledá vhodná slova.

    “Posaď se, uklidni se a řekni mi, co tě trápí,” snažila jsem se mu dodat odvahy.

    “Slečno, vím, že mi nepřísluší promlouvat k vám tímto způsobem, ale je to věc, jež mi trhá srdce. Každý den, když vstanu, moje první myšlenka patří vám. Vašemu úsměvu, vaším očím, každému vašemu gestu. Onemocněl jsem. Onemocněl jsem láskou k vám.”

    “Izáku, zadrž. Tohle není možné.”

    “Ne, počkejte!” takřka vykřikl, “musím vám ještě něco říct. O Lordu Cashovi. Není to dobrý člověk.”

    “Ale to už přestává všechno. City vůči mě bych ti odpustila, ale říct křivého slova vůči jeho lordstvu je příliš. Od teď na to zapom-”

    “Nechte si to vysvělit,” přerušil mě, “mluvil jsem s jedním z lidí, kteří se mu starají o koně. On znal jeho paní, i toho, se kterým se spustila. Lord je oba opravdu odpravil. Ji nechal zastřelit a jeho uštvali panští psi. Všechno, co se o něm říká, je pravda a já nesnesu pomyšlení, že by se vám mohlo něco stát.”

    “Dost!” křikla jsem. “Ty zítra pojedeš se mnou jako můj doprovod, abys viděl, že Lord Cash je pravým urozeným gentlemanem. A taky tě to vyléčí z pomýlených citů. Nyní prosím opusť můj pokoj. Okamžitě!”

    “Jak si přejete, slečno,” sklopil zrak a odešel. Slzu, která mu stékala po líci, se nesnažil ani maskovat

    Ulehla jsem do postele. Tak Izák se do mě zamiloval. Roztomilé. Zavřela jsem oči a v duchu srovnávala jeho s Williamem. Vyvolalo mi to na tváři úsměv. Sluha se nemohl rovnat Lordu. Přesto mi to lichotilo. Mladíkovy neotesané způsoby, mladé šlachovité tělo a zvědavost, s kterou by mohl prozkoumávat některá místa na mém těle.

    Zatřásla jsem hlavou.

    Musím tyhle myšlenky vypudit. Jediný muž, o kterém budu takto přemýšlet, je William. A jediný on bude mít možnost poznat zakoutí mého těla. S podivem jsem zjistila, že se na to velmi těším.

********

“Temperance. Jak rád tě vidím,” vyšel mi vstříc můj milovaný, sotva kočár zabrzdil před honosným sídlem daleko za městem.

“Lorde.” Sklopila jsem oči s ruměncem ve tvářích.

“Ale no tak, tady mi říkej Williame. Služebnictvo je diskrétní.”

Vybavila se mi včerejší poznámka mého sluhy, nicméně mi nepříslušelo šířit pomluvy tohoto druhu.

Přijala jsem jeho rámě a vydali jsme se hned na procházku po sídle. Přestože budova byla jednou tak veliká než náš dům ve městě, věnovali jsme prohlídce jenom málo času. Co mě zaujalo mnohem víc, byly rozsáhlé sady a blízký rybníček. Stromy bohatě obsypané nejrůznějším ovocem se nakláněly pod tíhou plodů.

“Tento sad je pro mě něčím speciálním. Zde jsem poprvé políbil mou zesnulou ženu. V té době byly stromky sotva poloviční než jsou dnes. Předpokládám, že jsi ty klepy zaslechla. Ty o mé manželce.”

“Williame, ani na vteřinu bych těm hrozným věcem neuvěřila. Věřím, že jsi gentleman a muž výjimečných morálních hodnot.”

“Tvá slova mě hřejí u srdce. Ale nezapomeň, že hluboko uvnitř jsem jenom muž.”

“Mohu vyslovit jedno přání?” vyslovila jsem s kuráží, o které jsem netušila, že ji v sobě mám.

“Splním cokoliv si budeš přát, jen si řekni.”

“Přeji si, abyste mne, Lorde Cashi, políbil. Tak jako jste tehdy líbal svou ženu poprvé.”

Pohladil mě po tváři. Mé srdce bilo jako o závod, a když se naše rty potkaly, nával horka mě skoro přemohl.

Musel to cítit i on. Ucítila jsem dlaň na svých ňadrech. Matka i kněz mě varovali před nástrahami předmanželského koitu, ale přiznám se, že to všechno byl nyní jen drobný hlásek vzadu v hlavě.

“Williame, dost,” vysypala jsem ze sebe. Ví bůh, že jsem chtěla, aby si mne tam vzal přímo na místě, ale zdravý rozum mě zastavil.

“Neboj, maličká. Nechci ti nějak ublížit. Až budeš připravená, pak si toho potěšení dopřejeme,” šeptal a já věděla, že má zdrženlivost vezme po několika dalších polibcích rychle za své.

Vrátili jsme se rychle do domu, kde mě zavedl přímo do pokoje přichystaného pro mě.

“Tvého sluhu by měli mí lidé již seznámit s tím, jak to tady chodí. Jsou ti pochopitelně také k dispozici. Večeře se podává v šest hodin. Do té doby si odpočiň. Mám nechat přichystat lázeň?”

“Jsi na mě tak hodný. Prosím, nechť přichystají lázeň, po té procházce v sadech jsem úplně mimo sebe,” pronesla jsem s naprosto nepatřičným podtextem. Reagoval na to zacukáním koutků.

“Jak si přeješ, drahá.”

Příprava lázně zabrala skoro hodinu. Když byla vana plná horké vody, odložila jsem svršky a vklouzla do ní. Báječný pocit. Dokázala bych si představit zbytek života v takovém luxusu.

Ozvalo se zaklepání.

“Věnuji se lázni, prosím, nerušte mne!” zakřičela jsem.

“Madam, to jsem já Izák, Lord Cash mě požádal o předání vzkazu.”

Vylezla jsem z vany a zahalila se do měkkého županu z podivné látky, kterou jsem nedokázala pojmenovat, a přispěchala ke dveřím.

Izák klonil zrak k zemi jak jen nejlépe uměl. Přesto mu pohled na mé odhalené stehno způsobil jisté potíže. Pobavilo mě to.

“Lord se omlouvá, ale musí naléhavě odjet do města. Nechal vypravit kočár a doufá, že bude do dnešní půlnoci zpět. Mám vyřídit, že Vám přeje klidného spánku a prosí za odpouštění,” vychrlil ze sebe a již byl na odchodu.

Osaměla jsem. Horká voda už mě nikterak netěšila, a tak po nejnutnější hygieně vedly mé kroky do pokoje, kde jsem měla strávit sama se sebou zbytek večera. Večeři jsem si nechala přinést  a neměla jsem jediný důvod scházet do nižších pater. Z těch několik knih ve mně nevzbudila žádná jakýkoliv zájem. Bloudila jsem po komnatě jako tělo bez duše. Mé srdce plakalo po společnosti Williama.

Soumrak padl na sídlo a já, ač bych ráda čekala než se můj milý vrátí, znavena padla do postele. Prachové polštáře a peřina s hedvábným povlečením mě za malý okamžik přenesly do říše snů.

********

Najednou jsem neležela v posteli.

Cítila jsem jak mě šimrají na nahých zádech stébla čerstvě posečené trávy. Nad mou hlavou se tyčily větve obtěžkané červenými plody. Třešně. Ležela jsem v třešňovém sadu. Chtěla jsem vstát a projít se, ale něco mi v tom bránilo. Někdo mě držel kolem ramen.

“Ach, Williame,” vzdychla jsem, když jsem poznala mého milého.

“Má drahá, jsi nádherná.”

Podívala jsem se na sebe a s hrůzou jsem zjistila, že na sobě nemám zcela nic. Snažila jsem zakrýt, ale William jenom zavrtěl hlavou. Vzal mě za ruce a já jej poprvé spatřila nahého. Srdce se mi rozbušilo.

Povalil mě zpět do trávy a nalehl na mne. Zahrnoval mě polibky. Na lících, na krku a postupoval níž. Hlava se mi točila v extatickém stavu.

“Vem si mě. Prosím, vem si mě!” řvala jsem a stehny jej svírala, jako bych ho měla rozmáčknout.

“Slečno Temperance, jste v pořádku?”

********

S trhnutím jsem se probrala. Pot mi stékal po tvářích a na noční košilce nechával stopy.

“Křičela jste, ihned jsem přiběhl. Jste v pořádku?” ptal se polovyděšený Izák. Evidentně se nestačil ani pořádně obléci. V jedné ruce svícen a druhou si přidržoval kalhoty.

Sama jsem nevěděla, kde se to ve mě vzalo.

Sfoukla jsem svíce, vzala jej za ruku a stáhla ho k sobě.

“Přeji si, aby sis mě vzal,” zavrčela jsem.

Vůbec jsem nepřemýšlela. Líbala jsem jej jako splašená. Chlapce jen o málo mladšího než jsem byla já. Cítila jsem jak se mu to líbí a jak roste. Jeho úd způsobil, že jsem se opět vrátila do snu. Jenže tentokrát jsem přesně věděla, že mu vládnu já a co chci.

Když do mě pronikl, necítila jsem bolest, kterou mě strašili všichni od matky po naučné knihy. Cítila jsem nekonečnou rozkoš. Nechala jsem ho, ať si mě bere jako zvíře a stejně tak jsem se tomu pocitu oddávala. Byla to otázka pár minut, než mé tělo dosáhlo vrcholu. Ten vzácný okamžik o kterém jiné ženy pouze sní. Prohnula jsem se v zádech, rozpažila ruce a vydala sebe hlasitý, takřka nelidský sten.

“To stačí, vrať se k sobě,” poručila jsem mu.

“Ale já ještě…”

“To je tvůj problém.”

Slezl z postele velmi neochotně. Vzal sebou svícen a opustil můj pokoj

Sotva se za ním zavřeli dveře, uslyšela jsem hluboký mužský hlas.

“Co jsi tam dělal?”

Hrůzou jsem vytřeštila oči. Ten hlas bych poznala v davu tisíce hlav.

Lord Cash se vrátil domů.

Izákovu odpověď jsem neslyšela. Ozvalo se zasvištění doprovázené hlasitým mlasknutím. A pak ještě několik za sebou.

Když se dveře rozrazily a Izák se doplazil dovnitř, pochopila jsem, že to byl jezdecký bičík.

William mi věnoval jediný pohled. Pohled plný hněvu.

“Znova už ne,” zařval. Vytasil zdobenou dýku a přímo před mým zrakem podřízl mému sluhovi krk.

“Couro! Pelešit se s lůzou! Stejně jako ta poběhlice před tebou. To bylo tvoje poslední přání, nechat se šukat od toho zkurvysyna? “

Nebyla jsem schopna pohybu. William se ke mě blížil s dýkou v ruce. Neměla jsem slov. Udělala jsem krok k němu.

Když chladná ocel pronikla pod žebro, cítila jsem to. Druhé a třetí bodnutí už mě neslo někam daleko.

Daleko do míst, kde jsou třešně stále obsypané a kde tráva šimrá do bosých chodidel.

********

Píše Lord William Cash ctihodnému Johnu Smithovi

Drahý příteli,

obracím se na Tebe se špatnou zprávou. Na sklonku devátého dne jsem Tvou dceru i její doprovod nalezl. Bohužel jsme přišli příliš pozdě. Oba padli za oběť nejspíš loupežnému přepadení, když jeli k mému letnímu sídlu. Lapky jsme chytili a na místě pověsili. Aspoň takto jsem tvoji dceru pomstil. Je mi líto, že to nedopadlo jinak, a budu si to do konce svých dnů vyčítat.

Truchlím společně s Tebou

S pozdravem

William Cash