Melodie

Ačkoliv melodie hrála stále ve smyčce, neobtěžovala, naopak ladila s elegancí přítomných osob. Děvče slyšelo dva překrásné hlasy a vidělo oba úsměvy vedle sebe - jeden ji svou dokonalostí ničil a druhý přišel povědomý temnou vznešeností. K její nevoli se ústa usmívala příliš blízko sebe a zvuky vycházející z hrdla vzájemně ladily. Uvědomovala si, že oči mladíka ji postřehly, jenže koutky vytažené vzhůru stále patřily zpěvu a ten nebyl sdílen s ní. Poslouchala představení lahodných tónů a dál překážela kráse. Držela se jen oboustranných pohledů, jakoby šlo o nevyslovené, důvěrné tajemství. V jedinou chvíli překážela a zároveň patřila k němu.