Na schodech

Po nepochopitelně prázdném domě se kdosi zmateně rozhlížel. Nejdřív nevěděla, ale pak jí pohled padl na staré schody a ona se rozpomněla, že teď tužebně vyčkává. Skrz mezery v zábradlí upřeně pozorovala dveře a její oči se těšily na tmavé vlasy. Když ho spatřila, zároveň se před ní v řadě vyrovnaly všechny jeho předcházející odchody a příchody. Viděla ho posté i poprvé a on měl zase odejít. Jenže posté ucítila jemné, teskné hryznutí a poprvé viděla jejich spojení. Tiché přání se vzneslo k duši a rozptýlilo myšlenky pro další bytí. Posté na schodišti bylo poprvé v životě a mělo pokračovat.