OBYČEJNÝ PŘÍBĚH

Starý dům viktoriánského stylu, blízko řeky s kalnou vodou plnou krokodýlů a jiné havěti. Dvoupatrový, s doškovou střechou snášející rovníkové deště i pražící slunce. V ní žijí dvě rodiny. Typické pro místní kolorit. Mužskou složku tvoří bývalí vojáci cizinecké legie, kteří si své odsloužili, jejich vlast je nezajímá, usídlili se zde se svým důchodem zaručující pohodlné žití. Chvíli žili sami, pak se přidali místní ženy Dorota a Nancy a postupně vznikly rodiny. Na psí knížku. To zde nikomu nevadilo, bylo to běžné. Pak se narodily děti. Ani snědé, ani bílé. V tomto kraji se tím nikdo netrápil.
Jejich život byl celkem monotónní. Přes týden trávili svůj život na verandě kouřením doutníků a popíjením laciné whisky. Ženy chvíli šukaly po domě, pak se přidali k mužům. Děti běhaly kolem. Pohoda. Každou sobotu vyšli spolu do místního městečka utratit pár dolarů v místním baru, ženy se vyšňořily, popili, tancovali, ve veselé náladě šli domů, pomilovat se a prospat část neděle. Tak to chodilo pár let beze změny.
Jednoho dne se před domem objevil tulák. Mladík, na němž bylo vidět, že bylo líp. Teď na tom byl hodně špatně. Šaty na něm vysely, vlasy a vousy potřebovaly upravit, žaludek nasytit a hlavu někde složit.
Tedd na něj pohlédl, vyfoukl kouř a povídá:“Něco mi říká, mladej, Ty potřebuješ pomoct, nebo skončíš v tý řece. Pojď sem.“
Tulák přistoupil k verandě.
„Jak se jmenuješ mladej?“
„Petr.“
„To není běžný jméno v této zapadlé díře, odkud jsi? “ Z Evropy.“ “No jo z Evropy, já taky, už po ní nějaký pátek netoužím. Ale víš co, běž do patra je tam koupelna, až se dáš dohromady, tak přijď.“
Trvalo to asi půl hodiny. Pak se objevil, vymydlený, hladový a zoufalý. Tedd zavolal Jacka.
“Jacku, pojď sem“. Jack přišel, zkoumal příchozího.
„ Co s ním?“
„Mám chuť udělat dobrý skutek.“ povídá Tedd „ a teď nastal ten čas. Pojď sem Petře, ke stolu a pořádně se nadlábni. Jacku, Ty se dobře znáš s barmanem. Myslím, že sháněl někoho do kuchyně.
“Už jdu volat.“ Když se Petr najedl, Jack byl zpět.
„Tak mladej, zítra můžeš nastoupit. Dostaneš stravu a nějakéj dolar k tomu“.
Tedd povídá:“ A můžeš bydlet nahoře, stejně je to prázdný.“

A tak Petr začal bydlet v domě. V poledne odcházel do práce a večer se vracel. Tak to probíhalo několik měsíců. Petr se zvetil. Skamarádili se. Děti ho braly za vlastního. Setkával se s nimi v sobotu, roznášel jídlo hostům.
Tedd povídá:“Hele Jacku, ten kluk je furt sám, to se mi nelíbí. Nevíš o někom?“
Jack se zasmál:“To víš, že vím. Ta moje má mladší sestru, která je trochu na ocet. Příště ji přivedu.“
Přivedl. Bylo to nesmělé pokukování, tanec. Pak si povídali. Po měsíci se Mary stěhovala do domu.

Po příchodu se Tedd ozval: “ Petře, Mary pojďte dolů“.
Tam je čekalo překvapení. Obě rodiny snesly na hromadu, co mohli postrádat, snesly nádobí, ošacení, potraviny. Jack povídá:
“ Mluvil jsem s kamarádem, nechá Vám za dvacet dolarů starý nábytek, je pěkný a zachovalý. No, já mu je už zaplatil, takže za hodinu hoši nábytek dovezou.“
Zařídili si v prvním patře svoje malé království. Petr opravil nábytek, Mary vše uklidila, zařídila kuchyň. Vznikla třetí rodina. Všechny rodiny se ještě více sblížily. Děti teď běhali po schodech nahoru, dolů a teta Mary měla pro ně pochopení, laskavé slovo i pamlsek. Často si s nimi hrála. Petr byl v práci. Tak to trvalo rok a kousek. Pak se narodila Kristýnka. Krásné jemně čokoládové děvčátko k sežrání. Šťastní byli všichni. Patřičně to zapili.
Po měsíci po narození se Mary vzbudila sama. Na posteli ležel dopis. Otevřela ho.
V něm bylo napsáno: Miluji Tě, musel jsem odjet, mohu získat pro nás peníze, vrátím se, jak to bude možné, nehledejte mě, vrátím se. Tvůj milující Petr. Oplakala to…
Po roce přišel další dopis: Lásko, myslím na Tebe každý den, pracuji pořád, vydělávám, posílám 1000 dolarů, myslím na Vás. Čekej. Mary to ukázala ostatním. Byla to obrovská částka, na den ji stačily dva dolary.
Sama vydělávala úklidem.
„Jen aby se někde nenechal zlákat do zločinu“, brblal Tedd. Klid, já mu věřím“, říká Jack, „do hlavního města ho poslal barman za jeho kámošem.“

Uplynul další rok. Tedd a Jack kouřili na verandě a popíjeli whisky, lovili lelky, ženský si udělaly sněm, děti lítali po domě, křičely, pištěli a bylo jim dobře. Vtom se před domem objevil velký náklaďák. Vylezl chlap, koukal, jestli je na správné adrese, pak zavolal na Teda:
“Hele chlapy, vezu Vám nějaký zboží.“
„My si nic neobjednali!“
To já nevím, já to mám jenom složit na této adrese, vše je zaplacený!“

Pak začali. Nový nábytek do tří bytů sedačky skříňky, kuchyně, televizory, rádia, nádobí, pračky, halenky, sukně, rifle…. dvě krabice špičkových doutníků, velká bedna pravé skotské whisky. Bylo z toho pozdvižení. Měnili nábytek celý den, chlapy testovali nové dobroty, ženské zkoušeli halenky, děti mlsali. Starý nábytek vyházeli na hromadu a zapálili. Úplná revoluce v jejich životě.
Vše zapadlo do starých kolejí, chlapy kouřili, tentokrát špičkové doutníky, mlsali whisky, přišel listonoš a donesl telegram.
Tam byly pouze dvě slova: Jedu Petr. Mary brečela.
Všichni byli napjati, kdy přijede. Děti byly jak na trní. Vybíhaly před dům. Opakovaly to asi stokrát, pak je to přestalo bavit. K večeru se objevila na silnici světla. Přijíždělo velké osobní auto. Zastavilo před domem. Vystoupil Petr. Chvíli se nedělo nic. Mary se vyřítila a padla mu kolem krku, pak se vyrojili ostatní.
„Vítám Tě“ povídá Tedd,
„Pojď na mou hruď“ volá Jack.
Ženské se na něj vrhly a líbaly ho na tváře. Mary se dmula pýchou. Pak rychle odběhla, aby se vrátila s Krystýnkou. Petr ji vzal do náručí. Všichni tiše plakali. Štěstím. Pak se odebrali do domu. Všichni byli zvědaví, co Petr poví. Pohodlně si sedli do lenošek, Mary na kolena, všichni napjatí.
„Odjel jsem tímto způsobem, protože normálně bych odjet nebyl schopen. Barman mi zařídil kontakt na svého kamaráda v hlavním městě, s kterým jsem se setkal. Šlo o business s ropou, moje vlast potřebovala zdroj ropy a já znal zemi i jazyk. Tak se stalo, že jsem vstoupil do obchodu. Odletěl jsem domů, kde jsem uzavřel smlouvy o nákupu ropy. Pak jsme makali tady, abychom byli schopni splnit požadavky investora. A tak jsem začal vydělávat peníze. Obchod běžel, peníze přibývaly. Dva roky. Jsme bohatí Mary! “
Rozhořela se debata. Všichni se ptali, jeden přes druhého: kde jsi bydlel, co jsi jedl, jak to vypadá v hlavním městě… “ Petr povídá: „Už dost, jedeme do baru, všechny Vás zvu!“
Ten večer byl velký, dobré jídlo, pití, tanec, povídání. Až do rána. Mary byla šťastná. Po týdnu přijel mikrobus, zastavil před domem a vystoupili dělníci. Petr se domlouval s vedoucím… Pak to začalo. Dům změnil fasádu, rozvody vody, odpady, střechu, okna. Dům se zrodil znovu. Přibyla zahrada s ovocnými stromy a bazén pro děti. Dům se dostal do starých kolejí, Pánové kouřili doutníky, popíjeli whisky, ženy šly po nákupech, děti se koupaly ve vodě.

POHODA STARÉHO DOMU