Sny se mají plnit, nejen o Vánocích

Jednou nahlas vyslovíte svou touhu a on se rozhodne, vám ji splnit. Plnit si sny je důležité. Když je s vámi sdílí někdo, koho máte navíc rádi, téměř se v těch chvílích dotýkáte nebe.. ► ♫

*****

Ač by se o slovo měla již hrdě hlásit zima, byl krásný slunečný den. Paprsky slunce prohřívaly jejich srdce a hladily je přes sklo jeho auta, kterým ji unášel do objetí jejích snů a vlastní náruče. Ráda pozorovala stříbrné nitky v jeho vlasech, jakoby odrážely životní zkušenost, ukrytou někde za nimi. I teď nemohla odolat nutkání a stále otáčela hlavu jeho směrem. Opakovaně podléhala kouzlu jeho tmavých očí, jeho hladivého hlasu. Moc dobře to věděl a občas s ní hrál takovou hru. Začal si prozpěvovat a hrdlem mu střídavě procházely různé tóny. Od těch hlubokých, které zbožňovala až po ty vyšší. Okénkem sledovali ubíhající krajinu, která postupně příjemně měnila své tvary. Vzdalovali se nezáživné rovině i realitě, vstříc příjemné vrchovině, lákající svými oblými tvary.

Oblé tvary lákaly i jeho. Možná proto si ji vybral. Když se při jejich prvním setkání spojila nezbytná chemie, chuť i vůně v jeden lahodný nápoj, začala pro ně první kapitola zatím nedopsané pohádky. Ano, ráda to nazývala pohádkou, ty mívají téměř vždy šťastné konce a ona v ně chtěla věřit.

Pomalu dojeli na místo. Otevřel se před ní krásný výhled na soukromý barokní zámek, který měl být pro dnešní den a noc, místem naplnění jejich tužeb a snů. Než se stačila rozkoukat, už je s úsměvem vítal majitel zámku, s věrným psem po boku. Od začátku z něj měla skvělý pocit. No ano, příjemní lidé se většinou obklopují příjemnými lidmi. Zavedl je do prostor zámku, do apartmá, kterému dominoval úžasný obytný prostor s krbem a nábytkem, hodným šlechticů a šlechtičen. Duch a dokonalost toho místa ji fascinovali. Tmavý barokní sekretář s okřídleným drakem, který na ni upíral svůj zrak, jakoby vyprávěl příběh dávných bájí a bičoval její mozkové závity k různým představám. Obrazy na zdi podtrhávaly atmosféru místa, spolu se zajímavým vyprávěním majitele. Velký stůl blízko krbu s šesti vyřezávanými židlemi, vybízel k posezení. Zvuk starodávného klavíru na chvíli naplnil vzduch v komnatě, to když se po jeho klaviatuře rozběhly jeho jemné prsty. U srdce ji hřálo. Postupně se naplňovalo štěstím a i když pro ni bylo těžké, vyslovovat některé pocity nahlas, věřila, že cítí, s jakou radostí to vše, co pro ni připravil, přijímá.

Když otevřela vysoké tmavé dveře, naskytl se jí pohled na nádhernou světlou ložnici. Nemohla se vynadívat na toaletku u zdi, u které možná někdy dávno před ní sedávaly opravdové šlechtičny a česaly si své dlouhé vlasy hřebenem z pravých koňských žíní. Postel byla povlečena ve slavnostním hávu, připravena na ty z nejpříjemnějších lidských potřeb a zároveň radostí. Z ložnice se vstupovalo do velké, příjemně vyhřáté koupelny. Svíčky okolo vany ji povzbuzovaly v představách, co všechno se tu dnes může dít. Záleží jen na nich. Čas se zastavil, dnešní den mají jen pro sebe. Ale teď..

*****