Betonová romance

Vedla ho po osamělé louce k ještě osamělérjší betonové stavbě. Měla to být hala nebo něco podobného, ale nikdo to nedostavil. Uvnitř nebylo nic. Jen betonová podlaha, betonové sloupy, betonový strop a zdi. Na zem položila deku, kterou nesla v batohu. Společně s dekou tak bylo i jídlo. Muffiny, ovocný salát s tvarohovým dipem, pomerančový džus a mistička s nechutnými Jelly beans. Posadili se proti sobě. Přesto, že ho milovala více než cokoliv jiného, držela si menší odstup. Věděla, že mu o něco jde. Ale ona chtěla jen piknik. Na oslavu jejich výročí. Samozřejmě by jí nevadilo, kdyby něco zkusil, ale nechtělo se jí ležet na té tvrdé podlaze. Pustili se do jídla. Sice ho moc nebylo ale stačilo jim. Leželi na prázdné dece. Vedle nich byl malý černý hranatý reproduktor. Vyhrával, co mohl. Zrovna se z něj linula příjemná melodie metalové skladby. Ta skončila a následovala pomalá rocková balada. Ona vstala a chytila ho za ruku. Následoval ji doprostřed haly. Hudba se v dokonalé akustice odrážela od betonových stěn. Tančili. Pomalu se v těsném objetí kolébali do rytmu. Jí šíleli motýlci v břiše a jemu se napínaly kalhoty. Píseň se zdála nekonečná. Ani by nevadilo kdyby byla. Každý přeci chce aby se takové okamžiky zmrazily. Nikdy neskončily. Jenže tak to většinou není. Skladba skončila. Dál stáli uprostřed prázdné haly. Snažili se udržet ten okamžik udržet co nejdéle. Nepohnout se. Nezkazit to. Ale jak to tak bývá nepovedlo se to. Do betonové stavby vtrhl starší muž. S hrozivým křikem je vyhnal. Zaplaveni adrenalinem utíkali co jim nohy stačili a smáli se. Noc po tom incidentu byla jako žádná jiná.